Ztracená atomovka. Američané ji v 60. letech lovili tři měsíce, jiné bomby se ale nenašly nikdy

Praha 13. března 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Celou sérii ATOM o jaderných zbraních najdete zde.

Koupal jste se někdy na jihu Španělska?
Myslíte v Andalusii? 

Ano, Středozemní moře. 
Tam jsem se koupal. 

Není to moře radioaktivní? 
Tuto otázku jsem opravdu nečekal. Jsem přesvědčen o tom, že radioaktivní není. Mělo by snad být?

Byl leden roku 1966, nad rybářskou vesnicí Palomares na jihu Španělska se srazila dvě letadla. Jedno z nich mělo na palubě jaderné bomby.
Máte pravdu. To je incident, který není tak dobře známý. Má to logiku, protože podobné incidenty byly z větší části utajovány například stran SSSR. O těchto případech nevíme zhola nic. Samy o sobě měly krycí název Broken Arrow, což je vlastně krásný název, a týkalo se to právě tohoto typu incidentů. Bylo to kódové označení nehod, které souvisely s jadernými zbraněmi – ztráta, poškození, neúmyslný výbuch a podobně. 

Ale tahle letadla nebyla sovětská…?
To je pravda, byla americká. Proto to ostatně víme, bylo to částečně odtajněno. Kompletní detaily neznáme, ale proto, že se to stalo na území Španělska, které bylo v té době součástí západního světa, nikoli na území americkém – Američani tudíž neměli plnou kontrolu nad stoprocentním utajením – tak o tom nějaké informace unikly.

Permanentní letecká patrola

A co se tedy stalo? Jak vůbec došlo k nehodě? A jak se stalo, že jedno z letadel mělo na palubě takto cenný, nebezpečný náklad?
Jednalo se o americký strategický bombardér B-52, který ostatně slouží dodnes. Je to nejdéle sloužící strategický bombardér dějin. Do služby vstoupil již v 50. letech a vezměte si, že máme polovinu 20. let 21. století. Pořád slouží, pořád je modifikován a je stále uvažováno, že minimálně po následující dvě dekády zůstane ve službě. Může se tedy dožít i sta let ve službě.

Vrátím se zpátky k otázce. Tento typ bombardéru – ikonický B-52 – škrtl při rutinním tankování za letu s leteckým tankerem KC-135. Asi si dovedete představit, kolik tam bylo paliva a jaké bylo riziko. A tím, že škrtl, došlo k nevratnému poškození obou letadel, která se de facto rozlomila ve vzduchu a začala hořet. Tuším, že z leteckého tankeru dokonce nikdo nepřežil, z B-52 přežila část posádky, která se katapultovala. A během toho došlo k situaci, že na zem dopadly čtyři vodíkové pumy. Takže bombardér B-52 nesl na své palubě čtyři reálné, nikoli cvičné vodíkové pumy a každá byla…

A co tam dělaly?
Byly součástí programu, který byl v USA nazván Chrome Dome, Chromová kopule. To byl projekt, který prakticky fungoval po celá 60. léta. Abych to osvětlil – existovaly tři trasy, kde americké strategické bombardéry 24 hodin denně patrolovaly. Tyto B-52 měly na svých palubách reálné ostré vodíkové zbraně a byly to jakési strategické letecké hlídkovací mise, stála pohotovost. Cílem toho bylo odstrašit SSSR a tuším, že byl zahájen přímo v roce 1960.

Je zajímavé, proč zrovna v tomto roce, když USA měly podobné bombardéry ve výzbroji již delší dobu. V roce 1957, 4. října v časných ranních hodinách, vypustil SSSR na oběžnou dráhu první umělou družici Země, Sputnik. Může to znít paradoxně, proč bude na Sputnik reagováno permanentní leteckou patrolou ve formě strategických bombardérů, které nesou na své palubě jaderné zbraně… Ale ono to tak náhodné není. Poté, co se SSSR podařilo vypustit Sputnik na oběžnou dráhu, tak v Americe nastalo zděšení. USA totiž netušily, že SSSR je technologicky něčeho takového schopen. Když to vezmu z pohledu vojenského sektoru, tak si vyhodnotili, že SSSR v tu chvíli samozřejmě dokáže sestrojit mezikontinentální balistickou raketu, která bude schopna udeřit kdykoliv a kdekoliv. Měli strach, že za určitých podmínek budou moci vyřadit jaderný deterrent USA, proto to permanentní patrolování ve vzduchu.

Byly vybrány tři trasy. Jedna byla nad Atlantikem, zalétávala nad Evropu, druhá byla nad Arktidou a třetí nad Tichomořím. Takže po celá 60. léta – tuším, že do roku 1968 – byl 24 hodin denně minimálně jeden strategický bombardér B-52 ve vzduchu, který nesl jaderné zbraně. 

Přerušil jsem vás v momentě, kdy jste vyprávěl, co se tedy s těmi jadernými zbraněmi stalo. Spadly spolu s letadlem na zem?
Oddělily se od letadla a spadly na zem, tři z nich na pobřeží a jedna do moře. Proto jste se zřejmě ptal na tu radioaktivitu. Jedna dopadla do blízkého moře, které se nachází vedle rybářské obce Palomares, a tři z nich přímo do katastru obce Palomares. Ta čtvrtá se ztratila.

„Broken Arrow“

Říkal jste, že se podobným incidentům říká Broken Arrow. K těmto incidentům docházelo už před rokem 1966? 
Je to tak. Tuším, že incident v roce 1966 byl čtrnáctým incidentem tohoto typu a do konce studené války jich mělo být minimálně třicet. A to mluvíme jenom o straně USA. Ruská federace tato čísla vehementně utajuje, takže nemáme přesné informace. I na jejich straně docházelo k podobným incidentům, akorát je nemůžeme podrobně rozebrat, protože jsou prostě a jednoduše utajeny. 

Proč se jim říká tedy Broken Arrow? 
To je kódové označení. 

Prostě někdo vymyslel, že zlomený šíp je ztracená atomovka? Nebo mimo naši kontrolu?
Přesně tak. Myslím, že to je i výstižné. Šíp letí na svůj cíl, a když se v půli zlomí, tak dopadne na zem rozlomen a není schopen zasáhnout cíl.

Došlo někdy k tomu, že by někdo atomovku ukradl? Nebo že by právě spadla z letadla, které mělo nehodu, a vybuchla? 
Ukradl úplně ne. Je ale pravdou, že k prvnímu velkému incidentu tohoto typu došlo relativně krátce po zavedení systému Chromová kopule, a to v roce 1961 nad územím USA, nad obcí Goldsboro. Opět to byl bombardér B-52. Tuším, že nastala porucha v palivovém systému. Dokonce začal hořet, rozlomil se na několik kusů, přičemž na své palubě nesl dvě vodíkové pumy. Nebyly to ale jen tak ledajaké pumy. Jednalo se o strategické jaderné bomby, kdy každá z nich měla tři megatuny ničivé síly, což je v přepočtu 200 Hirošim. To bylo obrovské číslo.

Bomby tedy opět dopadly na zem, ale Goldsboro leží na východním pobřeží USA v relativně hustě obydlené oblasti. Jedna z nich byla naštěstí nepoškozená, protože se u ní otevřel padák. U druhé se padák neotevřel, takže dopadla „natvrdo“ na zem. Naštěstí neexplodovala, ale později se zjistilo, že čtyři z pěti pojistek byly porušeny. To znamená, že jedna jediná pojistka zabránila termonukleární reakci, která by byla opravdu fatální pro stovky tisíc, spíše miliony obyvatel východního pobřeží. Protože – jak jsem zmínil – dvěstěnásobek Hirošimy, to nebyla malá síla.

Na to jsem se právě chtěl zeptat, jestli letečtí a atomoví inženýři aplikovali nějaké pojistky pro případ, že by k podobným situacím došlo, protože to se prostě může stát. To byly nějaké mechanické pojistky?
Přesně tak. A poučení do budoucna bylo, že byl systém pojistek vylepšen. Mimo jiné právě díky vylepšeným pojistkám po incidentu z Goldsboro nedošlo ani v Palomares k tomu, že by vodíková bomba lidově řečeno vybuchla, tak jak si to dovedete představit u jaderných zbraní.

Mluvil jste o tom, že Sověti tyto informace utajovali. Ale když měli jaderné zbraně na svých ponorkách, které skončily někde na dně Atlantiku, tak tam leží dodnes?
Rozhodně. Většina z nich tam určitě leží dodnes, protože jsou zřejmě v takové hloubce, že nejdou ani vyzvednout. Nemusí to ale být jenom ztráty jaderných zbraní či jejich poškození. Může to být i porucha v systému pohonu jaderné ponorky typu K-19, což byla sovětská jaderná ponorka, kde došlo k poruše reaktoru. Posádka dostala velkou dávku ozáření. Řada z nich zemřela, nebo následně trpěla nemocí s ozáření.

Zase se vracíme v kruhu – v jednom z předchozích dílů jsme rozebírali, že jeden vysoce postavený vojenský důstojník, který byl poslán na Kubu v ponorce, která nesla jaderné torpédo, byl součástí posádky K-19 a věděl, jak nebezpečné jsou jaderné incidenty. I on tedy spoluzabránil použití jaderného torpéda. Takže se opět dostáváme k tomu, že se tyto situace opakují. Pro zajímavost – víme, jak aktuálně vypadají napjaté vztahy mezi Dánskem a USA, kauza Grónsko. Dánsko je z toho samozřejmě nervózní, zcela pochopitelně, protože neví, co se bude dít.

Trump by chtěl koupit Grónsko… 
Přesně tak, jeho verbální nároky na Grónsko. Ale vraťme se zpátky do roku 1968, kdy nad Grónskem u americké základny Thule došlo k podobnému incidentu. Opět se jednalo o americký bombardér B-52, který na své palubě nesl čtyři vodíkové pumy a který havaroval právě nad územím Grónska. Došlo tuším k požáru v kabině, explodovaly konvenční nálože, podobně jako v Palomares, a do vzduchu se rozptýlilo velké množství radioaktivního plutonia a tritia. Jedna z bomb nebyla dodnes nalezena. Rozlomil se led, klesla ke dnu a dodnes nebyla vyzvednuta. Dánsko v té době spolupracovalo s USA, aby z toho nebyl velký mezinárodní incident, což si dnes nedovedu představit, že by tomu tak s ohledem na napjaté vztahy bylo. Mimochodem, incident v Thule v roce 1968 vedl k tomu, že byla definitivně ukončena operace Chromová kopule.

Mluvil jste o tom, že jedna z atomovek zmizela někde pod ledem a tam asi leží dodnes. To znamená, že máme i záznamy o jaderných zbraních, které se ztratily? Ptal jsem se vás na to, jestli někdo náhodou nějakou atomovku neukradl. To se třeba taky mohlo stát, když nevíme, kde některé jaderné zbraně jsou, ne?
To bych vyloučil. Samozřejmě bychom o tom věděli, nejenom, že by to bylo v záznamech, ale to by byla opravdu obrovská operace, kdyby někdo ukradl atomovou bombu. To chci kategoricky vyloučit.

Ale někde ve světě leží jaderné zbraně, které se ztratily…? 
Ano. Řekl jsem příklad Thule v roce 1968, což ale nebyl jediný případ. Například deset let předtím, v roce 1958, u východního pobřeží USA u státu Georgia, v Atlantickém oceánu, dodnes leží ztracené jaderné torpédo. Došlo k tomu, že stíhačka amerického námořnictva F-86 Sabre se srazila s americkým bombardérem B-47. Došlo k poškození obou letadel a B-47 musela nouzově přistát. Aby ale bylo eliminováno riziko jaderné havárie, byl vydán rozkaz, že musí nad Atlantickým oceánem toto jaderné torpédo svrhnout. Dodnes se nenalezlo. Stejně tak například incident z roku 1950, kde došlo ke ztrátě bomby u Okinawy. Takže příkladů je v minulosti více.

Puma z Palomares

Pojďme na nebe nad Palomares. Tam v lednu 1966 dochází ke srážce dvou letadel, respektive bombardér naráží do tankovacího letadla a čtyři vodíkové bomby – předpokládám, že asi s ohromnou silou – padají na rybářskou vesničku. K čemu dochází? 
Ničivá síla nebyla tak velká jako v Goldsboro v roce 1961, ale bylo to zhruba pořád 1,5 megatuny, to znamená 150 Hirošim v případě každé z nich. Ničivá síla by tedy byla extrémní. Tři dopadly na pobřeží, jedna z nich byla neporušena, u dvou však došlo k podobné situaci, jako právě v roce 1968 nad Grónskem – explodovaly konvenční trhaviny, ale pojistky vylepšené po incidentu z roku 1961 zabránily tomu, aby došlo k explozi vodíkových bomb. Do vzduchu ale byly právě těmi konvenčními trhavinami rozptýleny radioaktivní látky, konkrétně radioaktivní plutonium. Území v obci a v katastru obce Palomares tak bylo zamořeno. Nastala obrovská akce, kdy celá americká šestá flotila připlula k pobřeží Palomares, američtí lékaři a vědci běhali s Geigerovými počítači. Zkoumali…

… S jakými počítači? 
Geigerovými počítači. 

Co to je za počítač? 
Geigerův počítač měří radioaktivitu. Takže běhali a zkoumali, jak moc je velká radioaktivita na oblečení místních obyvatel a tak dále. Někteří museli oblečení kompletně zahodit, docházelo k dekontaminaci budov. Čili opravdu to byla velká akce. 

Takže tam radioaktivita byla? 
Byla, ale naštěstí ne z jaderného výbuchu, to bychom se bavili o něčem úplně jiném. V tuto chvíli bylo „jenom“ rozmetáno radioaktivní plutonium, nedošlo k termonukleární reakci. Jak jsem zmínil, kdyby vybuchla jedna jediná, tak je to 150 Hirošim. Takže to by bylo opravdu katastrofické. Americké námořnictvo odvezlo 1400 tun radioaktivní půdy, najely tam bagry a začaly oblast dekontaminovat. Bylo to přes 4,5 tisíce barelů, které byly naloženy na americké lodě a odvezeny do USA. Takto tedy probíhala likvidace škod po těch třech, které dopadly na pobřeží, z čehož dvě rozptýlily radioaktivní plutonium. 

A co ta čtvrtá, co spadla do moře? 
Spadla nedaleko rybářského člunu, který byl v tu chvíli na moři. Rybáři přímo viděli, jak bomba spadla kousek od nich. Nicméně ani celé šesté americké flotile se dlouhou dobu nedařilo onu vodíkovou bombu najít. Byly povolány speciální síly, speciální miniponorky, v té době to byla moderní miniponorka Elvin – sofistikovaný stroj, který měl dosah do několika kilometrů hloubky.

Tím, že po několik desítek dní nebyla bomba k nalezení, tak mezi obyvateli nejprve Palomares, potom celé Andalusie i celého Španělska, vzniklo napětí, že voda může být radioaktivní. A aby byla tato obava rozptýlena, tak USA do Palomares poslaly svého velvyslance ve Španělsku, Angiera Biddle Duka, který se tam osobně vykoupal. Všichni se toho báli, ale on se svlékl a v plavkách vlezl do moře. Reportér se ho zeptal, zdali pociťuje, že voda, ve které se teď koupal, byla radioaktivní. Biddle Duke zachoval dekorum a odpověděl – opravdu výstižně a vtipně – že jestli je toto radioaktivita, tak je velice příjemná. 

Našli tu bombu?
Ano. Tuším, že to byl 86. den, bylo to na konci třetího měsíce…

To trvalo dlouho.
Ano, je to tak. Právě americká miniponorka Elvin vyzvedla čtvrtou neporušenou vodíkovou pumu. 

Ta musela být stovky metrů pod mořskou hladinou…?
Byla, tuším, kolem 900 metrů pod mořskou hladinou, takže opravdu velmi hluboko. 

Kde je teď?
Myslím, že části z tohoto incidentu skončily ve vojenském muzeu v Novém Mexiku. Každopádně jsou v USA.

A pan Duke?
Dožil… Chtěl jsem říct požehnaného věku, ale lhal bych, protože nevím, kolika se dožil. Každopádně už jenom proto, že vodíková bomba byla vyzvednuta neporušena, tak nemohl být zasažen radioaktivitou. Tím pádem nemohl trpět nemocí z ozáření a nemohl na ni ani zemřít. 

Takže kdokoliv se teď bude koupat na jihu Španělska, tak žádná radioaktivita v moři nehrozí. 
Bezesporu tak to je.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: reportáž z pátrání po zmizelé jaderné bombě na jihu Španělska – youtubový kanál ITN Archive, rozhovor s ambasadorem Angierem Biddlem Dukem – youtubový kanál Qué Ver en Movistar Plus+.