Expert: Fake news ničí vztahy v rodinách, babičky a dědečci propadají děsům a šíří šílené informace
Jsou skupinou, na kterou dezinformace cílí nejvíce. Není ale pravda, že starší lidé jsou proti nim bezbranní a nejsou schopni si informace ověřovat. Jen je potřeba se s nimi o tomto tématu bavit. Ideálně v rodině. V rozhovoru pro server iROZHLAS.cz na to upozorňuje vedoucí oddělení mediálního vzdělávání organizace Transitions Jaroslav Valůch. Stále více lidí je podle něj vyděšeno tím, jak moc jejich prarodiče lživým zprávám propadají.
Moc si neumím svoji babičku představit, jak brouzdá po internetu. Je to pořád pro seniory něco neobvyklého?
U dnešních seniorů a starších dospělých to určitě už neplatí, trend posledních deseti let je jasný: přibývá těch, kdo si užívání internetu osvojují. Velká část ale zatím dosáhla jen na základní užívání, ještě neodhalili kouzlo sociálních sítí, mají k nim totiž velkou nedůvěru.
V Kongresu USA mluvil o fake news. ‚Pronikly do mainstreamu, Ovčáček je obyčejný troll,‘ míní expert
Číst článek
Co znamená základní užívání?
Použití prohlížeče, kde si najdu, co potřebuju, typicky jdu na Seznam, a to je rozcestník pro další služby a informace. Se známými, bývalými spolupracovníky a rodinou komunikuji e-mailem nebo přes Skype. Pro kategorii 65+ je důležitý e-mail, který pro ně představuje jakousi lehce použitelnou sociální síť. K opravdovým sociálním sítím mají tito lidé nedůvěru, Facebook je pro ně neuchopitelná, složitá aplikace, ale dřív nebo později si k němu taky cestu najdou.
Hledají starší lidé na internetu zábavu, nebo je to pro ně užitečný nástroj k vyřizování potřebného?
Je to spíš užitečnost. Když se zeptáte seniorů, jak tráví volný čas, je to spíše četba a setkávání se známými. Internet je trochu níž. Vyhledávají tam užitečné informace od receptů až po dějiny, využívají ho ke komunikaci, když se třeba zhorší jejich mobilita.
Mýty o seniorech
Vy jste na toto téma dělali řadu výzkumů. Překvapilo vás v nich něco?
O seniorech, jejich mediální gramotnosti a používání internetu existuje celá řada mýtů. Dost často to bývá zjednodušováno tak, že nejsou schopní se pohybovat v online prostoru, nejsou schopni si ověřovat informace, jsou méně mediálně gramotní než ostatní.
A jak to ve skutečnosti je?
Nic takového se nepotvrzuje, naopak. Mediální gramotnost u seniorů je stejná jako u zbytku populace, oni třeba zaostávají v používání technických prostředků: aplikací, mobilů, sociálních sítí. Prostě toho, co se neustále vyvíjí a pro člověka, který se s tím nenarodil a nevyrůstal, znamená potíže si na to zvyknout. Ale co se týče porozumění médiím, tam je mediální gramotnost naopak vyšší než u mladších generací. Starší lidé trochu zaostávají v hodnocení komunikačních záměrů, tedy představení si, proč někdo vytvořil sdělení, které k nim doputovalo.
S tím mají problém i mladí.
Bezpochyby, ale právě tady má starší generace snížené schopnosti. Souvisí to s informačním chaosem. Kdo vyrůstal s internetem, daleko lépe ví, že tam jsou holt často lži. A lidé mají řadu motivů, proč něco šíří. Starší člověk byl zvyklý na učesanější mediální prostředí. Měl veřejnoprávní média, televizi, rozhlas, komerční média. Pro něj je to těžší vyhodnotit, protože když do světa internetu přijde, není připraven na to, že tam existuje spousta aktérů, způsobů šíření zavádějících až lživých informací.
Důvěra klesá
Má přechod do online prostoru u starších lidí vliv na jejich postoj ke klasickým médiím?
Když je někdo digitální imigrant, tedy není zvyklý se v online prostředí pohybovat, internet mu najednou přinese obrovské možnosti i pasti. Pak u něj klesá důvěra v média, jako jsou Česká televize, Český rozhlas. Internet mu totiž ukáže spoustu atraktivních zdrojů, protože přesně odpovídají jeho pohledu na svět. To u běžných médií tak nebylo.
Najednou si přečtete o něčem, co jste si myslel, ale v médiích to nezaznívalo. Takže máte obrovskou chuť to objevovat dál a hledat si vlastní zdroje informací. To není typické jen pro seniory, takhle fungujeme všichni, ale u starších generací je to o to razantnější.
Existuje ale mnoho programů, které jim na začátku pomáhají. To nefungují?
Nabídka je skutečně velká. Dobře funguje vysvětlování týkající se bezpečnosti: nedávejte hesla, neotvírejte neznámé přílohy od neznámých lidí. Ale chybí tam konstatování, že internet je sice super místo, ale šíří se na něm různé informace od lidí s různými motivacemi a je třeba být obezřetný v tom, jaké informace a od koho dostáváte.
Digitální šmejdi
Existují digitální šmejdi?
Bezpochyby, to označení sedí. Je to stejné jako u prodejců předražených hrnců. Existují zdroje, které zjistily, že starší věková skupina je pravděpodobnějším konzumentem jejich obsahu, že na něj reaguje a dále ho sdílí a vychází jim vstříc.
Jsou starší lidé - podobně jako v případě, řekněme, klasických šmejdů - stejně ovlivnitelní?
V některých ohledech ano. Obecně jsou zvyklí obezřetněji nakládat s informacemi. Už jen proto, že mají čtyřicetiletou zkušenost, kdy byla média pod kontrolou státní moci, takže mají základní dovednost nevěřit všemu. To je obrovská výhoda oproti mladším. Senioři rozumí tomu, že potřebujeme kvalitní žurnalistiku a odpovědnou práci se zdroji. To mladší často vůbec neumí pochopit.
U starších to ve výzkumech vychází na 80 procent těch, kdo si myslí, že potřebujeme kvalitní žurnalistiku. Starší ale nechápou, jak se informace dají zpeněžit, a toho digitální šmejdi využívají. Dezinformační byznys je postaven na generování peněz z prokliků, pozornosti, sdílení a podobně. To dělají šokujícími, lživými zprávami, které vycházejí vstříc názorům lidí. Weby ale získávají peníze také díky příspěvkům. Říkají: ‚Pošlete nám peníze, jsme jediní, kdo sdílí pravdu.‘ To je stejné šmejdství jako u hrnců, je to jen zneužití části společnosti a snaha vytáhnout z ní peníze.
Proč starší lidé tolik šíří řetězové e-maily?
Je to pocit, že mají konečně kanál, jímž ostatním mohou sdělit svůj názor. Spousta tvůrců si užívá, že mají se svými informace velký dosah, je to pocit zadostiučinění. Konečně jsem uznán, mohu zasáhnout desítky, stovky tisíc lidí. To je strašně silná motivace.
Šíří senioři e-maily, které jim někdo podsune, nebo patří i mezi jejich autory?
Jsou mezi nimi i tvůrci, to ostatně popisují některé články novinářů. Ale aktivních tvořičů je zlomek. Velká část se pak podílí na sdílení těch dezinformací. Důležité je říct, že oni to nesdílí, aby škodili. Naopak chtějí pomoct lidem v jejich okruhu, seznámit je s důležitou informací nebo hrozbou. Snaha ochránit blízké převáží nad snahou alespoň trošku si ověřit, jestli informace pravdivá a odkud jde. Přesně toho využívají digitální šmejdi a tvůrci hoaxů.
Itálie, Česko, Německo. Kremelské dezinformace už podle experta zasáhly 16 voleb v Evropě. Zde je seznam
Číst článek
Jak vážným fenoménem jsou řetězové e-maily?
Kolem nich panuje přehnaná panika. Není to tak, že informace šířené řetězovými e-maily jsou jen fake news. Když se na to podíváte, často v nich ani nejsou ověřitelná fakta, jsou to prostě silné názory. Lidé si je pak sdílí, protože odpovídají jejich názorům. Často sdílí humorné obrázky. Ale je to fenomén specifický pro starší skupinu, protože je to nejdostupnější komunikační prostředek. V cizině je to třeba WhatsApp, nebo uzavřené skupiny na Messengeru. Protože jsou ale e-maily soukromé, na rozdíl od sociálních sítí je u nich těžké dělat analýzu jako třeba u sociálních sítí.
Ohrožují dezinformace starší ročníky nejvíce?
Bezpochyby jsou skupinou, na níž dezinformace cílí nejvíce. Tím jsou nejohroženější. Nerad bych je ale stavěl do pozice obětí neschopných ověřit si informace. Ukazuje se, že mají obrovskou výhodu v podobě bohaté životní zkušenosti, jsou skeptičtí k informacím, které jim přichází.
Proč tedy tak ochotně šíří lživé materiály?
Jde o to se s nimi bavit a pomoct jim trochu se zorientovat. Největším rizikem je vnímání seniorů jako jednolité organizované skupiny se svými komunikačními kanály, kudy šíří informace nebezpečné pro společnost. Jsou označování za neschopné, mediálně negramotné a tak dále. To se nezakládá na realitě. Je to obrovský problém, protože řada veřejně vystupujících aktérů se uchyluje k tomuto nálepkování. Senioři jsou díky svým různým životním cestám velmi rozmanitá skupina.
Baldovo informační ghetto
Nejkřiklavějším příkladem spojeným s tématem dezinformací je případ Jaromíra Baldy, který málem vykolejil dva vlaky. Jakou roli v jeho činu podle vás hrály fake news?
Bezpochyby hrály, on se postupně kvůli používání internetu dostal do určitého informačního ghetta. Konzumoval informace potvrzující jeho vidění světa, našel si „vhodné“ zdroje a směřoval tím k radikalizaci. Informace z internetu potvrzovaly jeho strach a motivovaly ho k činu, který nakonec spáchal.
Vy pořádáte seniorské kurzy na téma dezinformace. Je o ně zájem?
Ano, je. S lidmi nad 55 let, zvlášť mimo velká města, se nikdo pořádně nebavil, jak má vypadat zpravodajství, jak ověřovat informace, na co si dát pozor na internetu v oblasti dezinformací. My jsme ve spolupráci s organizací Elpida začali v malém, ale ozývá se nám stále více organizací a knihoven.
3:19
Novinářka pronikla mezi ruské trolly. ‚Souboj s nimi už není možné vyhrát,‘ tvrdí
Číst článek
Jak vaše přednášky vypadají?
Jsou různé formy. Někdy je to přednáška, jindy spíše lekce - nácvik, pořádáme i panelové diskuze. Nejlépe funguje cyklus setkání, kde si o informačním chaosu povídáme z různých perspektiv, pak jsou dobré také návštěvy novinářů, kteří se s lidmi podělí o popis své práce, jak musí ověřovat informace před tím, než je publikují. Osobní kontakt je strašně důležitý, nejen popisovat fake news, ale i kvalitní a zodpovědnou práci s informacemi. Co novinář v tradiční redakci musí udělat, než pustí informaci do éteru. Starší ročníky to velmi rychle pochopí, uvědomují si význam novinářské práce. Bavíme se ale i o metodách, které může použít, když si není jistý kvalitou informačního zdroje.
Jak starším generacím co nejsrozumitelněji vysvětlit, co je to dezinformace?
Operujeme s pojmy „fake news“, „dezinformace“, ale velká část společnosti to vnímá jinak než my. Podle 40 procent starších lidí dezinformace vzniká tak, že novináři jsou pod vlivem různých ekonomických skupin. Pětina lidí si myslí, že dezinformace způsobuje přehnaná korektnost médií: nechtějí informovat o některých věcech, protože by mohly zavánět rasismem. Další pětina lidí dokáže identifikovat správně, že dezinformace jsou záměrně vytvořené lživé, či silně zavádějící informace, které mají za cíl ovlivnit konzumenta.
My se proto nezaměřujeme jen na dezinformace, ale bavíme se třeba o tom, jak se rodí zprávy, jak má vypadat zodpovědná práce s informacemi. S psychologem se bavíme třeba o tom, jak na nás média působí, jak na nás působí přehlcení informacemi a co s tím dělat, že není nutné zkonzumovat co největší množství informací, není třeba mít na všechno hned názor. Až pak se dostáváme k manipulacím a fake news.
Ověřování a důvěra
Když fake news často nepoznají ani lidé z branže, jak je má odhalit starší člověk?
Především je velkým omylem myslet si, že stačí mu ukázat, jak si ověřit informace a tím se to vyřeší. Kdo z nás má čas ověřovat si informace z více zdrojů? Když navíc seniory pošlete hledat další zdroje, ještě více je vystavíte informačnímu chaosu. Internet je přes nastavené algoritmy zavede dále do hlubin různých konspiračních teorií, kde se objevují ještě šílenější verze událostí. Já proto používám slovo „důvěra“. Najít si zdroje, které si ji zaslouží: pracují kvalitně, transparentně, lze dohledat, kdo za nimi je a lze si stěžovat na práci novináře a redakce. Vidíme, že se dokážou omluvit za svoje chyby. Tedy hledejme zdroje, které si naši důvěru zaslouží, hrají fér hru. To neplatí u dezinformačních webů, nemůžeme si často dohledat, kdo za nimi je, nemůžeme vyhodnotit motivy těch lidí.
Utužují víru ve fake news u starších lidí politici, z nichž někteří je často šíří?
Politici a jejich poradci se je naučili využívat. Když je zkombinují s důkladnými průzkumy veřejného mínění, získávají komunikační nástroj se svými příznivci bez kontroly médií a redakcí. Oni toho využívají a zneužívají, z dezinformačních webů se naučili, jak to funguje, že informace musí děsit, šokovat, odpovídat názoru konzumentů. Politici do značné míry přebrali roli dezinformačních webů a zdrojů.
Ostatně i náš premiér Andrej Babiš (ANO) si nedávno pochvaloval, že řetězové e-maily slušně nahrazují tradiční média. Co si o tom myslíte?
Chápu to, jeho elektorát tvoří více a více starší lidé, jejichž věk se potkává stále více s komunikačními kanály, které ti lidé nejvíce využívají. Když se podíváte na řetězové e-maily z posledních měsíců, velmi často je to obhajoba premiéra Andreje Babiše, výčet kauz jiných politiků. Pro politika jako Babiš jsou řetězové e-maily užitečným pomocníkem, na který třeba nemá vliv, ale dokáže ocenit, že jeho příznivci tento kanál hodně využívají.
Je pro naši společnost vážný problém, že stále více seniorů podléhá dezinformacím?
Já bych byl s reakcí opatrný, abychom ji nepřepálili. Je potřeba se se staršími lidmi v klidu pobavit a analyzovat, proč jim ta která informace přijde tak zásadní, aby ji sdíleli. Jde o to se spolu slušně, trpělivě a s respektem bavit. Dopad se těžko měří, protože se nejedná o měření dopadu jedné konkrétní informace, je to celý ekosystém informací. U nás můžeme třeba říct, že uměle vytvořená kauza Lithium měla vliv na to, že se skupina voličů z určité skupiny přesunula do jiné. Z výzkumu Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky vyplývá, že až třetina lidí věří, že migrace je řízena Evropskou unií, což je dezinformace. Můžeme předpokládat, že na jejím základě se rozhodují o svém vztahu k Evropské unii nebo politickým stranám.
Pro mě je nebezpečnější to, jak dezinformace rozeštvávají lidi a ničí vztahy v rodině. Říkejme tomu polarizace, rozpad společnosti, to je jedno. Z osobní zkušenosti mnoha lidí je cítit obava o své babičky, dědečky, kteří byli velkou část života v pohodě, ale najednou propadli děsům a šíří naprosto šílené informace a konspirační teorie. A v rodině není možné se o tom ani bavit, protože míra emocí je tak rozdmýchána, že to vážně narušuje mezilidské vztahy.
Mají se takové věci v rodině řešit?
Schopnost se o těchto věcech bavit, ta je podle mě na prvním místě. Vnoučata nebo mladší generace mají babičku varovat: pozor na tyto informační zdroje. Mají se podělit o nějakou znalost toho prostředí. Problém ale je, že spousta starších lidí je osamělá, rodiny na ně zapomínají a prostředí internetu jim nahrazuje chybějící sociální kontakt. Nejúčinnějším způsobem, jak zabránit propadání seniorů dezinformacím, je jít s nimi ven, do lesa, na pivo a trávit s nimi čas. A nevyčítat jim, co to zase poslali za blbost.
Dělá v této oblasti dost stát?
Ministerstvo školství v podpoře mediální gramotnosti dlouhodobě selhává, velmi aktivní je ministerstvo vnitra, které vnímá dezinformace jako bezpečnostní hrozbu, ministerstvo práce a sociálních minimálně v této oblasti připravuje vzdělávací programy. Když se ale zeptáte starších lidí, kdo jim má v této oblasti rozšířit obzory, je velká poptávka po novinářích. Opět to boří mýtus, že starší lidé nenávidí média, nedůvěřují jim.
Pořád se ukazuje, že důvěra je velká a chuť vstoupit do kontaktu s novináři také. Bohužel nic podobného se příliš neděje, ale mění se to. Do práce novináře dnes patří také mluvit o ní. Dobře fungují setkání seniorů a studentů žurnalistiky, rozbíjí totiž stereotypy, že mladí se nezajímají o nic a starší jsou naštvaní důchodci, co šíří lživé e-maily. Dalším místem jsou knihovny, to už nejsou jen půjčovny knih, ale místa, kam si můžete zajít pro ověřené informace, získáte oporu v tom, kde je ověřovat. Fungují různé seniorské kluby. Třetina lidí starších 55 let má zájem se v této oblasti vzdělávat, což je velmi slušné.
