Založil ústav pro hendikepované děti a experimentoval s rentgenem. Před 150 lety se narodil Jedlička
Před 150 lety se narodil Rudolf Jedlička, zakladatel známého ústavu pro děti a mládež s tělesným postižením v Praze na Vyšehradě. Jedličkův ústav, „jedličkárna“ nebo také zkráceně „jedle“, dodnes funguje a snaží se o začlenění hendikepovaných lidí do běžného života, jak to prosazoval profesor Jedlička. Byl všestranným lékařem, průkopníkem zavádění nových léčebných metod a postupů.
Doma i v zahraničí šíří slávu Jedličkova ústavu kapela The Tap Tap, složená převážně z jeho studentů. Navazuje na tradici pěveckého sboru Bakuleho zpěváčci, který v Jedličkově ústavu působil už krátce po jeho založení v roce 1913.
Před 150 lety se narodil zakladatel ústavu pro hendikepované děti Jedlička. Více si poslechněte v reportáži Jaroslava Skalického
„Profesor Rudolf Jedlička byl všestranný lékař, mecenáš. Ze svých peněz z počátku velice dotoval Jedličkův ústav, nakoupil řadu pozemků a v čele Spolku pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků se velice zasloužil o rozvoj tohoto zařízení, které bylo pro děti s tělesným postižením, mělo je připravit všestranně na budoucí život a to jak po stránce, dnes bychom řekli, sociální, ale také vzdělávací a zdravotní. Dokázal z té prvotní myšlenky vydupat něco, co tady existuje už 106 let. A o rok později zakládá Pražské sanatorium, což bylo takové luxusní zařízení, které dneska známe jako sídlo podolské porodnice,“ řekl Radiožurnálu Radek Musílek, jeden z pedagogů Jedličkova ústavu.
Práce profesora Jedličky je ale mnohem rozmanitější. Mimo jiné založil českou rentgenologii, radiologii a léčebnou rehabilitaci.
„Úplně první v rakousko-uherské monarchii začal pracovat s rentgenem prakticky pár měsíců po tomhle převratném lékařském objevu,“ dodal Musílek.
Práce s rentgenem ale doktoru Jedličkovi nejspíš zkrátila život. „Protože například zkoušel intenzitu záření tím, že přikládal vlastní levou ruku. Rentgen používal velice intenzivně a dá se říct i z jistou dávkou neznalosti negativních účinků toho zařízení. Děti, které rentgenoval - bylo jich třeba několik denně, přidržoval přímo pod rentgenem. A protože své ruce vystavoval často a hodně tomu záření, tak začalo docházet k patologickým projevům na jeho tkáních a sám si musel amputovat několik článků prstů na levé ruce. Nakonec mu prakticky zbyl jen palec a ukazováček, a přesto dokázal dál operovat za pomoci speciálně upravených chirurgických nástrojů,“ popsal Musílek.
Rudolf Jedlička zemřel v 57 letech. Za poměrně krátký život ale stihl spoustu věcí. „Kromě Jedličkova ústavu se například angažoval v balkánské válce, kde na straně Srbska velice aktivně působil v polní nemocnici, přestože Srbsko nebylo úplně přítelem Rakouska-Uherska,“ dodal Radek Musílek k činnosti profesora Rudolfa Jedličky, který patří k nejvýznamnějším osobnostem české medicíny.
