„Vůči vlkovi to samozřejmě spravedlivé není. Dostal postavu živočicha potměšilého, zlého, nedodržujícího dohody,“ podotýká zoolog Jan Andreska z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Připomíná, že o vlkovi se negativně píše už v Ezopových bajkách: „V nich se naprosto stejným způsobem objevuje už dva a půl tisíce let. Když si vezmeme literaturu celkem nedávnou, zmiňuje se o něm velmi podobně zmiňuje Karel Čapek v bajkách a povídkách. Když se mluví o vlku, je to ve zlém. Jsem si jistý, že se Čapek s vlkem v životě nepotkal.“

Kdo se ale s vlkem potkal, byla Karkulka, která si ho spletla se psem. Záměnu jí ale nelze vyčítat. Vlčí povaha je totiž ve skutečnosti té psí velmi podobná.

„Pes je domestikován velmi dlouho. Vyloženě divoké rysy se z povahy snad podařilo odstranit nebo drobet otupit. Když pes žije u nás v rodině, nemusíme přemýšlet nad tím, jak je to v přírodě s vlkem, protože ho vlastně máme doma,“ říká Andreska.

To ale tvůrce neodrazuje od toho, zobrazovat ho v nejčernějších barvách. Vlk ale ve skutečnosti nelační po malých dětech. Odedávna ho lákají jiná sousta, především ovce.

Zkušenosti má s vlky také farmář Tomáš Havrlant z Broumovska. Loni je, jak už dříve řekl Českému rozhlasu, zahlédl například v těsné blízkosti obydlené obce. „S manželkou už jsme třikrát vyháněli vlky z ohrady. Když vylezu na nejvyšší kopec, tak vidím celé údolí. A vlci jsou vidět i přes den,“ popsal tehdy.

V poslední době u nás vlků pomalu přibývá. Pro farmáře je to sice problém, ale jak připomíná zoolog Jan Andreska, vlk do naší přírody patří: „Vlci v naší přírodě, bez jakýchkoli pochybností, mají své místo.“

V pohádkách ale vlk symbolizuje zlo. A tak je i jeho osud v Červené Karkulce zpečetěn.

Andrea Skalická Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít