Většina pavouků patří k zavilým samotářům, kteří se s příslušníky svého vlastního druhu snesou jen v době páření. Výjimky jsou, ale není jich moc – z přibližně 40 000 známých druhů pavouků jich žije společensky méně než 50. Americké snovačky Anelosimus studiosus jsou unikátní tím, že zvolily jakýsi kompromis – jejich samičky mohou žít samotářsky, nebo mohou vytvořit společenství s jinými samičkami, ve kterém se dělí jak o práci na opravách sítě, tak péči o mláďata. Výhody a nevýhody života v pavoučí kolonii zkoumali biologové z Tennessee (z fakult East Tennessee State University a University of Tennessee).

Společensky žijící pavoučí matky jsou domáčtěji založené než jejich samotářské kolegyně. Na kořist polapenou v síti se vrhají mnohem méně náruživě a v experimentech, kdy vědci simulovali útoky predátorů, projevovaly méně strachu. Za život v poklidné komunitě se ale platí. Biologové odchytili oplodněné samotářské samičky i samičky z kolonií, přemístili je na nová místa a sledovali, jak si jejich potomstvo poradí v dalším životě. Výsledky experimentu ukázaly, že mláďata samotářských samiček mají až dvakrát vyšší šanci dožít se dospělosti než potomci „změkčilých“ společenských samiček. Pravděpodobným důvodem je to, že agresivnější samotářské matky svým mláďatům snáze zajistí dostatek potravy. Pokles agresivity u společenských pavouků by podle vědců také mohl vysvětlit, proč jsou sociálně žijící pavouci tak vzácní.

Zdroj: Ecological Entomology

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít