Samoobslužné knihovny jsou pohodlné. Ztrácejí ale lidský rozměr
Pohodlnější půjčování a vracení knih, bez front a bez knihovníka - to jsou výhody samoobslužných knihoven. Fungují už na mnoha místech v Česku, třeba v Národní technické knihovně v Praze.
„Kliknu si, že chci výpůjčku, strčím tam svoji čipovou kartu a položím knížku. Do knihovnické databáze se zapsalo, že tady ‚Gasification‘ je půjčená a že ji má půjčenou tedy Římanová a má ji půjčenou do 2. září,“ popisuje postup výpůjčky Radka Římanová z Národní technické knihovny.
Tady využívají takzvanou RFID technologii, to znamená, že každý titul má svůj čip. Když se pak vloží na plochu výpůjčního stroje, okamžitě se na displeji zobrazí název a jméno čtenáře. Údaj se také hned zanese do databáze.
Stejně pohodlné je i vracení. Knihy se vozí po pásech podobně jako zavazadla na letišti a stroj je vloží do boxu, odkud je pak knihovníci rozvážejí do příslušných pater knihovny.
O podobném modelu zatím jen při výpůjčkách uvažuje i Ústřední knihovna na pražském Mariánském náměstí. Protože ale mají knihy opatřené magnetickými páskami, museli by tu využít trochu jinou technologii.
„V Městské knihovně v Praze používáme čárové kódy a to ještě tak, že je lepíme dovnitř. To znamená, tam by to kladlo určité nároky na čtenáře, že knihu budou muset vzít, otevřít a napípnout,“ říká Lenka Hanzlíková z Městské knihovny v Praze. Pokud se seženou finance, mohlo by se začít se zkušebním provozem už v příštím roce.
„Další věc je, že používáme magnetickou ochranu, takže by tam musel být aktivátor – dekativátor. A samozřejmě problém i ústřední knihovny je, že prostory jsou kulturní památkou, takže je na to potřeba dbát,“ upozorňuje na další úskalí Lenka Hanzlíková.
I když systém automatických výpůjček a vracení má pro čtenáře řadu výhod, jako je například plynulé odbavování bez front, lidé z knihoven si uvědomují i jeho stinné stránky.
„Knihovník ztrácí možnost mluvit s živým čtenářem. Protože víme, že bariery oslovení knihovníka jsou velké, a přece jenom když se potkám u pultu přímo se čtenářem, tak je možnost prohodit slovo,“ upozorňuje Radka Římanová.
Na druhou stranu by se knihovníkům podle Lenky Hanzlíkové z Městské knihovny v Praze ušetřila nudná a rutinní práce.
„Někdy opravdu celý den sedíte na vracení, neděláte nic jiného, než projíždíte pod čtečkou čárové kódy v knížkách, což samozřejmě je užitečná knihovnická práce, nicméně by čtenáři určitě víc ocenili, kdyby bylo víc knihovníků takzvaně na place přímo na půjčovně,“ uzavírá Lenka Hanzlíková.
