Česko si připomnělo 40. výročí invaze
Čtyřicet let uplynulo od začátku invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Armády pěti států východního bloku tehdy bez vědomí tehdejších státních orgánů vpadly na naše území. Invazí tak v podstatě skončilo i takzvané Pražské jaro a nastoupila dlouhá léta normalizace.
Připomínkou čtyřiceti let od okupace spojeneckými vojsky armád Varšavské smlouvy žila celá republika. Invazi v Praze připomíná také velká výstava v Národním muzeu nazvaná "A přijely tanky". Na ní upozorňuje i tank, který byl v průběhu čtvrteční noci nainstalován přímo před muzeem. Jak náročná byla jeho přeprava, řekl Radiožurnálu Michal Burian z Vojenského historického ústavu.
"Tank je samozřejmě pojízdný z Vojenského historického ústavu, takže na podvalník najel bez jakýchkoliv problémů. Ale skládání na chodník před Národním muzeem je problém, protože kdyby ten tank sjel na chodník, tak ten chodník přestane existovat. Ten tank váží 37 tun, má velice ostré pásy, takže bylo třeba zorganizovat skládání tanku prostřednictvím těžkého jeřábu," řekl Burian.
VIDEO: Převoz tanku k Národnímu muzeu
Na srpnové události roku 1968 vzpomínají také v budově Českého rozhlasu na pražských Vinohradech pamětníci a političtí představitelé státu. Invazi vojsk pěti států před čtyřiceti lety provázelo i obsazení rozhlasu. 21. srpen je tradičně před budovou Českého rozhlasu příležitostí k uctění památky lidí, kteří v srpnu 1968 kvůli okupaci zahynuli. Právě na Vinohradské třídě se před 40 lety strhly nejtvrdší boje.
"Vzpomínáme na statečnost těch, kteří z rozhlasu vysílali pro nesvobodné Československo, kteří ze dne na den opustili svoje domovy, šli do neznáma, kteří našli sílu zůstat ve své zemi a žít dál," řekl u rozhlasu pražský primátor Pavel Bém.
Mezi asi třemi stovkami lidí, kteří projevy politiků poslouchali, byla i Božena Fuková, bývalá poslankyně. Před 40 lety hlasovala proti dohodě o dočasném pobytu sovětských vojsk. "Nepřicházelo v úvahu, abychom podlehli falešným argumentům o nedozírných následcích," řekla.
Srpnové události v podvečer připomněl i prezident Václav Klaus, a to pietním setkáním na Pražském hradě. "Mnoho našich spoluobčanů považuje za viníka ruský národ, což je historicky nespravedlivé a pro naše současné vztahy škodlivé. Naší státnost zásadně pošlapal expanzivní komunismus," uvedl prezident.
Český prezident vzpomínal v Bratislavě, slovenský premiér v Praze
Připomenout si srpnové události roku 68 přijel do Prahy slovenský premiér Robert Fico. Dopoledne se setkal se svým českým protějškem Mirkem Topolánkem. Podobná vojenská akce, jako byla okupace Československa, se v Evropě podle Fica už opakovat nemůže.
"Považuji evropský prostor za mimořádně stabilní a či je to Evropská unie nebo členství evropských zemí Severoatlantické alianci, jsou dostatečné záruky, aby tento prostor zůstal zónou stability. Pravděpodobně to je to nejcennější, co si lidé na Evropě váží," řekl Fico.
Naopak do Bratislavy odjel prezident Václav Klaus, kde si připomenul spolu s hlavou Slovenska Ivanem Gašparovičem 40. výročí invaze. Oba položili věnce u pamětní tabule obětem střelby sovětských okupantů do neozbrojeného davu.
Čestná stráž vyprovodila oba prezidenty pohledem až k výstavě fotografií, na které zachytil srpnové události Ladislav Bielik. Poklidnou procházku narušila pouze dvojice, která držela fotografie obou prezidentů a také běloruského diktátora Lukašenka. Snímky orámovala textem: Tito podporují Rusko proti Gruzii. "Říkali, že jsou v právu. Rusko neporušilo nic a je potřeba ho ještě pochválit, bratrsky poplácat," vysvětlila demonstrantka. Policisté dvojici zkontrolovali a propustili. To už ale oba prezidenti ujížděli městem za dalším programem.
Symbolem byl Dubček
Symbolem Pražského jara 1968 se stal Alexandr Dubček. Je spojován se snahou tehdejší vládní komunisté strany o zavedení socialismu s lidskou tváří. Politici i historici se v hodnocení Dubčeka rozcházejí. Jeho syn Pavol vysvětluje, proč po invazi dobrovolně neodstoupil ze stranických a státních funkcí.
"On neodstoupil z funkcí kvůli tomu, že jeho přítomnost znamenala určité zmírnění dopadu, který za jeho nepřítomnosti by byl úplně jiný na naší veřejnost. Myslím si, že kdyby nebyl zemřel, tak dokáže, že jeho místo v demokratické společnosti je stále tady," dodal Pavol Dubček.
Slavného filmového režiséra Miloše Formana zastihl 21. srpen 1968 v Paříži. Jak řekl Českému rozhlasu ve Spojených státech, invaze ho zaskočila.
"Ono se o té situaci mluvilo hodně. Zajímavé ale na tom bylo to, že z Čechů nikdo nevěřil, že se to stane, zatímco cizinci - kamarádi Francouzi nebo Angličané - ti všichni tvrdili, že se to stane. Takže v první chvíli to byl takový šok hned volat těm kamarádům a říct - měli jste pravdu," uvedl slavný režisér, který po obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy emigroval do USA.
Kaczyński: 21. srpen 1968 byl špatným dnem také pro Polsko
Na pacifikaci pražského jara se podílely i polské jednotky. 21. srpen 1968 byl ale špatným dnem také pro Polsko. Řekl v rozhovoru pro Český rozhlas polský prezident Lech Kaczyński, který sloužil v srpnu 1968 v armádě. Invaze se ale nezúčastnil.
"Bylo to pro vás další strašlivé neštěstí: v roce 1938 a v roce 1968. Okupace Československa měla osudové následky i pro Polsko. Zastavila společenský vývoj na několik let. Polsko se z toho začalo probouzet až v druhé polovině sedmdesátých let. Dnes, po čtyřiceti letech, máme snad nejlepší vztahy v historii a doufám, že už to tak zůstane," řekl polský prezident.
Maďarsko se dnes omluvilo za srpen 1968, kdy tehdejší Československo obsadila vojska pěti zemí Varšavské smlouvy, včetně Maďarů. Omluvu jménem vlády zveřejnil ministr kultury István Hiller. Tehdejší události označil za ostudu. Maďarsko má podle něj morální povinnost se za své činy omluvit. Spoluodpovědnost Budapešti podle Hillera nesnižuje ani skutečnost, že maďarské jednotky do Československa vstoupily na nátlak Sovětského svazu.
Také předseda horní komory ruského parlamentu Sergej Mironov dnes okupaci Československa v roce 1968 označil za chybu.
Více podrobností k událostem v roce 1968 se můžete dozvědět na speciálním webu Českého rozhlasu nazvaném 1968.
