‚Dá se říci, že jejich tóra zde má druhý život.‘ V Dublinu žije památka židů z Brandýsa nad Labem
Židovská obec v Brandýse nad Labem vznikla před pěti sty lety a v době svého největšího rozkvětu byla velmi početná. Lidé židovského vyznání tvořili skoro desetinu obyvatel města. Její tragický konec přišel během nacistické okupace Československa. Památka židů z Brandýsa nad Labem ale žije dál až v Irském Dublinu, kde má místní synagoga brandýskou tóru a modlitební knížky věnované těm, kteří žili v Brandýse a během holocaustu přišli o život.
Hilary Abrahamsonová čte ze starého svitku tóry. Verše sleduje typickým ukazovátkem ve tvaru malé ručky s nataženým ukazováčkem. Svitek, ze kterého čte, sloužil dnes už neexistující židovské komunitě v Brandýse nad Labem.
Památku židů z Brandýsa nad Labem si připomínají židé v Irském Dublinu. „Naše nové modlitební knížky jsou věnovány jednotlivým lidem, kteří žili v Brandýse a kteří během holocaustu přišli o život,” říká David Abrahamson
„Tóru samozřejmě používáme, například během obřadu bar micva nebo při svátcích. Chceme uchovat památku na původní synagogu v Brandýse a komunitu kolem ní. Byť lidi, kterým sloužila, jsme nikdy nepoznali. Dá se říci, že jejich tóra zde žije druhý život,“ říká Hilary.
Sto let starý svitek se do Dublinu dostal v září roku 1965. Rok poté, co celkem 1563 svitků tór zakoupil v komunistickém Československu britský filantrop Ralph Yablon.
Tóra s pořadovým číslem 373 byla dublinské židovské komunitě zapůjčena a jednou z podmínek je právě to, že bude si bude každý rok připomínat památku 143 židovských obyvatel Brandýsa a Kostelce nad Labem, kteří byli mezi 13. a 16. lednem roku 1943 odvlečeni do Terezína a poté do Osvětimi.
„Dlouho jsme si mysleli, že tato červená čísla, která jsou na tóře, napsali nacisté. Dnes ale víme, že je tam umístili sami židé, kteří v Praze dělali katalogizaci. Všechny tóry očíslovali. Věřili, že až vše skončí, bude možné jednotlivé svitky identifikovat a zaslat zase tam, kam patřily,“ říká paní Hilary.
Hála rovná se Hahn aneb Kdykoliv vidím pomeranč, vzpomenu si na dědečka v Terezíně
Číst článek
Z židovské komunity v Brandýse nad Labem nikdo nepřežil a židovská obec tam po válce ani nebyla obnovena. Zůstal jen velký hřbitov a synagoga. Ta sloužila desítky let jako skladiště.
„Měli jsme tóru, ale prakticky nic jsme o ní nevěděli. Rozhodli jsme, že Českou republiku navštívíme. To bylo asi před deseti lety. Přijeli jsme spolu s lidmi s Holandska, kteří mají také tóru z Československa. Byl to ohromný zážitek, věděli jsme, že synagoga sloužila jako skladiště. Byli jsme okouzleni, jak nádherně je dnes opravená,” vzpomíná Hilary.
Památku židů z Brandýsa nepřipomíná jen původně jejich tóra, ale i modlitební knížky vyskládané na policiích hned u vstupu do dublinské synagogy.
„Naše nové modlitební knížky jsou věnovány jednotlivým lidem, kteří žili v Brandýse a kteří během holocaustu přišli o život,” vysvětluje David Abrahamson.
Beru z police jednu z nich. Když ji otevřu, na předsádce je vlepeno věnování se jménem Marta Hojtašová. Jak se dozvídám později, zahynula ve svých šestatřiceti letech v Osvětimi.
