Víte, kdo je vrah, ale nevíte, kolik jste toho u televize snědli? Jezte všímavěji, radí odbornice na obezitu
Se snahou zhubnout nějaké to kilo navíc se potýká velká spousta lidí. Pečlivé plánování ale často zruinuje mimořádná situace v podobě oslavy či setkání s přáteli. Jak předcházet kolotoči neustálých výčitek a slibů? Jaké faktory se podílejí na obezitě? Co je to emoční jedení? A co o našem chování říká teorie nudging? V pořadu Dva na Dvojce odpovídá psycholožka a zakladatelka společnosti Stop obezitě Iva Málková.
Na obezitě se podílí celá řada faktorů. Vedle genů, kdy se dědí nejen kila, ale třeba i chuťové preference a vztah k pohybu, to jsou třeba i hormonální vlivy, které mohou stát za přibíráním.
Psychologie hubnutí. Host: psycholožka a zakladatelka společnosti STOB – Stop obezitě Iva Málková. Moderuje Šárka Volemanová a Jiří Holoubek
Největší podíl na obezitě má ale u většiny lidí jejich životní styl, přičemž řada z nich si neuvědomuje, jak velký zdravotní problém kila navíc jsou. „Tito lidé, i když mají kila navíc, nehubnou, a vychovávají v tom bohužel i své děti,“ potvrzuje ve vysílání Českého rozhlasu Dvojka Iva Málková.
Velkým problémem je ale podle ní i dietní kultura, která se ve velkém valí na ty, kteří motivaci zhubnout našli.
„Tito lidé nevyhledávají pomoc odborníka, ale hubnou podle módních trendů. Výsledkem je, že hubnutím stráví celý život, protože plní požadavky někoho jiného, což není dlouhodobě udržitelné. Dlouhodobě udržitelné je jen to, co je nám příjemné. Módní diety jsou ale založeny na striktních pravidlech. Proto toho lidé po čase zanechají, pak mají pocity viny a takto se točí v kruhu pořád dokola,“ vysvětluje odbornice na obezitu.
24:20
Daň ze slazených nápojů sníží obezitu, věří ekonom. ‚Nápoje za to nemůžou,‘ tvrdí liberální institut
Číst článek
Naprostým základem je ale u většiny z nás, že zkrátka hodně jíme a málo se hýbeme. „Je to daň za to, že žijeme v době hojnosti. Často nejíme z hladu, ale z vnějších spouštěčů. Teorie nudging hovoří o tom, že žijeme v toxickém obezitogenním prostředí, které nás pošťuchuje k tomu, abychom jedli velké množství jídla. V restauraci dostáváme obrovské porce jídla, v obchodech jsou na jídlo slevy, voní tam rozpečené pečivo atd.,“ nastiňuje Málková každodenní problémy.
„Při terapii se s tím velmi dobře pracuje, protože nikdo nechce být otrokem někoho, kdo určuje, co on bude dělat. Když si toto hubnoucí člověk uvědomí, naučí se na tyto podněty lépe reagovat a dokáže odstranit ze svého okolí spouštěče, jako jsou třeba oříšky na stole nebo plná lednice,“ podotýká.
Záplata na emoce
Velkým tématem je v poslední době i emoční jedení, kdy řada z nás považuje jídlo za formu odměny po celodenním vypětí. „Pokud jídlo slouží jen k umocnění pohody a nebo jako záplata na prožívané emoce, je dobré se naučit rozklíčovat, co nám ona emoce říká, a vymyslet, čím jiným než jídlem tuto emoci nahradit,“ radí psycholožka.
Dobré je přitom dělat postupné kroky a začít jíst všímavěji. „Pokud nám tedy pohodu u televize zajistí jídlo, je dobré zkusit vychutnat si ho třeba jen o reklamních přestávkách a skutečně přesně vědět, co jsme snědli,“ nabízí odbornice možnost, jak se poprat s chutěmi.
