V ústecké Spolchemii zkoušejí k čištění podzemních vod novou nanotechnologii
Ve Spolchemii v Ústí nad Labem odborníci testují nové nanotechnologie k čištění podzemních vod. Podobných "zkušebních" míst je v Evropě sedm a dvě jsou právě v areálu chemičky. Že železité částice rozkládají toxické látky, zjistili výzkumníci už v laboratořích. Teď musejí přijít na to, jak látku co nejlépe dostat do země, aby byla co nejúčinnější, tedy aby se dostala k podzemní vodě.
„Tady se zkoušejí různé povrchové úpravy toho materiálu, aby to bylo co nejdál distribuovatelné právě do té horniny. To je vlastně elementární železo. Teď je v ochranné atmosféře, takže já můžu ukázat jak to vypadá, když hoří,“ nanočástice vypadávající z kovové trubky v rukou Petra Kvapila z firmy Aquatest se na vzduchu proměnily v jiskry.
Tuhle technologii vymysleli ve firmě Nanoiron. Jan Slunský vysvětlil, jak se z chráněných částic stane jakési bahýnko, které pak vstřikují do země.
„Železo se připravuje v těchto ocelových sudech. Připojí se na technologii, která je naplněná vodou. Vysajeme vzduch pomocí vývěvy, zaplníme to dusíkem. Takže nedochází k hoření. Pak se to nějakou dobu míchá a vytvoří se tak homogenní suspenze nanočástic železa.“
Na místě, kde kdysi stála výrobna umělých pryskyřic, která před 12 lety vyhořela, mají nanočástice podle Petra Kvapila zlikvidovat hlavně ropné látky.
„Benzín, nafta, tady ve Spolchemii i toluen, kterého už jsme odstranili 40 tun. Tyhle částice se používají spíš na dočištění. Principem je udělat z více toxických látek méně toxické. Takže v případě toluenu z toho může být až CO2,“ vysvětluje Kvapil.
Na jiném místě zase odborníci používají trochu jinou nanotechnologii, aby podobně zlikvidovali hlavně chlorovaná rozpouštědla a odmašťovadla. Železitou hmotu vstřikují do čtyř až jedenácti metrových hloubek v místech u podzemní ochranné stěny.
„Teď se sem přivezlo zhruba 100 kg toho materiálu. Výhodou je, že stačí desetina množství, co se musí dávat v případě používání jiných chemických látek. Kolik toho bude ve skutečnosti potřeba, to teď nedokážu říct.“
„Dáváme si půl roku až rok na další sledování a vyhodnocení výsledku. Už teď je jasné, že během příštího jara se bude zasakovat zhruba desetinásobek toho co teď,“ což je podle Petra Kvapila zhruba tuna nového nanomateriálu.
Čištění podzemních vod potrvá v areálu Spolchemie ještě tři roky, stejně jako ještě zbývající zhruba dvě třetiny území zasažené rtutí. Většinu nákladů na likvidaci staré ekologické zátěže platí stát. Odhadují se na více než jednu a půl miliardy korun.
