Karlovarsko je krok od volejbalového titulu. ‚Plujeme na obláčku, užíváme si to,‘ říká kapitán Pfeffer
Volejbalisté Karlovarska porazili také ve druhém zápase finále play-off extraligy Lvy Praha, tentokrát 3:2 na sety a jediná výhra je dělí od zisku mistrovského titulu. Po dramatickém druhém duelu v karlovarské Hale míčových sportů si s kapitánem domácích Danielem Pfefferem povídal reportér Radiožurnálu Sport Vladislav Janouškovec.
Už je pár minut po skončení druhého finále volejbalové extraligy, kapitán Karlovarska Daniel Pfeffer už se stihl vyfotit s fanynkami. Dobrá nálada panuje mezi karlovarskými fanoušky, ale asi málokdo z nich čekal, že povedete 2:0 na zápasy nad vítězi základní části, pražskými Lvi. Co vy?
My jsme do série vstupovali jako totální outsideři. S Prahou jsme nevyhráli ani jednou, Praha doma neprohrála. A my jsme měli těžké semifinále, potažmo čtvrtfinále, takže my finále máme za odměnu a podle toho hrajeme.
Poslechněte si, co říkal po výhře ve druhém finálovém zápase kapitán volejbalového Karlovarska Daniel Pfeffer
Prostě si plujeme na obláčku, užíváme si to a hlavně nic nevzdáváme. Já si myslím, že s námi je hrozně těžké hrát. Jsme prostě zvyklí občas něco prohrát, něco nám nevyjde, něco nám hrozně nevyjde, ale prostě se nevzdáváme, a to nás zdobí.
Říkáte, že se nevzdáváte, to bylo vidět v té pětisetové bitvě. Kdy jste začal věřit, že to vyjde i tentokrát?
Já jsem hlavně nepřestal věřit, takhle to nejde. Člověk musí věřit furt, jinak nemůže hrát, takže já jsem věřil furt a v každém okamžiku. Stojí to teda hrozně sil, jak mentálních, tak fyzických, snažit se to mentální nastavení týmu držet pořád pozitivní, ale musí se furt věřit.
Koho byste pochválil? Asi řeknete celý tým, ale byly tam nějaké individuální výkony, které za to stojí ještě vyzdvihnout.
Určitě celý tým, ale prostě ta osa Chirivino, Šestan, blokaři, je to hrozně důležité. Jsou to hráči, na které je spoleh. A když se k tomu přidá Lazar Bajandić nebo Jansons, tak je to prostě jedna velká paráda.
Vedete 2:0 na zápasy, tak ideální udělat ten třetí krok už v úterý v Praze.
Už jsem nějaké finále zažil, je to hrozně daleko. Vždycky říkám, hraje se na tři vítězné zápasy, ale každý zápas se musí hrát jako ten poslední. Ten poslední krok je nejtěžší, já to znám. Může se to dostat do hlavy, ale jak jsem říkal, musíme stále plout na obláčku.
