Už bezmála sto let se z uličky u pařížského Trocadéra line nezaměnitelná vůně laku, vosku a lepidla. Vychází z ateliéru, kterému se říká Dům rámečku. Rodinnou dílnu provozují sestry Hinda a Corrine.
Sklářského mistra Pečinka nepodarky nemrzí. „Vypadá to jako chyba častokrát, ale ta chyba po čase ukáže nový směr. Takže jsem strašně moc věcí zkazil, abych se něco naučil,“ líčí Jiří Pačinek.
„Každým rokem chodím ke stejným lidem. Vždycky pošlu těm svým zákazníkům zprávu, že nastal čas,“ popisuje svojí práci prezident Společenstva kominíků Jaroslav Schön.
„Já to beru tak, že i když to tady dělám už osmým rokem, je tu stále co vylepšovat, doplňovat. Dům má další úžasné prostory, kde připravuju expozici, jako je stará školní třída,“ říká Kopálek.
Zvýšit zájem mladých lidí o svářečské obory. To je hlavním cílem svářečské soutěže pro středoškoláky, kterou v Jaderné elektrárně Temelín uspořádali energetici.
K výrobě tradičního hudebního nástroje potřebuje Patrik Ředina ovládat hned několik řemesel. Začíná to ševcovinou, truhlařinou a nejobtížnější je práce s jednoplátkovým strojkem.
Karel Kufa, mistr tradiční rukodělné výroby, zamlada sám protancoval troje krpce. Nové ušít nikdo neuměl, tak se to metodou pokus-omyl naučil sám. Teď pomalu vyhlíží následovníky.
Novým majitelem Sklárny Květná je český průmyslový a realitní holding AF Group, který chce ruční výrobu skla zachovat. To vítá i nezávislý starosta Strání Antonín Popelka.
„Během covidu, jak byli všichni zavření doma, tak nakupovali. Chtěli to mít doma hezké a všichni se tak zásobili, že už to doma všichni hezké mají,“ říká Jan Plecháč, umělecký ředitel sklárny Moser.
Domácí nepřátele podporoval, podle tehdejšího našeho totalitního vedení státu, hlavně ten zlý imperialistický Západ. Ve stejném duchu postupovali i tvůrci politického seriálu 30 případů majora Zemana.
„Mladý lidi obecně dneska moc nechtějí pracovat rukama. A řezničina je docela dřina. Ale doufám, že karta se za chvíli obrátí a řemeslo bude mít zlatý dno,“ věří úspěšný youtuber Jan Málek.
Koně při sekání narušují zem a semínka bylin šanci vzklíčit. Sekačky, které by koně mohli táhnout, už se ale dnes nevyrábějí. Ta, se kterou se seče v Pardubicích, je stará zhruba 80 let.
Kvůli stavbě přehrad už ale komerční voroplavba zanikla. Tradice spojené s ní, jako například řemeslná stavba voru, navigace po řece nebo plavecký slang a písně, jsou ale stále živé.
Průnik do městské společnosti byl svým způsobem nutný. „Historici předpokládají, že možnosti reprodukce města z vlastních zdrojů byly po celý středověk i novověk dost omezené,“ říká etnolog.
Po ovčí vlně je v Česku často tak malý zájem, že ji musí farmáři pálit. Ovce se jim vyplatí pěstovat pouze na masi. Vyjímkou je tkalcovna Kubák, která poslední roky využívá výhradně českou vlnu.
V tisku se ve čtvrtek dočtete, že cestovní kanceláře čelí žalobám, kvůli poukazům, díky kterým nemusely lidem vracet peníze za zrušené pobyty kvůli pandemii, píší Lidové noviny.
Na strmilovskou tkalcovnu se neobracejí jenom designéři nebo architekti, často se sem na tradiční řemeslo jezdí podívat i návštěvníci. Mimo pandemii tu pořádají také komentované prohlídky.
Modrotisková dílna ve Strážnici je jedna ze dvou posledních v České republice. A právě ve Strážnickém modrotisku pracuje Klára Jurková, která je vystudovaná etnoložka a dlouhodobě se technice věnuje.
Asociace malých a středních podniků a živnostníků vypracovala studii, která ukázala, že zájem od roku 2005 do roku 2018 klesl nejvíce o textilní výrobu – a to o 97 procent.
Liberland má už vedle státní vlajky a měny třeba i vlastní erb nebo pivo. O občanství podle Lidových novin zažádalo půl milionu lidí. Co se píše jinde?
Řemeslníci si v klidu vydělají 70 nebo 80 tisíc korun. Přesto jich je stále málo a v budoucnu to zřejmě nebude lepší, myslí si viceprezident Hospodářské komory a předseda Cechu obkladačů Roman Pommer.