Biskup Malý: Státní ocenění? Jsem rád, že se znovu připomínají ti, kdo se zasloužili o naši svobodu
V den výročí vzniku samostatné republiky předal Prezident Petr Pavel státní vyznamenání. Ocenil 56 osobností z řad umělců, sportovců, disidentů i válečných hrdinů. „Líbilo se mi, že prezident mluvil o sounáležitosti lidí i o tom, že nemáme být jako společnost přikrčeni, protože máme být na co hrdí,“ vyzdvihl biskup Václav Malý v pořadu Jak to vidí... na Dvojce.
Nejvyšší státní ocenění – Řád bílého lva – obdrželi in memoriam generálové a legionáři Sergěj Jan Ingr a František Moravec, architekta Eva Jiřičná a baletní choreograf Jiří Kylián.
„Osobně mne ale velmi překvapilo, že dostal posmrtně vyznamenání také papež Jan Pavel II. Jsem rád, že se znovu připomínají lidé, kteří se zasloužili o svobodu, ve které dnes můžeme žít. I když je to samozřejmě složitější, je nesporné, že lví podíl na dnešní svobodě měli koncem 80. let prezident Reagan v Americe, Gorbačov v tehdejším Sovětském svazu a Jan Pavel II. v Římě,“ připomíná v pořadu Jak to vidí... světící biskup pražský Václav Malý.
Hrdá společnost
„Potěšilo mne ale i vyznamenání ombudsmanky Anny Šabatové, velmi statečné ženy v dobách totality. Zasloužená pozornost byla věnována i knězi Josefu Suchárovi, který pozvedl obec Neratov na pomezí Polska a východních Čech, režisérce Anežce Holland, Jaroslavu Vostrému, zakladateli Činoherního klubu, nebo operní pěvkyni Dagmar Peckové. Velmi mne potěšilo i ocenění spisovatelky Karin Lednické, jejíž knihu Šikmý kostel považuji za jedno z nejlepších literárních děl poslední doby,“ myslí si Malý.
Vedle výběru oceněných osobností hodnotí vysoce Václav Malý i samotný projev prezidenta republiky Petra Pavla. „Žasl jsem, že ho řekl zpaměti, bez jediného přeřeknutí. Byl to vyvážený klidný projev, v němž zdůraznil sounáležitost lidí i to, že nemusíme být přikrčeni, ale že máme být jako společnost hrdí na to, jakou máme kulturu. Jeho projev vedl k uklidnění a vyzýval k tomu, aby spolu lidé dokázali hovořit, aby se neizolovali a nevytvářeli uzavřené ostrůvky, které na sebe sočí nebo které jsou lhostejné jeden k druhému,“ říká biskup.
Humanismus a idealismus
V rozhovoru připomenul dále Václav Malý i osobnost významné humanistky Diany Sternberkové, za kterou bylo ve čtvrtek slouženo requiem v Týnském chrámu.
„Znali jsme se osobně díky Výboru dobré vůle, který pomáhala Olze Havlové zakládat. Byla to žena, která se neuzavřela jenom do svého prostoru šlechtických rodů, ale dovedla se dívat okolo sebe a pomáhat. Z vlastních prostředků opravila zámek v Častolovicích a věnovala se i úpravě prezidentských prostor na Pražském hradě. Jako bytová designérka byla velmi kultivovaná, zároveň se ale neuzavírala jenom do úzkého okruhu vrstvy, do které patřila, ale uměla ze své bubliny vyjít ven,“ vzpomíná.
Na otázku, zda v podtextu slova humanismus není spíše vždycky slyšet idealismus, odpovídá biskup jednoznačně. „Samozřejmě že je to ideál, protože člověk tomu nikdy úplně nedostojí. Ale ideály nejsou proto, aby člověk snil, ale aby se snažil jít dopředu. Tedy aby ještě zintenzivnil svoji dobrou činnost nebo svoji dobročinnost. Takto já chápu idealismus,“ dodává v Jak to vidí...
