Hledá vyhozená okna a jiné zbytky, staví z nich nová bydlení. ‚Je to pracné, neušetří se tím,‘ říká architekt
Umělec a architekt Jan Fabián je bytostný recyklátor. Využije vyhozená okna, sádrokarton i vlnitý plech. Vytváří z něj volné umění i stavby na bydlení. „Recyklace je mi blízká a přirozená,“ říká. „Nemám rád, když se říká, že používání recyklovaného materiálu je dobré proto, že je to levnější. To je zavádějící. Například není možné garantovat dobu dodání a je potřeba řešit způsob dopravy,“ říká o úskalích své práce.
Jan Fabián sbírá odložené věci do své dodávky a pak do skladu. „Dostávám se k opravdu hodně věcem. Doma máme hodně hraček od popelnic. Sám bych tu plastovou dráhu dětem nekoupil, ale tady je ta příběhovost,“ přiznává.
O chatách, o tom, co je dělá zajímavými, i o ohořelých tújích s umělcem a architektem Janem Fabiánem. Poslechněte si celý rozhovor v Bourání
„Ve skladu si teď nechávám jen něco, mám tam třeba okna, zárubně. Hromady sádrokartonu, na kterých jsou ještě přilepené dlaždice. Střechu z lodi, tu jsem našel před lety a pořád mě fascinuje, chci ji ještě někdy v budoucím objektu použít. A pak mám docela dost vodoinstalačních a sanitárních předmětů, které čekají na svoji příležitost,“ popisuje.
Recyklace je Fabiána víc než jen jednoduchá cesta k úsporám: „Chci vyzdvihnout pracnost, která je s tím spojená. Pokud to člověk nedělá pro sebe a pro nějakou svoji potřebu a radost, tak je to opravdu velmi pracné.“
Architekti: Byty v paneláku nejsou podřadné, mívají prostorové kvality a dají se otevřít od okna k oknu
Číst článek
Na věcech, které znovu zpracovává, je často vidět zub času, nedokonalé okraje nebo vzhled, který byl trendy v jiné době.
Podle Fabiána zatím není společnost připravená přijmout trend recyklovaných staveb. „Myslím, že to vyvstane teprve v blízké budoucnosti. Problém dnes vidím hlavně ve stavebnictví, v menším objemu a měřítku už se s tím pracuje,“ upozorňuje architekt.
Ve stavebnictví by se podle něj do budoucna mohlo pracovat třeba se sutí, ta by se mohla využívat dál. „Ale využít to třeba u bytových domů je poměrně nepředstavitelné. Už proto, že v nutném časovém harmonogramu třeba nejde sehnat nebo připravit množství recyklovaných prvků,“ uznává Fabián.
Z vyhozených věcí je i jeho výstava v galerii VI PER – například z ohořelých starých tújí, které zapálil žhář, vytvořil Fabián posezení před galerií. Zatímco původně to byla spíš hra s prostorem karlínské ulice, teď se ohořelé stromy staly symbolem vypálených lesů a požárů v Českém Švýcarsku. „Může to na lidi působit jako alarm,“ říká.
Jako architekt už postavil šest chat. Když na nich pracuje, snaží se využít kompozici terénu a toho, co už na místě stojí.
„Dnes chtějí lidé zajímavou chatu. Je to příklad nezávislé formy přebývání v prostoru, konfrontace s přírodou, který je vždy nutná. A čím je to místo zajímavější, tím častěji tam lidé chtějí být. Věřím, že efekt předělání chaty, přidání nějakého výrůstku, může povahu toho místa zatraktivnit,“ dodává Fabián.
Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu.
