Souvislost s klimatickým aktivismem je u hněvu sedmkrát silnější než u naděje, tvrdí norští vědci. „Problém není v tom, že by lidé měli ze změny klimatu příliš velký strach,“ řekla Thea Gregersenová, klimatická psycholožka z Norského výzkumného centra a hlavní autorka studie. „Zdá se, že problém, alespoň v Norsku, spočívá v tom, že se nebojí dost.“

Když se výzkumníci ptali respondentů, co v nich vyvolává hněv, zjistili, že většina dotazovaných zmiňuje lidské činnosti, jako je zapříčinění klimatické krize nebo neschopnost ji zastavit.

Dalších 26 procent respondentů uvedlo, že jejich hněv souvisí se špatnými lidskými vlastnostmi jako třeba s nezájmem. V průměru ale lidé uváděli, že ve vztahu k oteplování planety mají jen vlažné pocity.

„Výzkumníci nastavili příliš malá měřítka pro měření efektu,“ okomentoval pro deník Guardian Cameron Brick, sociolog z Amsterdamské univerzity, který se na studii nepodílel. Mimo to se navíc zabývali pouze tím, co lidé říkali, že by udělali. Ne tím, co skutečně udělali. Předchozí studie přitom ukázaly, že „úmysly odpovídají skutečnému chování až překvapivě slabě“.

Vzhledem k rostoucímu počtu zpráv o ekologické úzkosti se psychologové po celém světě snaží pochopit, jak pocity lidí spojené s ničením přírody ovlivňují jejich duševní zdraví a chování.

„Ani zdaleka tomu ale nerozumíme komplexně,“ myslí si Caroline Hickmanová, klimatická psycholožka z University of Bath, která se na norské studii nepodílela. „Pokud někdo tento materiál sebevědomě prezentuje jako platný, nebo se tváří, že je odborník, ignorujte ho.“

Lucie Pávová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít