Nina Špitálníková: S útoky v kampani jsem počítala. Vzkazy, že syn je ‚negerská‘ spodina, mě ale zaskočily

Ve volbách byla výraznou tváří pirátské kandidátky, post europoslankyně však Nině Špitálníkové utekl. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz ale expertka na Severní Koreu, aktivistka a produkční pražského klubu Cross říká, že jí umístění pod čarou nevadí. Co ji ale zaskočilo, byly nenávistné a rasistické výpady během kampaně: nejen vůči ní, ale především proti jejímu dvouletému synovi. Kvůli jedné výhrůžce se chce obrátit na policii.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Koreanistka Nina Špitálníková

Koreanistka Nina Špitálníková | Foto: Luboš Vedral | Zdroj: Český rozhlas

Jak hodnotíte výsledek voleb?
Čekala jsem, že Piráti dopadnou mnohem lépe, že dostanou alespoň čtyři mandáty. Sice se očekávalo, že vyhraje hnutí ANO, ale doufala jsem, že to dáme a vyhrajeme. Hodně mě štve, že ODS skončila před Piráty. Přijde mi, že pravice porazila levici. Mile mě ale nakonec překvapila volební účast, i když jsem také doufala ve vyšší. 

Proč to podle vás Piráti nedali?
Na hodnocení je ještě brzo, ale myslím si, že se úplně nepodařilo zaktivizovat voliče.

24 obcí, kde recesisté vytrollili hnutí ANO. ‚Lidé si to asi špatně přečetli,‘ říká starosta jihočeské Lužice

Číst článek

Piráty přece podporují především mladí lidé. Znamená to, že je evropské volby nezajímají?
Žijeme v sociální bublině, kde všichni chodí volit a jsou aktivní. Stačí ale vyjet za Prahu a je to jinak. Mylně si myslíme, že všichni mladí chodí volit, ale ono to tak nakonec není.

‚Nejsem politička‘

To jste vysledovala během kampaně?
Neměla jsem úplně klasickou kampaň. Nejsem politička a nepřišlo mi správné se do této role stavět. Takže jsem sice vyjížděla do krajů, ale přednášela jsem tam o KLDR, než abych agitovala, aby šli lidé volit.

Chtěla jste se stát europoslankyní a zároveň se od politiky distancujete. Není to zvláštní?
Politikem se člověk stane až s tou funkcí. Já jsem do eurovoleb šla, abych podpořila Piráty a zaktivizovala lidi.

Takže jste byla spíše maskot?
To vůbec, to zní příšerně. Když se mi narodil syn, chtěla jsem svůj aktivismus posunout dál, aby se něco rozhýbalo. Rozhodně jsem se ale necítila na to kandidovat v čele, to by mi přišlo lehce jako egotrip.

Nemrzí vás přece jen, že vám europarlament takto unikl, i když jste dostala přes 5 tisíc preferenčních hlasů?
Ani ne, od Pirátů se tam dostali velmi kvalitní lidé, takže rozhodně nejsem smutná.

6 nenápadných vítězů a poražených eurovoleb: generál ve výslužbě, exministr či satirici s milionem

Číst článek

‚Nebyla jsem připravená‘

Vy se dlouhodobě veřejně angažujete. Zaskočilo vás něco během volební kampaně?
Měla jsem velmi pozitivní i velmi negativní pocity. Pro mě bylo nejhorší, že jsem nebyla moc připravená na „hejty“ vůči mému dítěti. Byla jsem připravena na útoky kvůli všemu ostatnímu, ale že to slízne dvouleté dítě, to mě opravdu překvapilo. Nenapadlo mě to ani v nejhorších snech. Na druhou stranu mě těšila podpora lidí.

Jak na vaše dítě lidé útočili?
Nejdříve to byly komentáře na sociálních sítích, pak přicházely i esemesky, že moje „negerské“ dítě je spodina společnosti a já narušuji tradiční bílou rodinu. Nebo, že moje dítě asi nebude árijské. Z mého pohledu šlo o čistě rasistické útoky, protože můj syn je mulat.

Řešila jste to?
Nejdřív jsem přemýšlela, jak s tím bojovat, pak mi ale došlo, že to nemá smysl. Nakonec jsem každý týden na sítích zveřejňovala top 10 „hejtů“, abych vyburcovala lidi k volbám. Aby si uvědomili, že pokud nepůjdou, do urny hodí svůj hlas někdo s podobně nenávistným názorem.

Snažila jsem se to prostě přetransformovat do něčeho pozitivního. Na druhou stranu jsem si také říkala, že lidová tvořivost nemá mezí, a často jsem se tomu zasmála. Nejvíc mě asi rozesmálo, že jsem pro*ukaná neomarxistka.

Ukázky zpráv, které Nina Špitálníková dostávala:

V případě politiků je na druhou stranu jasné, že musí snést kritiku a do určité míry i útoky veřejnosti. Překročilo to podle vás tuto únosnou míru?
Rozhodně to tyto meze překročilo. Když nadávali mně jako Nině Špitálníkové, bylo mi to fakt jedno. Vůbec jsem to neřešila, i když těch „hejtů“ byly stovky. Ale když někdo takto útočí na dvouleté dítě, které ani neumí mluvit, natož aby se bránilo, to už mi přijde moc.

Koho volili vaši sousedi? Prohlédněte si nejpodrobnější mapu výsledků voleb do Evropského parlamentu

Číst článek

‚Nahlásím to policii‘

Budete tu věc nějak řešit?
Já jsem se bavila s odborníkem na extremismus Janem Charvátem, že to sepíšeme, abychom poukázali na rasismus vůči dětem. Jednu věc nahlásím na policii, protože šlo o výhrůžku fyzického rázu. Zpráva začala rasistickými větami a pak následovala výhrůžka, že si na nás se synem počkají a podupají nás. To už nelze přejít, i kdyby to ten člověk psal opilý v hospodě, tohle si nesmí dovolit k nikomu.

Vy jste nebyla běžnou kandidátkou, počítala jste předem s takovými útoky?
Já jsem to čekala. Jsem potetovaná single máma s výrazným zjevem, do toho přiznávám zálibu v japonském svazování, zabývám se KLDR a nejsem klasický politik. Proto jsem počítala s velkou sérií „hejtů“, které přišly. Ale fakt mě zaskočily ty útoky na dítě. Kdo by to dělal dvouletému dítěti? Na druhou stranu jsem si říkala, že je proti tomu potřeba bojovat, takže mi to dalo zase další energii. Přišlo velké množství pozitivních vzkazů. 

Odradilo vás to, nebo se v politice budete angažovat dál?
Zatím nevím, ještě jsem o tom nepřemýšlela. Jestli budu kandidovat v dalších volbách, to teď neumím říct, protože to sama nevím.

Ondřej Golis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme