Etnografka: Pranostiky jsou specifické jen pro českou kulturu, jinde se tomu říká ‚hospodářská pověra‘
Bude v zimě sníh? Kdy na jaře začít sázet na zahradě a kdy osít pole? O historii a původu pranostik, i o tom, na kolik se na ně můžeme spolehnout, vyprávěla etnografka Vladimíra Jakouběová.
„Pranostiky jsou specifickým útvarem lidové slovesnosti. Kdybychom pátrali, kde se vzali, tak musíme jít opravdu hluboko do historie. Historici uvádějí, že se objevují podobné záznamy v Mezopotámii, i tehdy se zaznamenávaly opakující se jevy v přírodě, které potom daly základy pranostikám,“ říká paní Vladimíra Jakouběová.
Podle ní slovo „pranostika“ pochází z řeckého „prognosis“, i Řekové znali tenhle jev. Do 18. a počátku 19. století se pranostikami zabývali astrologové a astronomové, na základě jejich studií a jejich objevů vznikala ustálená rčení, ustálená pravidla, která se poté dostala do lidové kultury.
„Sedlák na vesnici si k tomu přidal svoje poznání z přírody, to, jak si zaznamenával, co se v přírodě děje a opakuje. Tím si vytvořil vlastně přehled o tom, co se může stát,“ doplňuje.
„Pranostiky jsou specifické jen pro českou kulturu, všude jinde, i v okolních zemích, v Polsku, Německu, se tomu říká ‚hospodářská pověra‘ nebo ‚hospodářské rčení‘. Termín ‚pranostika‘ se používá jenom u nás,“ upozorňuje etnografka.
A co jednotlivé pranostiky značí? Poslechněte si záznam rozhovoru výše.
