Neznámý turistický cíl, o němž nevědí ani místní. Sedmihoří, dobře utajená sopka na Domažlicku
Na mapě tvoří zhuštěné vrstevnice téměř dokonalý kruh. V terénu ji ale nepoznáte. Sopka u obce Miřkov na Domažlicku je neznámý turistický cíl, o kterém často nemají tušení ani místní. V terénu se nerovnosti smazávají a nezřetelné vrcholy na obvodu bývalého kráteru také nenasvědčují, že by to vyrostlo něco zvláštního.
Zbloudilého turistu zaskočí velké množství kamenných útvarů, které jsou po lese rozházené jako kostky ze stavebnice. Dá se tu najít klid, také nábojnice z války nebo stopy keltského osídlení.
Ondřej Šíra, grafik a webdesignér sem chodí téměř denně. Vychází z Miřkova po asfaltce, kam je vjezd pro auta zakázaný a po pár set metrech neomylně zahýbá do leva. „Tady jsme na okraji sopky,“ ukazuje na cestu mezi borovicemi.
Zatímco míří po hřebeni k Rybničnímu vrchu, odhaduje místo, kde v prosinci 1940 havarovalo německé vojenské letadlo. „Tři piloti tehdy zahynuli, dnes jsou pohřbeni na vojenském hřbitově v Plzni,“ vypráví.
„Turisté sem občas zabloudí, ale spíš po nich zůstávají prázdné paštiky,“ poznamenává s úsměvem a přihýbá si z láhve svého pampeliškového vína ročník 2025. I když je Sedmihoří tiché a skryté, jeho historie je překvapivě bohatá.
„Nejvyšší vrchol Racocha (Racovský vrch pozn.ren) má jen 619 metrů, ale výhled do nitra sopky stojí za to. A támhle Chlum, největší sídliště střední doby bronzové v západních Čechách,“ ukazuje Ondřej, který tu zná snad každý kámen.
Známky historie
Na území Sedmihoří se dochovaly nejen pozůstatky keltského osídlení, ale i stopy druhé světové války. Například dřevěný barák, bývalé vězení pro polské a francouzské vojáky na okraji Miřkova, nebo ručně vytesané ruce ve skále, památka na dávnou hádku dvou sedláků se šťastným koncem. To jsou jen některé z konkrétních příběhů, které Šíra zná, sbírá a publikuje.
Safari v dole pod Krušnými horami. ‚Je tu víc zvěře než v okolních lesích,‘ říká ekolog
Číst článek
„Každý kopec tady má vlastní časovou osu. Některé věci najdu i detektorem. Ale nálezy nepatří mně, předávám je do muzea,“ vysvětluje.
Spolupracuje se Západočeským muzeem, které mu za každý nalezený artefakt vystaví potvrzení a je u exponátu uvedený jako nálezce. „Nedávno jsem třeba našel bronzový ingot, takový lívanec, ze kterého kdysi vyráběli šperky. Vážil přesně 1111 gramů. Jak to ti lidé dokázali?“
Výsledkem Ondřejových potulek je web sedmihori.cz. Stránky vznikly jako osobní projekt bez reklamy a zdarma, a staly se přehlednou edukativní mapou s historickými informacemi, tipy na výlety a galerií nálezů. Šíra, původně z Plzně, se poblíž Sedmihoří „usadil jako Robinson“ před devíti lety. „Vytvořil jsem si svůj vlastní ostrovní systém.“
Ondřej brouzdá lesem a ukazuje mrazové sruby schované mezi stromy. Hledá další kamenný útvar, který pro sebe nazval jako Kyklop. Zřejmě ale každý kámen úplně nezná, protože skalní útvar, který připomíná obličej, není k nalezení.
Ondřej ho má vyfotografovaný, je i na webu. Tentokrát zůstává skrytý. „To je Sedmihoří. Když nechce, abyste něco našli, tak to nenajdete,“ uzavírá s úsměvem čtyřicátník Ondřej Šíra.
