Výzkumnice: Svoje děti milují, ale už s nimi nevydrží ani minutu. Syndrom vyhoření se týká i rodičů
Syndrom vyhoření máme spojený především s pracovním nasazením a kariérou, ale pozornost výzkumníků se mu poslední dobou věnuje také v rodičovství. „Jsme zavaleni nezměrným množstvím zdrojů pro pochybnosti o vlastním rodičovství,“ vysvětluje pro Český rozhlas Plus Lenka Štěpánková z Institutu pro psychologický výzkum a Katedry psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
„Vyhoření obecně definujeme jako mentální a fyzické důsledky nahromaděného stresu. A to se může stát v jakékoliv oblasti života,” objasňuje v pořadu Leonardo Plus Štěpánková.
Jaké byly rodičovské ideály v minulosti a jaké jsou nyní? Poslechněte si celé Leonardo Plus
Jenomže syndrom vyhoření u rodičů má zcela jiné důsledky než vyhoření v práci.
„Vyhořelý rodič logicky nemůže odjet na dovolenou, říct, že zavírá dveře za prací a odchází. Nemůže si vzít dlouhodobé neplacené volno, nebo se dokonce rozhodnout, že tu práci změní, jako to může udělat zaměstnanec,“ vysvětluje Štěpánková. „Tím pádem se může cítit skutečně až uzamknutý, uvězněný v rodičovské roli.“
Do jaké míry je člověk psychicky odolný vůči nástrahám běžného života, závisí na několika faktorech — na vrozených povahových složkách osobnosti, výchově, zkušenostech i současné životní situaci.
„Toto všechno dohromady určuje, jak jsme resilientní. A v tom jsou mezi námi velké rozdíly,“ zdůrazňuje akademička.
26:49
Influencer Pražák: Vyhoření učitelů je problém. Když jim není dobře, není dobrá ani práce s dětmi
Číst článek
Ztráta identity
V dnešní době není výjimkou, že mladí lidé začínají s pracovní kariérou dříve, než založí rodinu. „Kariéra se pro ně stane velmi důležitou součástí identity. I dočasná ztráta této části naší identity může být pro člověka devastující,“ zamýšlí se výzkumnice.
Rodiče mají navíc díky internetu a sociálním sítím přístup k nespočtu informací, což jim ale může rozvinout i pochyby, srovnávání a hodnocení.
„Jsme zavaleni nezměrným množstvím zdrojů pro pochybnosti o našem vlastním rodičovství,“ vysvětluje výzkumnice. Upozorňuje zároveň na rozdíly výchovy dětí v digitální době:
„Když ještě nebyl internet k dispozici a rodičovské ideály byly mezigeneračně stabilizované, tak to vypadalo trošku jinak. Co bylo považované za normu, se měnilo jen velmi pomalu, protože nebyly konkurenční zdroje, které by to zpochybňovaly.“
S nějakými znaky vyhoření se podle odhadů v Česku potýká 10 až 30 procent rodičů. Počáteční fází může být neustálá vyčerpanost, která vede až k emočnímu distancování se od dětí, vysvětluje výzkumnice: „Myslím, že ten člověk opravdu sám ví a tuší, že to není tak, jak si představoval.“
Většina rodičů zažívá stres ze svých dětí u obrazovek. Ten ale není vždy opodstatněný, tvrdí studie
Číst článek
„Rodiče, u kterých už vyhoření probíhá, vám poví, že milují svoje děti. Ale už s nimi nevydrží ani minutu. To souvisí i se změnou jeho identity: ‚Mám pocit, že jsem býval dobrým rodičem, ale už to nedokážu‘,“ popisuje akademička.
Syndrom vyhoření může častěji postihnout rodiče, kteří ztratí sami sebe a nenachází identitu mimo rodičovství.
„Vyhořením jsou více ohrožení rodiče, kteří do svého rodičovství dávají všechno. Tam je riziko ztráty sebe samého. Vyčerpání pak přichází mnohem dřív. Někdy je prostě potřeba polevit a myslet na sebe. A chviličku nemít ve středu dítě, ale sebe,“ míní výzkumnice.
Rodiče, kteří s vyhořením pracují a vyhledají pomoc, zbaví nadměrného stresu nejen sebe, ale často i děti. „To je dobrá zpráva. Stále je z toho cesta ven,“ uzavírá výzkumnice.
Jaké byly rodičovské ideály v minulosti a jaké jsou nyní? Kdo je vlastně tvoří? A proč není radno rodičovské vyhoření podceňovat? Poslechněte si celý pořad nahoře v audiozáznamu.
Možná pomoc
„Organizace Úsměv mámy se věnuje ženám, které buď čekají miminko, nebo jsou po porodu, mají už starší děti a hledají podporu, děje se jim něco, s čím potřebují pomoct. Úsměv mámy funguje na principu peer konzultantek – napíšete mail a do několika dnů se vám ozve maminka, která zažila něco podobného. Spojíte se s ní a máte podporu v někom, kdo si podobnou situaci sám prožil,“ vysvětluje Lenka Štěpánková z Institutu pro psychologický výzkum a Katedry psychologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
V případě akutní pomoci jsou kdykoli k dispozici linky důvěry.
