Plavání není obyčejný tělocvik. Děti v něm překonávají stres, školy organizační problémy
Česko má v přepočtu na obyvatele dvakrát více utonulých než některé přímořské země. I přesto, že má povinná výuka plavání dobré výsledky, z ekonomických a organizačních důvodů čelí problémům. Na prvním stupni je povinných celkem 40 hodin plavecké výuky, lekce si ale musí školy organizovat a hradit samy. Často je to ovšem velký zásah do vyučování a klade to nároky na koordinaci pedagogů, shodují se hosté pořadu Reparát Českého rozhlasu Plus.
„Plavání je životní dovednost. Když nebudete umět jezdit na kole, tak budete chodit pěšky. Když ale nebudete umět plavat, tak se utopíte,“ upozorňuje Omar el Karib, zakladatel a hlavní manažer ZŠ pro děti a také vícenásobný mistr České republiky v plavání v mládežnických kategoriích.
Jeho organizace nabízí různé formy plaveckých výcviků a příměstských táborů.
„Ve stávajícím modelu, kde školy plavecké výuce věnují 40 hodin v průběhu třeba dvou let, nám vadila metodika a to, že nikdo nedefinoval, kam se s danou věkovou kategorií máme dostat a jaké k tomu zvolit postupy. Dále se nám nelíbil přístup k dětem, který nebývá vždy respektující a partnerský,“ vysvětluje el Karib a zdůrazňuje, že výuku plavání mohou s asistentem zvládnout i děti se znevýhodněním.
Když jsou lekce plavání rozděleny do školního roku, narušuje to podle el Kariba také výuku a děti kvůli přejezdům a přechodům na bazén často přicházejí o desítky hodin třeba matematiky nebo českého jazyka.
S respektem
Organizace ZŠ pro děti proto nabízí například týdenní soustředění. „V pondělí odjedeme a v pátek se vrátíme. Během té doby absolvujeme s dětmi deset plaveckých bloků po 90 minutách. K tomu máme připravený doplňkový sportovní program, který je zaměřený na všeobecné sportovní dovednosti a tmelící aktivity,“ přibližuje el Karib a doplňuje, že připravený mají i další program.
25:31
Až na oběžnou dráhu. ‚Mladé lidi je třeba podporovat v jejich nápadech,‘ říká ředitel inovativního festivalu
Číst článek
Podle něj je hlavní rozdíl mezi výukou plavání ve škole a soustředěním v přístupu:
„Náš přístup se odlišuje tím, že je partnerský a respektující. Plavání je trochu jiný sport a učí se jinak, protože překonáváme jiné prostředí. Pracujeme hodně se stresem a je to i taková psychologická práce, jak se co nejrychleji a co nejlépe zbavit stresu, abychom aktivovali logické uvažování.“
A uvádí příklad: „Přišla k nám holčička, která byla až fobická, bála se vody a nechtěla se pustit břehu. Po naší druhé lekci jsme její strach překonali a postupně už navazovalo učení plaveckých dovedností. Končili jsme tím, že krásně plavala.“
Výsada v tělocviku
„Plavecká gramotnost je významná z mnoha důvodů, ať už se jedná o psychické či fyzické zdraví, nebo případně bezpečnost jedince v určitých životních situacích,“ vyzdvihuje Kamil Kotlík, vedoucí Oddělení pedagogiky a didaktiky tělesné výchovy na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy.
2:07
Děti do toho dávají maximum. Na základních školách s tělocvikem pomáhají trenéři
Číst článek
Děti na prvním stupni je podle něj nejdůležitější naučit nebát se vody, orientovat se v ní, naučit se dýchat a základní plavecké styly. A také udržet motivaci, aby děti u plavání vydržely.
„Plavání má v tělocviku tu výsadu, že plavecká výuka musí mít 40 hodin a škola si musí poradit, jak uzná za vhodné. V tomto ohledu je na školy vyvinutý poměrně velký tlak,“ uznává.
Řada veřejných bazénů totiž v posledních letech ukončila provoz, a školy tak často stojí před logistickým problémem, jak své žáky dopravit do nejbližšího zařízení, kam cesta může trvat i hodinu. Tento model je dlouhodobě neudržitelný, a proto některé školy volí alternativu v podobě intenzivních týdenních plaveckých kurzů.
Chuť se hýbat
Na prvním stupni se děti přirozeně chtějí hýbat, je přesvědčený Kotlík. „Čím jsme ale starší, tím máme tendenci se hýbat méně. Tělesná výchova je tu od toho, aby v nás vytvořila návyk, chuť a motivaci se hýbat,“ poukazuje.
Rodiče ale čím dál tím více žádají o uvolňování potomků z tělocviku a podle Kotlíka se celkové uvolnění nadužívá až zneužívá.
„Otázka je, jak je tělesná výchova v dané škole atraktivní. Jestli do toho vstupuje žák, nebo rodič. Ale také třeba to, jaká je pověst tělesné výchovy v rodině,“ vysvětluje, co nejspíš vede žáky a rodiče k uvolňování z tělocviku.
Pohyb je ale prospěšný, zdůrazňuje. „Jednotvárná činnost je pro dítě neatraktivní. Dítě by se mělo dostat ke všemu a zdatnost se zvyšuje i třeba pohybovými hrami, sportovními hrami, míčovými sporty, štafetami. Tělesná výchova by měla nabídnout plné spektrum, abychom budili chuť se hýbat dále,“ dodává Kotlík.
Poslechněte si celý pořad Reparát. Audio je nahoře v článku.
