Kultura i spartakiáda. Univerzitní semináře o moderní české historii jsou v Brémách plné
Univerzita v Brémách nabízí jako jedna z mála vysokých škol v Německu výuku českých moderních dějin. A o semináře je velký zájem. Přišla s nimi i proto, že v tamním archivu Výzkumného ústavu pro východní Evropu se nacházejí soubory samizdatu z řady východoevropských zemí i bývalého Československa.
S výukou českých moderních dějin začala brémská univerzita v roce 2013, s příchodem německé historičky Martiny Winkler, která pochází z česko-německé rodiny. „Ze začátku se každý divil, proč to tady chceme dělat, a teď máme velký zájem. Semináře jsou plné,“ raduje se Winkler.
Univerzita v Brémách je jednou z mála vysokých škol v Německu, která nabízí výuku českých moderních dějin. Navštívila ji Monika Zettlová
Univerzita jich nabízí několik a všechny podle ní navštěvuje 10 až 30 studentů.
„Letos budu učit romské dějiny v Československu a českých dějinách. Hodně politické dějiny, kulturní dějiny, dětství v českých dějinách,“ vyjmenovala Martina Winkler.
„Snažíme se to dělat zajímavé, abychom taky chytli studenty, které by normálně české dějiny nenapadlo dělat. Když ale člověk dělá sport v dějinách a začne vyučovat o spartakiádě, tak je to zajímavé i pro ty lidi, kteří doteď nevěděli ani to, kde Česko je,“ dodala.
Archiv připomíná i chartisty
Studenti v Brémách můžou využívat také zdejší archiv Výzkumného ústavu pro východní Evropu, kde najdou například pozůstalost českého fotografa Ivana Kyncla nebo českého básníka, novináře, výtvarníka a chartisty Karla Trinkewitze.
„To je samizdatové vydání Dopisu Gustavu Husákovi od Václava Havla z edice Popelnice s jeho vlastním podpisem,“ ukázala další dokument Karina Garsztecka. Listovala přitom v albu s fotografiemi někdejšího prezidenta, které pocházejí z šedesátých let z jeho první návštěvy v Hamburku. Archiv ho získal od literárního agenta Klause Junckera.
„On se spřátelil s Václavem Havlem, poznali se už v šedesátých letech. Klaus Juncker také velmi přispěl k tomu, že se Havlovo dílo stalo v Německu a na západě známé,“ popsala Karina Garsztecka.
Jednou ze studentek českých moderních dějin je i Liza Staedtle. Dvakrát už navštívila Prahu a minulý rok se začala i učit česky. „Bohužel teď už nemám čas, protože dokončuji magisterské studium, ale pár slovíček si pamatuji, takové jako pivo, káva nebo děkuji. Takové jednoduché věci,“ řekla s úsměvem.
