Přehřáté spermie bránily přirozenému otěhotnění.
Lékaři přesto hledali příčinu u ženy

Pavlovi ze Zlína diagnostikovali onemocnění varlat, které prokazatelně ovlivňuje vývoj spermií, a tedy jeho plodnost. Na reprodukční klinice ale dříve rozpoznaný problém ignorovali a přistoupili k hormonální stimulaci jeho manželky Alžběty. Později jí lékaři dokonce provedli laparoskopickou operaci kvůli průchodnosti vejcovodů. Po operaci Pavla počal pár dítě přirozenou cestou. Server iROZHLAS.cz přináší další příběh o asistované reprodukci.

Zlín 1. prosince 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ještě předtím, než se manželský pár ze Zlína začal snažit o početí dítěte, podstoupil Pavel vyšetření na urologii. Lékař mu diagnostikoval onemocnění varlat – varikokélu, zjednodušeně rozšíření žil, které z varlete odvádějí krev.

„Do té doby jsem vůbec nevěděl, co to je. Doktor se mě zeptal, jestli se snažíme o dítě s tím, že kdyby nám to nešlo, tak by to mohla být potenciální příčina,“ vzpomíná Pavel, že mu lékař doporučil, aby podstoupil další vyšetření pomocí spermiogramu.

Manželé se proto radši rovnou obrátili na centrum asistované reprodukce. Varikokélu ale nikdo neřešil, jako by to nebyl problém. Naopak lékaři přistoupili k hormonální stimulaci ženy a umělému oplodnění pomocí metody inseminace.

Varikokéla je vrozená vada, podle údajů Evropské urologické asociace jde o nejčastější příčinu poruchy plodnosti u mužů. Objevuje se tak u 35 až 40 procent neplodných mužů.

Lékař Luca Boeri navíc v roce 2020 upozornil, že pacienti s poruchou plodnosti mají častěji řadu kardiovaskulárních, metabolických, autoimunních nebo nádorových onemocnění. Jejich úmrtnost je tak ve vztahu k věku až 2,3krát vyšší než mužů bez poruchy plodnosti.

Onemocnění varikokély přitom lékaři považují za operativně odstranitelné a tím se automaticky zvyšuje šance na početí dítěte přirozenou cestou.

Doktor v reprodukční klinice operaci nedoporučoval, protože by „mohla být riskantní“. Výsledky ze spermatologického vyšetření sice nebyly povzbudivé, lékař však shrnul, že s ohledem na všeobecný současný životní styl nejde o nic tragického.

„Poradil mi, že na to existují doplňky stravy, které tyto hodnoty (z vyšetření spermiogramu – pozn. red.) zlepšují. Takže dalším krokem byla léčba doplňky stravy a měli jsme vyčkávat a průběžně chodit na další testy,“ vypráví Pavel.

Přitom podle dostupné literatury i stanoviska Světové zdravotnické organizace by muž se zhoršenými hodnotami měl automaticky navštívit odborníka, který se zabývá mužskou neplodností – androloga. Na toho ale neplodného muže nikdo neodkázal.

Početí dítěte tak u páru ze Zlína stále nepřicházelo přirozenou cestou a pár proto začal docházet do kliniky na pravidelné konzultace. Po dvou letech snažení lékař navrhl vyzkoušet metodu inseminace, tedy vnesení spermií do pohlavního ústrojí ženy.

„Bylo to pro mě za nějakého užívání hormonální stimulace, což mně osobně se moc nelíbí, ale když už do toho investujete čas a nějaké peníze, tak samozřejmě máte zájem, aby se to podařilo, takže to podstoupíte,“ vysvětluje manželka Alžběta, proč s umělým oplodněním souhlasili.

Když se nepodařil ani druhý pokus inseminace, lékaři navrhli přistoupit k vyšetření průchodnosti Alžbětiných vejcovodů, které probíhá laparoskopicky pod celkovou narkózou. „Tímto vyšetřením se akorát potvrdilo, že tam není nic špatně,“ shrnul Pavel výsledky operace jeho ženy.

Po tomto zákroku vzali Pavel s Alžbětou léčbu do vlastních rukou, protože jim i shodou náhod doporučil jeden z přátel lékařku androložku z jedné z brněnských nemocnic.

Dva promarněné roky

Ta po první návštěvě měla jasno. „Řekla, že to je ten nejvyšší stupeň, což jsem si myslel i já, protože jsem si něco už načetl na internetu. Sdělila, že je to určitě na operaci. V podstatě řekla úplně opačné věci, než předtím ten doktor. Uklidnila mě, že ta operace je bezpečná a je žádoucí,“ popisuje Pavel návštěvu v nemocnici.

„Asi nejvíc mě dostalo, když mi řekla, že jsme v podstatě promarnili dva roky,“ vzpomíná.

Operace a odstranění části žil dopadly dobře, prognóza byla, že do šesti až dvanácti měsíců nastane zlepšení a tím se zvýší šance na početí. Zadařilo se však mnohem dřív. Už tři měsíce po operaci manželé mohli slavit Alžbětino těhotenství.

Vysoké zvýšení šance na početí po operaci dokládají i data Evropské urologické asociace, která popisují, že při léčbě tohoto onemocnění se zvyšuje šance na otěhotnění přirozenou cestou o 38,4 až 66,4 procenta.

Postup, kdy se kliniky v některých případech nesoustředí na léčbu neplodnosti, ale na početí dítěte, kritizuje i římskokatolický kněz a bioetik z 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Marek Orko Vácha.

„Pár by měl být poučený předem a odjinud, zkušenost je taková, že centra využívají pochopitelného diskomfortu obou partnerů a jejich touhy mít dítě za každou cenu a nabízí technologie, které prokazatelně situaci nezlepší, které však páry ve strategii ‚je třeba udělat všechno co je v lidských silách‘, odsouhlasí a pojišťovny hradí,“ uvedl pro server iROZHLAS.cz.

Vít Kubant

Související témata: lékař, plodnost, léčba, Zlín, Světová zdravotnická organizace, Marek Vácha, umělé oplodnění, neplodnost, léčba neplodnosti, asistovaná reprodukce, reprodukční klinika, reprodukce 2.0