Běhat chodím bez hábitu a pouštím si chvály i křesťanské rockové písně, říká 31letá řeholnice Bony
Sestra Bonaventura je pravidelná běžkyně, která si při svých ranních kilometrech pouští i křesťanský rock. Na sport může po domluvě s představenou sundat černobílý hábit. Jak Bony říká v seriálu Radiožurnálu Život s Bohem, být na chvíli venku v civilu je pro ni malý odpočinek. V šatech řeholnice totiž budí na ulici pozornost a často reaguje třeba i na žádosti o peníze.
„Nejsem žádný profi běžec, běhám tak 5–7 kilometrů. Běh mám ráda. Je to i taková paralela se životem. Někdy jde dobře, někdy špatně, někdy je to do kopce, někdy z kopce. Mám sen si někdy v budoucnu zaběhnout půlmaraton,“ mluví o svém běžeckém plánu v pražském parku sestra Bonaventura. Její spolusestry, tedy další řeholnice, jí říkají zkráceně Bony. Řeholní jméno má po italském františkánském biskupovi.
Jít si zaběhat bez závoje
Na sraz přibíhá Bony ve sportovním oblečení a bez závoje. Že je řeholnice, nejde poznat. „U nás, u Školských sester svatého Františka je to tak, že hábit v zásadě nosíme. Z odůvodnitelných důvodů ho ale můžeme sundat po domluvě s představenou,“ vysvětluje mladá řeholnice. Bony ještě nesložila doživotní řeholní sliby a je v takzvaném juniorátu. K františkánkám patří šestý rok.
Bez hábitu si Bony na chvíli odpočine od pozornosti okolí. „Člověk tak splyne s davem, jsem na chvíli anonymní. Když jsem v hábitu, je to jiné. Někteří lidé reagují. Starší babičky se usmívají, věřící řeknou chvála Kristu, to je takový náš pozdrav. Někdo chce modlitbičku,“ zmiňuje sestra Bonaventura pozitivní reakce. Zažila ale i takové, že na ni lidé pokřikovali hesla jako satan nebo nejrůznější poznámky a nadávky o církvi.
Formační stupně
Novicky (nosí bílé závoje)
- období noviciátu trvá obvykle 2 roky
- příprava na vstup do řádu
- před složením prvních dočasných slibů
Juniorky (mají černé závoje)
- odobí juniorátu trvá obvykle 6 let
- obnovování dočasných slibů
- před složením definitivního slibu
Profesky
- vygradování juniorátu, složení doživotních slibů
- řeholnice dostane snubní prstýnek
Poznámky o hezké řeholnici
„Když jsem v hábitu, tak se často stává, že mě lidi prosí o peníze,“ Bony odpovídá, že je v komunitě dohodnutá, že finance nedávají, ale že dotyčnému může jít koupit jídlo nebo léky. Setkala se i s poznámkami, jak to, že je taková hezká holka řeholnice.
„Občas to nějací muži pronesou. Já na to reaguji tak, že si mě Bůh vybral, že jsem zadaná a snažím se jim říct, že za to Pán Bůh stojí. Někdy je to i příležitost lidem vysvětlit, co to vlastně znamená, když jsem sestra,“ říká vystudovaná psycholožka.
Bony se setkala i s nedorozuměním, kdy si v libereckém divadle lidé mysleli, že hraje v představení a hábit je jen její kostým. „My jsme si se sestrami moc oblíbily operu Dialogy karmelitek a tam vystupují sestry, takže si diváci opravdu mysleli, že jsme součástí,“ směje se Bony.
Rocková podoba křesťanských písní
„Hudbu mám hodně ráda. Někdy si při běhání pustím chvály nebo křesťanské písně. Můžou mít popovou i rockovou podobu. To byste nepoznala, že mají křesťanský text. Třeba tahle zpěvačka z Fully Alive zpívá o tom, jak je naplno živá Bohem,“ hlasitě se směje Bony, když na mobilu v playlistu klikne na tvrdý rock a sama uznává, že by si tak člověk křesťanskou skladbu nepředstavoval.
Po běhání míří sestra Bony do budovy v Praze 2, kde zároveň bydlí a pracuje. Je provozní vychovatelka v Křesťanském domově mládeže, který slouží jako internát pro necelou stovku studentek a studentů.
Zmiňuje je i v reakci na otázku, jestli jí jako řeholnici nebude chybět vlastní rodina. „Tak určitě nějak bude, ale mám důvěru a zatím to tak i je, že Bůh to nějak doplní jiným způsobem. Být v kontaktu se studenty je prima. Starám se o ně, takže je to takové hezké a svým způsobem mateřské.“
Do soukromé části sester se v internátu podobně jako v klášterech nemůže. Podle Bonaventury ale její pokoj vypadá běžně.
„Snažíme se žít takovou funkční chudobu. Není to úplně strohost, ale všechny věci, které máme, tak nám mají nějak sloužit pro tu naši službu. Takže ta chudoba je spíš v tom, že nemůžu disponovat s majetkem,“ připomíná 31letá sestra Bony slib chudoby, poslušnosti a čistoty. Ráda čte a občas se koukne na životopisný film na počítači. Třeba televizi v pokoji nemá.
Dvojitá sestra
Sestra Bonaventura se civilně jmenuje Petra, řeholní jméno si vybrala sama. Svatý Bonaventura z Bagnoregia byl italský teolog, biskup nebo kardinál. Žil ve 13. století. „U nás je to tak, že jsem si jméno mohla i vybrat a jsem za něj moc ráda. Je to vlastně i františkánský patron a mám radost, že se tak jmenuji,“ usmívá se Bony, která pochází z Plzně.
Rodiče Petru vedli odmala k víře, vstup do kláštera přijali. „Mám prostě ráda víru a vysvětlila jsem jim, že bych chtěla naplnit svůj život tímhle způsobem. Ani jeden z rodičů nebyl v šoku. Starší bratr mi fandí a říká mi dvojitá sestra, ta jeho a ještě řeholní,“ směje se Bonaventura, která má dobré reakce i z širší rodiny.
Seriál Radiožurnálu Život s Bohem
Pondělí 1. díl – Život řádových sester: Svatba s Bohem, čistota, chudoba, poslušnost a závoje na míru
Úterý 2. díl – Společný účet, týdenní jídelníček a měsíční kapesné, i tak to chodí v pražském klášteře řeholnic
Středa 3. díl – I řeholnice jdou s dobou: Aplikace na modlení, Wi-Fi v klášteře i šíření víry na sociálních sítích
Čtvrtek 4. díl – Běhat chodím bez hábitu a pouštím si chvály i křesťanské rockové písně, říká 31letá řeholnice Bony
Pátek 5. díl – Naše matka představená? Taková mamka a smíšek pro celý dům, říkají sestry o řeholnici Virginii
