Vše od špendlíku po lokomotivu. Sběratel vytvořil unikátní muzeum obchodu a řemesel první republiky
Začalo to mechanickou pokladnou z roku 1916. Dnes má Radim Kopálek v Uherském Ostrohu jednu z největších sbírek z oblasti motorismu, obchodu, živnosti a řemesel. V roce 2020 otevřel Moto Veteran muzeum, Koloniál a vila Adler. „Je to nekončící vášeň,“ usmívá se Radim Kopálek v pořadu Radiožurnálu Host Lucie Výborné. Sběratelství ho začalo bavit už v sedmnácti letech.
Je to koloniál a vila Adler, aktuálně muzeum. Kdo byl pan Adler?
Pan Adler byl židovský obchodník tady z Uherského Ostrohu, jejich firma tu měla založení už v roce 1806. A na těchto parcelách, kde dneska stojí muzeum, postupně rozšiřovali svůj obchod železářstvím a zbožím koloniálním, kde se dalo koupit v podstatě všechno, jak se říká od špendlíku po lokomotivu. Stojí tady funkcionalistický obchodní dům, který v roce 1934 až 1936 dle návrhu místního rodáka Josefa Hána vybudovali. Dnes je to přesně 90 let.
Připravuju expozici, jako je stará školní třída, staré kino nebo stará půda. Je to nejlepší objekt na splnění snu o muzeu, usmívá se Radim Kopálek
Vy jste řekl od špendlíku až po lokomotivu, a teď provozujete Veteran muzeum v této nádherné vile. Máte to taky od špendlíku až po lokomotivu?
Ano, dá se to tak říct, dle unikátních fotografií, které jsem objevil. Vidím tam věci, které byly ve výlohách, dnes se tady nachází vlastně úplně všechno. Je tady umístěná jedna z největších sbírek z historie obchodu, živností, řemesel, se zaměřením na skutečně existující živnostníky Uherského Ostrohu.
Jsou tady samostatné expozice, jako je třeba holičství pana Zdeňka Galušky, který byl slovácký vypravěč, je tady historická lékárna U Anděla Strážce, různé technické firmy, které tu existovaly. Takže ta pocta je udělená místním živnostníkům. Vévodí tomu samozřejmě v hlavní části toho prostoru firma pana Samuela Adlera.
Tato vila je úžasná, práce, kterou jste tady shromáždil v jednom člověku, je taky neuvěřitelná. Není to ale konec. Když se na to muzeum dívám, říkám si: Jsou tady mraky exponátů, ale pořád to ještě něco chce. Chodila jsem vlastně jenom v přízemí a v prvním patře vily. Co byste tady jednou rád měl, kdyby se váš sen splnil úplně ze 100 procent?
Já to beru tak, že i když to tady dělám už asi osmým rokem, je tu stále co vylepšovat, doplňovat. Dům má další úžasné prostory, kde připravuju expozici, jako je stará školní třída, staré kino, stará půda, kde budou věci, jako by člověk přišel na starou půdu.
Je tam úžasný prostor staré garáže, kde byl taky sklad pana Samuela Adlera. Takže ten objekt je na splnění snu o muzeu snad absolutně nejlepší.
Radime, řekněte mi, kde se ve vás vzala vášeň ke starým věcem, ta první republika?
Sběratelství mě začalo bavit někdy v 17 letech. Už z té doby mám nějaké věci od místních živnostníků. Obchody, hospody, to mě zajímalo asi nejvíc. Pak historické motocykly. Když jsem poprvé jel s rodiči po revoluci do Vídně, uviděl jsem obdobný prostor, kde byl snad jen obchod s reklamními cedulemi, vyloženě věnovanými obchodu.
Vešel jsem tam a rodiče říkali: „Pojď už, jdeme se podívat přece do Vídně. Říkal jsem: ‚Víte co, běžte, já tady zůstávám.‘ Tak mě tam za tři hodiny vyzvedli. (usmívá se)
Když probíráme historii Uherského Ostroha, nemůžeme minout holičství, protože je poměrně slavné.
Ano, je tady už dva roky vytvořená expozice holičství pana Zdeňka Galušky. Zdeněk Galuška byl náš místní rodák, malíř, ilustrátor, lidový vypravěč, podle kterého byly zfilmované příběhy Slovácko sa súdí/nesúdí.
Měl tady svoji holičskou oficínu, kterou zdědil po svém tatínkovi. Naproti byl soud. Chodili se k němu všichni stříhat, tam on pochytával příběhy, které zapisoval, a z nich vytvořil jak knihu, tak i seriál.
Co má Radim Kopálek dochováno z Galuškova holičství? Jak se dostal ke starým motocyklům? A co se stalo s rodinou Adlerů? Poslechněte si celý rozhovor v audiu na začátku článku.
