V Evropě vymírají kosatky. Jejich populaci decimují dávno zakázané PCB
Populace evropský kosatek pomalu vymírá. Kromě lovu jsou na vině i silně toxické látky ze skupiny polychlorovaných bifenylů (PCB). O situaci informovala britská BBC. Tyto látky jsou přitom v Evropě od 80. let zakázané. Do moří se ale dostávají ze skládek.
Vysoké koncentrace polychlorovaných bifenylů vědci našli zejména v kosatkách dravých. V některých populacích jsou koncentrace dokonce tak vysoké, že vědci předpokládají jejich vyhynutí. Co se dalších mořských savců týče, tak kromě velryb obecně se PCB hromadí i v tělech kulohlavců, delfínů pruhovaných nebo delfínů skákavých.
PCB jsou v nižších koncentracích přítomny v tělech velké části dalších živočichů, ale nejvíce se přirozeně hromadí u těch druhů, které jsou na vrcholu potravního řetězce. A tam kosatky nebo delfíni přirozeně spadají. A jak pro BBC řekl Paul Jepson z Londýnské zoologické společnosti, situace je skutečně kritická.
„Koncentrace PCB u příslušníků některých z evropských živočišných druhů je nejvyšší na světě. A velmi vysoké koncentrace způsobují celou řadu toxických efektů. Nejnebezpečnější jsou dlouhodobé vlivy – hlavně co se týče reprodukce. Třeba delfíni se vlivem PCB úplně přestávají rozmnožovat,“ uvedl.
Důvod je ten, že PCB jsou špatně rozpustné ve vodě, ale velmi dobře se rozpouštějí v tucích. U savců se tak z těla vylučují hlavně v mateřském mléce. A mateřské mléko mořských savců je velice tučné, takže obsahuje mnohem větší množství těchto nebezpečných látek, a problém se tak přenáší na dalších generace. Mají také vliv na plodnost.
Kosatky se třeba dříve hojně vyskytovaly kolem Irska a západního Skotska. V současnosti vědci ví jenom o stádu osmi kosatek, kterým se navíc už mnoho let nenarodila žádná mláďata. Takže populace zřejmě vyhyne.
V Evropě jsou PCB zakázané od 80. let
Polychlorované bifenyly jsou v Evropě zakázané od 80. let, celosvětově ale byla jejich výroba omezena až v roce 2001. A třeba ve Spojených státech sice k zákazu došlo už na konci 70. let, ale v uzavřených zařízeních, jako jsou třeba transformátory, se tyto látky používají dodnes.
Roli hraje i to, že PCB se velice dlouho rozkládají a velmi těžko se odbourávají z životního prostředí. A velké množství těchto látek je doposud uložených na skládkách, odkud se pak dostávají do moře. Situaci nepomáhá ani to, že Evropa byla jedním z největších světových producentů polychlorovaných bifenylů.
Roční produkce dosahovala zhruba 300 tisíc tun a tyto látky byly používány téměř všude. Jejich výhodou je totiž nehořlavost, tepelná odolnost a přilnavost. Využití tak PCB našly v barvách, lacích nebo jako náplň transformátorů a kondenzátorů.
Rizikem je dlouhodobá toxicita
Vzhledem k tomu, jak špatně se PCB rozkládají, hrozí lidem a živočichům hlavně rizika plynoucí z dlouhodobé toxicity. Polychlorované bifenyly tak jsou podezřívány z vlivu na vznik rakoviny slinivky břišní a rakoviny jater. Také mají negativní vliv na imunitu. A u ptáků tyto látky zase způsobují nekonzistenci ve zpěvu.
Pro mořské živočichy je nejnebezpečnější západ Středozemního moře a oblasti kolem jihozápadu Iberského poloostrova. Na druhou stranu, jak dodává Ian Boyd z britského ministerstva pro životní prostředí, potraviny a záležitosti venkova, na dalších místech se problém už daří postupně řešit.
„Potýkáme se s velkým dědictvím. PCB způsobovaly velké problémy i dalším mořským savcům, třeba lachtanům v Baltském moři. Lachtaní populace se ale vzpamatovává. PCB úplně nezmizely, ale v rámci možností byl problém vyřešen. Nicméně, odstranění PCB z ekosystému vyžaduje velkou spoustu času,“ upozornil Boyd.
