Biatlonistka Koukalová: Teď už je potřeba závodní stroj opatrovat a trochu promazat závity a šroubky
Biatlonistka Gabriela Koukalová získala v sezoně dva malé křišťálové globy. Po závodu s hromadným startem, kde vybojovala stříbro, se v Oslu sápala po čokoládových tyčinkách, aby doplnila energii. V následujících dnech si dopřeje zasloužený odpočinek.
Je po sezoně, takže teď se můžete pustit do pojídání čokolád a podobných dobrot?
Je fakt, že dneska si to můžu přeci jen dovolit po tom závodě. Hlavně před závodem nejsem schopná moc sníst, takže cokoliv čím doplním takhle rychle energii, malý kousek něčeho, tak to mi vždycky udělá dobře.
Po zisku prvního globu jste říkala, že to s vámi mnoho nedělá. Teď jsou najednou globy dva…
Myslím, že to teď nejsem schopná nějak vyhodnotit, co se všechno povedlo. Až to ze mě všechno spadne, přijedu domů, užiju si pár dní volna, nebo možná až budu někde na dovolené, tak mi teprve dojde, co všechno se podařilo. Doufám, že mi to dodá zase chuť do další práce a pokračování pro další sezonu.
Na předzávodní propočty moc nejste. Ani tentokrát jste netušila, jaký je bodový rozdíl mezi vámi a Laurou Dahlmeirovou?
Nee, já jsem vůbec nezávodila, ani jsem nedoufala, že by se něco takového mohlo povést. Ani nevím, kolik tam bylo mezi námi bodů. Myslím si, že je to dobré, protože z mého pohledu možná i Laura se bála toho, že bych ji mohla ještě teoreticky ohrozit. Pak je průšvih, že člověk se na někoho upne a neukáže to, co je v něm, protože si nechá svázat nohy nějakou obavou z toho, co kdyby náhodou ten druhý jel líp. Zrovna moc psychických sil to v průběhu závodu nedodává. Já si myslím, že tohle je uvolněný závod buď to tam skočí, nebo ne.
Z čeho máte větší radost ze stříbrné medaile, nebo z toho, že už je konec sezony?
Jednoznačně, že už je konec. Už toho bylo opravdu hodně a teď už je potřeba to tělo nebo ten náš závodní stroj, jak tomu říkám, trochu opatrovat a promazat všechny závity a šroubky a hodit se do co nejlepšího stavu, aby pak bylo zase na co navázat.
Co bude to první, co uděláte po příjezdu domů, na co se těšíte vůbec nejvíc?
To je hrozně daleko. Už jenom to, že budu doma, je asi nejdůležitější. Prostě tam být. A vůbec nevím, na co budu mít náladu. Asi si vybalím věci a na chvíli si lehnu a zastavím se. Udělám si takovou svojí černou hodinku a popřemýšlím si o spoustě věcech, které se odehrály během sezony.
