Matka mi zmizela před 20 lety, naše lidi nikdo nehledá, popisuje bezpráví v USA indiánská žena
V Kanadě to vyhlásili národní krizí a genocidou. Ve Spojených státech se tím zabývá federální Kongres. Ale realita je v obou zemích stále truchlivá. Vraždy indiánských žen, sexuální násilí na nich páchané či jejich mizení beze stopy a následná lhostejnost úřadů patří k výrazným problémům původních obyvatel Severní Ameriky. Několik tragických příběhů vyslechl i americký zpravodaj Jan Kaliba, když natáčel seriál Radiožurnálu o situaci indiánů.
V anglické verzi indiánské písně pro ztracené ženy se zpívá: „Budu čekat, až znovu spatřím tvoji tvář.“ Carolyn DeFordová z kmene Puyallupů ze státu Washington takhle čeká už skoro půl života.
Matka mi zmizela před 20 lety, naše lidi nikdo nehledá, popisuje bezpráví v USA indiánská žena. Natáčel zpravodaj Jan Kaliba
„Moje matka zmizela před dvaceti lety. Až letos se policie začala konečně zabývat zásadním tipem, který dostala před deseti lety. Je to opravdu těžké. Naše lidi nikdo nehledá. Když stále dokola voláme policii, ani se nám neozve zpátky. Nezbývá než to vzít do vlastních rukou, jenže když prožíváte takové trauma… Když zmizela moje máma, sotva jsem byla schopná se najíst nebo vysprchovat, natož sama organizovat pátrání,“ svěřuje se DeFordová.
„Jako mladá jsem o takových případech slýchala v televizi a říkala jsem si, že vůbec nevím, co bych dělala. A pak – když se vám to stane, prostě se s tím musíte vypořádat. Každý den začínáte s tím vědomím a kdykoli zmizí někdo další, znovu to oživí i vaši bolest,“ doplňuje.
Mnoho případů ani nikdo neohlásí. I tak ale statistiky říkají, že indiánské ženy mizí beze stopy, jsou sexuálně napadány a vražděny v mnohem větší míře, než je tomu u jakéhokoli jiného etnika ve Spojených státech.
4:18
Ideály Indiánů se shodují s ústavou USA. Mnozí jim ale dávají najevo, že do této země nepatří
Číst článek
Typickým problémem jsou takzvané mužské tábory plné dočasných dělníků, kteří v těsném sousedství indiánských rezervací pracují na ropné infrastruktuře nebo podobných projektech. Počet násilných činů na indiánských ženách na takových místech často skokově roste.
Ale i obecně jsou pachateli převážně Američané neindiánského původu, na které kmenové orgány nemají žádné páky, a federální úřady se těchto případů často odmítají ujmout.
„Přehazují si je jako horký brambor. Tvrdí, že je to mimo jejich pravomoc, nebo to uzavřou jako nehodu či přirozenou smrt, i když víme, že to tak nebylo a že to nikdo nevyšetřil. Myslím, že to má různé důvody. Úřady na vyšetřování nemají dost lidí a peněz. Chybí výcvik pro tyto situace, chybí empatie, v některých případech je v tom rasismus, někdy asi také otupělost z této práce. Nevím, ráda bych o tom pochybovala, ale je to těžké, když čísla mluví proti tomu,“ přibližuje DeFordová.
Příběhy 36 zmizelých žen
Proti této lhostejnosti úřadů přijela protestovat do amerického hlavního města. Původní obyvatelé tu sborově vyslovují jména svých matek, sester a dcer, které byly zavražděny nebo beze stopy zmizely.
Carolyn drží transparent s 36 jmény a ke každému dovede odvyprávět příběh. Nezmizela jí jen matka, ale i další příbuzné, kamarádky či známé.
4:07
Zahrada kvůli oteplování kvete o měsíce dřív, říká indiánka z kmene, který vydělává na sázení sekvojí
Číst článek
„Tohle je moje sestřenice, Lenore Davise Lawrenceová. Zabitá, když šla pomáhat své sestře, kterou bil její přítel. Leona Kinseyová, to je moje matka. Janice Hanniganová zmizela v 70. letech jako teenager. Nikdy ji nenašli, žádné vyšetřování, žádné odpovědi, nic. Misty Uphamová byla slavná herečka, a když zmizela, policie po ní odmítla pátrat. Ujala se toho rodina a našla ji mrtvou pod útesem, zase žádné odpovědi. Adrian Wadhamsové bylo jen šest let a byla znásilněna a zabita,“ vyjmenovává oběti.
Carolyn jmenuje další a další zavražděné indiánské ženy. Poslední, tři roky stará statistika udává skoro šest tisíc pohřešovaných domorodých Američanek.
Ze stejného období je i studie Amerického soudního institutu, podle které víc než třetina indiánek byla v životě znásilněna.
„Genocida, která začala kolonizací Ameriky, stále pokračuje. Jsme suverénními národy závislými na Spojených státech a pod jejich ochranou. Jenže v té ochraně selhávají. Chceme stejná práva a stejnou spravedlnost jako ostatní,“ uzavírá DeFordová.
Ve středečním dílu seriálu budeme zkoumat, jak indiáni v současné Americe udržují své tradice.
