Jemnost, ozvuky funkcionalismu a pro odvážné kosočtverec. Šumperáky si lidé stavěli svépomocí
Stojí po celé České republice. Stojí i na Slovensku, v polském a německém příhraničí, dokonce i v Lucembursku. Řeč je o typizovaných rodinných domcích zvaných šumperáky. „Jsou navržené tak, aby si je lidé stavěli svépomocí,“ říká fotograf, nakladatel, historik umění a vizuální umělec Tomáš Pospěch, který o nich vydal knihu.
„Šumperák je hovorový název pro rodinný dům typu V. V roce 1965 ho navrhl projektant Josef Vaněk ze Šumperka. Ten dům poznáte velice dobře. V prvním patře má přes celé průčelí lodžii a průběžné okno. Také se vyznačuje tím, že používá šikminy, má je po stranách lodžie, a v šikminách je pět otvorů, obvykle kulatých,“ popisuje Tomáš Pospěch typizovaný domek pro českobudějovický rozhlas.
Rozhovor s fotografem a historikem umění Tomášem Pospěchem o fenoménu šumperáků i dalších tématech
Aby vilky s předsazenou lodžií nebyly uniformní, lidé si je měnili podle svého. „Mě fascinovala lidská kreativita. Někteří si řekli: Proč kolečka, proč ne čtvereček, obdélníček, áčko, háčko, elko, trojúhelníček… Ti odvážnější zvolili kosočtverec,“ směje se Pospěch.
Podle původního projektu má mít dům, kterému se v Čechách televize, na Moravě rádio, po straně pět kulatých otvorů, ale i v tomto se stavebníci odvázali.
„Třeba v Protivíně jsou v některých ulicích tři otvory. Na Liberecku jsou velice často čtyři otvory. A když už jsem měl zdokumentované domy s pěti, čtyřmi, třemi otvory, tak jsem jako správný sběratel toužil mít v archivu i domy se dvěma otvory, jedním. A to se mi podařilo. Znám ale i domy s vyšším počtem otvorů, dokonce dům, kterých jich má dvacet šest,“ líčí autor knihy Šumperák/Ztráta plánu.
Stejné noty, jiný výsledek
Kromě více než 600 domků na fotografiích shromáždil Tomáš Pospěch i výpovědi a zkušenosti jejich stavitelů a obyvatel.
„Ten dům byl navržen tak, aby si ho lidé stavěli svépomocí. V té době se lidé brali velice mladí, kolem dvaceti let, a tohle byl často první a poslední dům, který stavěli,“ říká Pospěch a upozorňuje:
Architekti: Byty v paneláku nejsou podřadné, mívají prostorové kvality a dají se otevřít od okna k oknu
Číst článek
„Je fascinující, že na začátku měli všichni stejné plány, stejné noty, ale každý je zahrál jinak. Podle toho, jaké měl představy o bydlení, jaký sehnal materiál, jak šikovného měl řemeslníka... Ten dům hodně vypovídá o své době i o nás samých.“
Protože projektant Vaněk pocházel ze Šumperka, hodně šumperáků stojí právě na severu Moravy.
„Lidé za ním přijeli a on jim dům zakreslil do pozemku pro zapojení sítí. Ale šumperáky jsou po celé republice, i na Slovensku, kde jsou dekorované trochu jinak. Stojí i v polském Slezsku, a dokonce i v německém pohraničí,“ přibližuje autor knihy.
„Jeden dům stojí i v Lucembursku. Snažil jsem se zkontaktovat majitele, ale nepodařilo se mi to. Odhaduju, že to budou asi exulanti, kteří si v Československu koupili ty plány na dům a realizovali je v emigraci. Je to velice dobře zachovalý a postavený šumperák.“
Uzavřená série
Proč byly ve své době šumperáky tak oblíbené, si Pospěch vysvětluje mimo jiné jejich designem:
„Mají v sobě určitou jemnost, křehkost, ozvuky funkcionalismu. Je to měkká moderna. Když se po tvrdém socialistickém realismu v první polovině 60. let společnost vracela k modernismu, tak byl ten dům moderní.“ A moderně působil šumperák i v dalších dekádách.
Teoretici architektury označili tento typ domu za uzavřenou sérii s vrcholem v 70. letech.
„Poslední dům, pokud vím, se začal stavět v roce 1987 a zkolaudován byl v roce 1993. A když jsem měl v roce 2016 o šumperácích přednášku, objevil se na ní pán, který se rozhodl, že si dům postaví. Já ho přesvědčoval, že už to dnes nemá smysl, že máme jiné požadavky na bydlení, jiné normy, ale on si ho opravdu postavil. Tímto se omlouvám, že jsem zkazil teorii o uzavřené sérii,“ dodává Pospěch.
Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu.
