Řeší se v souvislosti s opravou Barrandovského mostu také stav sochy Rovnováha, případně schodiště kryté dvěma betonovými mísami?
Problém je, že součástí projektu rekonstrukce mostu tyto umělecké prvky nebyly.  Upozornila mě na to vnučka autora Josefa Klimeše, paní Mojžíšová, od té doby věc jako odbor kultury řešíme. 

Do budoucna počítáme s tím, že socha pana Klimeše bude rekonstruována jako investiční akce odboru kultury, protože na ni TSK trošku pozapomněla, nebo ji nechala být. Problém je, že tato socha, tyto umělecké prvky, nejsou ve správě TSK a nejsou paradoxně ani ve správě Galerie hlavního města Prahy.

Patří to Praze, ale nikdo to pořádně nespravuje, což je nedostatek. Proto se to bude řešit.

Co se ví a naopak neví o stavu sochy rovnováha?
To je velmi dobrá otázka. Předchozím vedením města byl v roce 2019 udělán posudek, který konstatuje, že socha je v dezolátním stavu a že je nutné ji nahradit úplně novou sochou, v zásadě replikou.

Jednal jsem o tom s vnučkou autora, která mě kvůli tomu navštívila a shodli jsme se, že to není úplně správný postup, protože se tím ztratí patina a hodnota původního uměleckého díla. Také by to bylo mimořádně drahé. Před pěti lety bylo odhadnuto, že by kopie stála přes 30 milionů korun a proto hledáme řešení, které zachová původní autentickou sochu.

Pokud dojde pouze k zachování a k její obnově, pak bude částka nižší. Odhaduje se kolem 10 milionů korun. K tomu nám zpracovává Kloknerův ústav studii, která by nyní měla být hotová a následně připravíme novou, samostatnou investiční akci, která by měla být realizovaná v příštím roce.

Samotná rekonstrukce mostu tedy pozapomněla na tuto sochu, protože není žádný její správce. Proto dodatečně od počátku roku řešíme, jak to napravit. Doufám, že Kloknerův ústav připraví variantu, jak sochu opravit, nikoli nahradit úplně novou kopii.

Připomenu, že jde o volnou sochu. Je celá z litého betonu, má výšku šest metrů, rozpon 15 metrů a celé dílo stojí jen na jednom metrovém bodu, proto se soše také říká Rovnováha. V čem je výjimečná? Teď nevypadá úplně dobře, je i posprejovaná.
Obecně je každé umělecké dílo mimořádné a má svou hodnotu. Ale toto je jedna z největších soch Josefa Klimeše, což je významná osobnost českého poválečného sochařství.

Patří do generace sochařů, kteří začali po válce tvořit, je znám převážně exteriérovými sochami, ale účastnil se třeba slavného Expa v roce 1958 v Bruselu, kde mimořádně zazářila celá řada československých umělců.

Socha patří k slavnému a dnes uznávanému brutalistnímu stylu a opravdu by byla škoda, aby byla takto poškozena, nebo aby byla dokonce v budoucnu z důvodu špatného technického stavu odstraněna. Musíme tomu předejít. V příštím roce bude tato socha, doufám, zrekonstruována. Pokud to nepůjde, budeme se pokoušet od co nejvěrnější kopii.

On sám Jozef Klimeš řekl: komunisti psali, že to je mrhání materiálem, který je nedostatkové, opozice psala, že to je bolševická megalomanie. Oba tábory se tedy shodly, že se to nemělo dělat, pravda je, že v dnešní době by to nebylo ani možné. Kdo bude nakonec rozhodovat, jestli se to opraví, nebo zda se udělá kopie?
Klíčový bude odborný názor Kloknerova ústavu, což je asi nejprestižnější pracoviště, které řeší otázky od mostů po jiné železobetonové konstrukce.

Posudek jsme zadali na jaře tohoto roku, teď jsme k tomu doplňovali ještě některé informace a potřebujeme mít nejpozději v září jasné stanovisko, abychom připravili a zapsali novou investiční akci na příští rok. Podle mě je důležité, aby se příští rok opravdu začala socha opravovat nebo aby se začala dělat nová replika. V každém případě se napraví ten nedostatek, který tady byl, socha bude zahrnutá.

Věra Štechrová, kma Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít