Před 75 lety se uzavřel příběh operace Anthropoid. Sedm parašutistů zemřelo v boji proti nacistické přesile
Před 75 lety svedlo sedm československých parašutistů v čele s Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem poslední boj s nacisty. V kostele v Resslově ulici v Praze padli nebo si dobrovolně vzali život. V kryptě kostela našli úkryt po úspěšné akci proti Reinhardu Heydrichovi, nejmocnějšímu muži okupovaného protektorátu.
„Fakt, že sedm mladých mužů bojuje proti stonásobné přesile vycvičených příslušníků SS, gestapa, nikdo z nich se nevydá nepříteli do rukou dobrovolně, to nebyla samozřejmost. Ta jejich oběť je obrovská. Oni z toho několik hodin trvajícího boje, ač padli, vycházejí jako vítězové," řekl Radiožurnálu historik Eduard Stehlík.
Po útoku na Heydricha převedli odbojáři do krypty kostela Jaroslava Švarce, Jana Kubiše, Josefa Gabčíka, Josefa Valčíka, Josefa Bublíka, Jana Hrubého a Adolfa Opálku. Jeho druh z výsadku Out Distance Karel Čurda se přihlásil na gestapu a prozradil odbojáře, kteří s nimi spolupracovali.
Před 75 lety sedm parašutistů po dlouhém boji proti přesile zemřelo v kostele sv. Cyrila a Metoděje. Více si poslechněte v reportáži Jaroslava Skalického.
„O tom, kde se ukrývají, se s největší pravděpodobností gestapo dozvědělo při výsleších Vlastimila Moravce, syna paní Moravcové, která patřila k nejlepším a nespolehlivějším ukryvatelům parašutistů a jejich spolupracovníkům, která při zatýkání spáchala sebevraždu. A právě Vlastimil Moravec, řečený Aťa, byl jeden z lidí, který parašutisty zásoboval, nosil jim tam věci, potraviny a tak dále, a zřejmě z něj gestapo dostalo, a to zde musím zdůraznit, po bestiálním mučení informaci, kde se parašutisté ukrývají," dodal Moravec.
Ani po dopadení parašutistů a jejich smrti brutální odvetné akce nacistů nepřestaly. V říjnu 1942 hromadně popravili v Mauthausenu rodinné příslušníky parašutistů a vlastence, kteří jim pomáhali. Byli mezi nimi i manželé Jarmila a Jaroslav Smržovi a jeho sestra Ema Khodlová s manželem a synem.
„Rodina Khodlova bydlela ve Vysočanech blízko nám, ale v Počernicích měli krásnou vilu. Můj tatínek byl čalouník. Ti kluci, když seskočili s padákem, tak ten padák prý nehořel. Takže v té vile tatínek ten padák zašil do otomanu," vzpomíná tehdy jedenáctiletá Jaroslava Mokrá Smržová, nejspíš poslední očitý svědek operace Anthropoid.
Byla největší odbojovou akcí v Evropě za druhé světové války. „Ale ten ohlas, to si nedovedete představit, to bylo celosvětové. Heydrich, to byla třetí nejvyšší funkce v hitlerovském Německu. To bylo i v Americe a všude, to byla hrozná senzace. Zpráva číslo jedna, velká bomba. Nejdůležitější bylo, že nám to hodně pomáhalo, že bylo vidět, že Češi nejsou smířeni s okupací, že se bojuje. Takže to mělo i politický význam," připomíná Jaroslav Klemeš, poslední žijící parašutista, shozený za války do protektorátu.
