V rytmu srdce pochodujících vojáků. V Česku zůstaly už jen dva armádní hudební soubory
O víkendu vystupují na Mezinárodním festivalu vojenských hudeb v Olomouci a v Kroměříži také vojáci z Ústřední hudby Armády České republiky. Armádní muzikanti nechybí na žádném nástupu na Vítkově, pietách při významných výročích nebo při vítání zahraničních státníků. Jejich repertoár je pestrý a na Moravě teď předvedou nový showprogram, se kterým jim pomohli i choreografové z Divadelní akademie múzických umění.
Zkoušku Ústřední hudby Armády České republiky tentokrát vede dirigent major Josef Kučera. V Česku existují už jen dva vojenské hudební soubory - jeden v Olomouci a druhý v Praze. Dohromady mají teď asi 180 muzikantů.
„Od dob Rakouska-Uherska to byla obrovská tradice, ale s tím, jak se zmenšovala celá armáda, rušily se i hudby,“ připomíná Kučera, že dřív mělo vojsko hudebníků mnohem víc.
„Před 31 lety, když jsem začínal, bylo hudeb 12 a byly regionálně rozloženější. Teď pro nás i jedno půlhodinové vystoupení znamená taky třeba dopravit se čtyři hodiny tam a čtyři hodiny zpátky,“ vzpomíná vedoucí skupiny křídlovek nadporučík Jan Pohořalý.
Repertoár vojáků-hudebníků je dnes široký. Vystupovali třeba s Helenou Vondráčkovou nebo zpěvačkou Dashou, hrají i filmové melodie a samozřejmě také pochody.
„Všechny pochody byly napsány tak, aby odpovídaly tepové frekvenci srdce pochodujících vojáků. Ta představa hudby a pochodujících vojáků, to jsme někde v 18., 19. století, v době barevných uniforem, kdy se vojáci postavili proti sobě a začali po sobě střílet. Takhle se ale dneska už opravdu nebojuje,“ vysvětluje Pohořalý.
„Dneska se útočí za ticha,“ doplňuje ho dirigent Kučera.
2:46
Protéza či 6 dioptrií na některých pozicích už nebudou vadit. Armáda se chce otevřít co nejvíce nováčkům
Číst článek
I když vstupní požadavky nejsou jednoduché, v Ústřední vojenské hudbě teď mají plný stav. Zájemcům nestačí nadšení pro hudbu – musí mít za sebou minimálně šest let na hudební konzervatoři a ideálně také vzdělání v oboru na vysoké škole. Oproti civilním orchestrům musí uchazeč kromě perfektní hry na nástroj zvládat i vojenské dovednosti.
„I z toho důvodu nevybíráme u konkurzu jednoho adepta, ale dva až tři. Následuje totiž prohlídka v nemocnici a mnohdy se stane, že adepti, o které stojíme, v těchto aspektech neuspějí. Potom následuje ještě dvouměsíční kurz, který je stejný pro všechny vojáky,“ dodává Pohořalý.
Zatímco dřív se Ústřední hudba potýkala s odlivem svých členů do civilu, dnes se trend prý obrátil. To je případ i klarinetisty nadrotmistra Aleše Hejcmana, který uniformu oblékl až v pětatřiceti letech.
„Co je nového oproti symfonickým nebo operním orchestrům, ve kterých jsem dřív hrával v civilu, tak třeba to, že showprogramy děláme i s pohybovými kreacemi. Skladbu musíme znát zpaměti, do toho pochodujeme, děláme různé otočky,“ říká.
Ročně odehraje Ústřední hudba ke čtyřem stovkám akcí.
