Vikingové byli v Americe v roce 1021. Archeologové to odvodili z letokruhů dřeva a sluneční bouře
Archeologům se podařilo výrazně upřesnit historické datum, kdy Vikingové dorazili do Ameriky. Na ostrově Newfoundland prokazatelně pobývali v roce 1021. Výzkum publikovaný shodou okolností tisíc let poté vyšel v odborném časopise Nature a vědci při určování přesného data zkombinovali znalosti vesmíru, rostlin a radioaktivního rozpadu uhlíku.
Na Newfoundlandu po sobě Vikingové zanechali hodně dřevěných pozůstatků. A právě dřevo je ústředním materiálem v nové metodě. Jde o vylepšenou radiokarbonovou neboli radiouhlíkovou metodu, kterou archeologové používají desítky let.
Ta vychází z toho, že v atmosféře, ve vzduchu, vlivem kosmického záření neustále vzniká malé množství radioaktivní formy uhlíku a ten se ve formě oxidu uhličitého dostává do rostlin. Jenže když rostlina odumře, třeba když Vikingové porazí strom, tak už další uhlík nepřijímá. Ten radioaktivní, který v sobě má, se postupně rozpadá, zatímco ostatní stabilní prvky zůstávají.
Podle podílu zbylého radioaktivního uhlíku se dá spočítat přibližná doba, kdy strom uhynul, s přesností asi tak na století. Takže co se týče pozůstatků dřeva Vikingů v Kanadě, původní radiouhlíková metoda určila stáří kolem roku 1000 našeho letopočtu.
Sluneční bouře a letokruhy
Zpřesnit údaje na jeden rok se vědcům podařilo díky poznatkům z vesmíru. Radioaktivní uhlík vzniká působením kosmického záření, tudíž jeho množství může v čase kolísat. Špička v tvorbě radioaktivního uhlíku může nastat jako následek velké sluneční bouře a taková událost se zapíše do dřeva stromů, protože přirůstají po jednotlivých letech.
Když vědci změří podíl radioaktivního uhlíku ne v celém kuse dřeva, ale v jednotlivých letokruzích, tak v jednom z nich ho mohou najít výrazně víc. Sluneční bouře se projevuje na letokruzích všech stromů, které tehdy rostly na Zemi. A různá měření letokruhů také patří k zavedeným vědeckým metodám.
Vědci tedy vzali vzorky dřeva z lépe probádaných míst, než byla vikinská naleziště, v jejich letokruzích proměřili podíl radiouhlíku, a spočítali, že „špička“ nastala v roce 993. Tehdy se podle vědců odehrála na Slunci mimořádně velká sluneční bouře. A z nalezených třísek potom dopočítali, že dotyčný strom někdo pokácel vikinskou sekerou na jaře 1021.
Více si poslechněte v souhrnu Vědy Plus.
