Nejtěžší bylo smířit se s tím, že Jan Kašpar už nebude chodit, říká zakladatel Centra Paraple Svěrák
Dramatik, scenárista a herec Zdeněk Svěrák spolupracuje už od roku 1994 s Centrem Paraple, které pečuje o pacienty s poraněním míchy odkázané na invalidní vozík. Díky dobročinným sbírkám se organizaci podařilo postavit nové centrum pro vozíčkáře. „Vždycky tam přijdu a nevěřím vlastním očím, že to je tak pěkné zařízení a že se na to vybralo od normálních lidí,“ řekl Svěrák ve speciálním vysílání Dobrý den Radiožurnálu.
Ty jsi stál u zrodu Centra Paraple. Když se vrátíš do začátků, co bylo nejtěžší?
Nejtěžší bylo smířit se s tím, že můj kolega Jan Kašpar už nikdy nebude chodit.
„Oni tráví část svého života na síti a my jsme pořád v reálu,“ popisuje rozdíl mezi „digitální“ a „nedigitální“ generací dramatik, scenárista a herec Zdeněk Svěrák
Proto jste to také udělali?
To bylo naše první setkání s touhle skutečností, jinak jsem se o vozíčkáře nezajímal. Najednou jsme si říkali, co tenhle živý kluk, který byl nejpohyblivější, bude dělat. To není možné, aby nehrál dál divadlo.
První zpráva, kterou jsem mu do nemocnice v Bohunicích v Brně přinesl, byla: „Nemysli si, že už nebudeš hrát divadlo.“ On říkal: „Neblázni, co já bych mohl hrát, když nebudu chodit?“ Já jsem říkal, že máme spoustu sedacích rolí.
Tím to začalo, že třeba děda Vševěda může hrát a nikdo neví, že je na vozíku. Pak jsme pro něho přímo psali role, třeba zvědavý invalida a tak dále. Pak přišlo na přetřes to centrum. On a budoucí ředitelka Paraplete doktorka Alena Kábrtová přišli s myšlenkou, že by si vozíčkáři zasloužili nějaké středisko, kde by o ně bylo postaráno.
Při charitativním vysílání Radiožurnálu se vybralo 1,4 milionu korun, sbírka pokračuje až do Velikonoc
Číst článek
Začalo to velice skromně. Pronajali jsme si pár místností v bývalých jeslích a tam jsme trošku úřadovali. Potom mi kamarádi od televize prozradili, že kdybychom na to chtěli sehnat rychle peníze, tak bychom měli vymyslet pořad, kde by se na to vybíralo. Tak se vymyslel pořad Dobročinná akademie a poprvé se vysílal z tělocvičny Sokola Praha 2.
Bylo to skromné asi jako školní akademie. Každý tam ukázal, co umí. Třeba tam bylo i cvičení na bradlech nebo na hrazdě. Libuška Šafránková přednesla básničku, Pepík Abrhám zahrál na piano. Pak tam byl Jarda Uhlíř s Karlem Šípem a ti vybírali do láhve na okurky peníze.
A vydělali jsme milion, první milion byl z tohohle pořadu. Pak se to rok co rok vysílalo, přidal se i Český rozhlas a přibývalo těch milionů, až jsme postavili úplně nové centrum Paraple. Vždycky tam přijdu a nevěřím vlastním očím, že to je tak pěkné zařízení a že se na to vybralo od normálních lidí.
Dobrý den Radiožurnálu
Unikátní projekt spojující dárce, nadační fondy, sbírkové projekty i charitativní organizace. Lidi, kteří pomáhají, a ty, jež právě teď pomoc potřebují.
Během 24 hodin speciálního vysílání z pražských Jatek 78 se ve studiu vystřídají desítky hostů, to vše za doprovodu hudebních hvězd. Představí se třeba Zdeněk Svěrák, Mikýř, Aneta Langerová, Mirai, Lucie Bílá, Xindl X, Jelen, Pokáč, Lukefry, Jakub Voráček nebo manželé Vlčkovi.
Poslouchejte 12. dubna od 10 hodin na Radiožurnálu nebo sledujte videostream na iROZHLAS.cz.
Součástí projektu je sbírka, jejíž výtěžek půjde na dvanáct charitativních organizací a jejich projekty podporující mladé lidi, kteří mají start do života složitější než ostatní.
Všechny reportáže o jednotlivých organizacích si můžete přečíst a poslechnout ZDE.
‚Digitální generace‘
Jaroslav Uhlíř o tobě prohlásil, že zpíváš dobře, ale jako sokol. Co tím myslel?
Že pořád zpívám na první a není to moderní. Je to z devatenáctého století. Ale já se budu snažit začínat trochu později.
3:30
V nízkoprahovém zařízení mi zajistili doučování i logopedickou péči, říká 17letý Milan
Číst článek
Výtěžek z charitativního vysílání Dobrý den Radiožurnálu půjde nadacím, které pomáhají takzvané generaci Z. Ty jsi prý před vysíláním říkal, že nevíš, co to je.
Ano, ale už jsem byl poučen, že to je digitální generace. Já mám doma spoustu těchto dětí. Jeden se dokonce narodil přímo v roce 2000, takže to je mileniál.
Rozdíl mezi námi nedigitálními a digitálními by se dal vyjádřit příhodou, která se stala mé ženě. Jednoho dne jí volal vnuk, který je právě z generace Z, že jejich pes, teda pes mé dcery Haničky – jmenoval se Sára – porodil.
Říkal: „Babi, Sára rodí a už vyšlo sedm štěňat a ještě jsou tam další.“ A moje žena říká: „A jak jsou ty štěňata asi velký?“ A on říká: „Asi jako myš.“ A Boženka říká: „A myslíš myš polní, anebo krysu?“ On říká: „Babi, počítačovou myš.“ To je rozdíl mezi námi, oni tráví část svého života na síti a my jsme pořád v reálu.
Ale nemáme jim to za zlé.
Ne, ne, my je někdy k tomu i potřebujeme, aby nám něco vygooglili.
S jakými písněmi vystoupil Zdeněk Svěrák v rámci projektu Dobrý den Radiožurnálu? A jak vnímá český dramatik a herec zlo? Poslechněte si celý rozhovor ze záznamu v úvodu článku.
