Muž, který vybíral atentátníky na Heydricha. Kašpar bojoval od začátku války, komunisté ho pak vyhnali
Ve druhé světové válce po boku spojenců bojovali i čeští a slovenští vojáci. Někteří hrdinové jsou i po osmi desítkách let všeobecně známí, jiní upadli do zapomnění. A to přesto, že během války hráli důležitou roli. Často se jednalo o muže, kteří po únoru 1948 museli uprchnout do exilu. Jedním z nich byl i Miloslav Kašpar, který sloužil spolu s Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem.
„Byli to hoši z mé čety. Když přišel důstojník z Londýna, že hledá muže s mimořádnými kvalitami, musel jsem zvážit nezávislost, iniciativu, rozhodnost, fyzickou i morální sílu. Čekal je ve všech ohledech obrovský tlak,“ popsal před mnoha lety v britské televizi Kašpar, proč pro vyslání do někdejšího protektorátu vybral právě Gabčíka s Kubišem.
‚Radost z úspěchu operace Anthropoid se u něj mísila s bolestí z odplaty.‘ Příběh Miloslava Kašpara
„Oba muže otec znal už z Francie, znal je z výcviku ve Skotsku a dobře znal jejich schopnosti. Proto je pro operaci Anthropoid doporučil. Vzpomínám, že jsme byli jednou na dovolené s karavanem. Byl jsem malý. Otec četl knížku o atentátu na Heydricha a vyprávěl nám, jak se s oběma dobře znal a jací byli. Myslím, že radost z úspěchu operace se u něj mísila s bolestí. Z odplaty, která následovala,“ popisuje syn Miloslava Kašpara Paul.
Miloslav Kašpar sloužil v armádě už před válkou, dva dny po okupaci odešel bojovat na Západ, pracoval na zpravodajském odboru exilového ministerstva vnitra v Londýně.
V březnu 1945 doprovázel členy exilové vlády na Slovensko a jako velitel československého pěšího praporu se mimo jiné vyznamenal při osvobozování Vsetína. Měl se stát hlavním styčným důstojníkem exilové vlády na svobodném území Československa, to ale zmařili komunističtí poslanci.
„Už v Británii se otec snažil čelit propagandě, kterou komunisté šířili mezi vojáky. Komunisté to dobře věděli. Po roce 1948 mu to spočítali, z armády ho vyhodili a za dramatických okolností musel uprchnout ze země,“ dodává Paul Kašpar.
Jeho otec se vrátil do Británie a znovu bojoval za svobodu své země, pracoval pro francouzskou a britskou zpravodajskou službu i pro československý zpravodajský úřad, který byl součástí britské MI-6, působil v Evropě, ve Středomoří a na Blízkém východě. Po celou dobu se také angažoval v exilovém hnutí. Dlouhá léta byl předsedou Československé obce legionářské v zahraničí.
„Odhodlaně sloužil své zemi, do které se mohl vrátit znovu až po letech,“ přibližuje Paul. V roce 1990 byl Kašpar plně rehabilitován a o čtyři roky později ho prezident Václav Havel jmenoval do hodnosti generálmajora ve výslužbě. Když v roce 2009 zemřel, list Daily Telegraph zveřejnil rozsáhlý nekrolog.
