Venkovský lékař: Lékaři jsou indikátorem toho, jak se na lidi na venkově zapomíná
Co nabídnout mladým lékařům, aby měli motivaci otevřít si ordinaci mimo velká města? To je otázka, na kterou hledá odpověď průzkum mezi čerstvými absolventy medicíny. K jeho iniciátorům patří venkovský lékař David Halata, který má zároveň v České lékařské společnosti na starosti venkovské lékařství.
Rozhovor s venkovským lékařem Davidem Halatou o tom, jak motivovat mladé lékaře k tomu, aby chodili za praxí na venkov.
Venkovští lékaři se svými pacienty trvale žijí v jedné komunitě, znají celé rodiny včetně jejich zvyků, prostředí, ve kterém žijí, a také jejich pracovní zařazení. „To vytváří podmínky, aby se lékař choval trochu jinak,“ říká.
Dalším rozdílem mezi venkovskými a městskými lékaři je ten, že na venkově nemohou pacienty odeslat k dalším lékařům a vyšetřením tak často, jak by si přáli. Veškerá diagnostika a léčba pak leží na venkovském praktikovi. „Musíme si umět poradit sami,“ dodává.
Populace praktiků na venkově stárne, ale mladí lékaři se tam příliš nehrnou, spíše vyhledávají velká města. Aktuální problém je například na Vysočině, kde jsou oblasti, které vůbec nemají svého praktického lékaře. A v ostatních oblastech republiky by podle Halaty problém mohl vypuknout v příštích pěti až deseti let.
Průměrný počet pacientů na jednoho praktického lékaře v České republice je přibližně 1600 až 1800 pacientů.
Jak ale odstranit nedostatek lékařů právě na venkově? Například tím, že se jim odebere administrativní činnost, kterou bude vykonávat pomocná administrativní síla nebo sestra.
V té souvislosti očekává, že v Česku vzniknou takzvané sdružené praxe, respektive týmy primární péče, které budou obsahovat nejen jednoho lékaře a a jednu sestru tak, jak je tomu dnes. „Dá se čekat, že se síť všeobecných praktických lékařů bude ve velmi blízké budoucnosti měnit,“ podotýká.
Jednou z dalších motivací jsou také stáže na venkově. Ty jsou jako Česká lékařská společnost schopni zorganizovat nezávisle na státních institucích.
