Eva Jiřičná: Mám problém poslouchat Babiše, stejně tak fůru britských politiků
„Když mě slyšíte na telefonu v Anglii, říkám Íva Džirikna. Tak Angličané mé jméno totiž vyslovují. Napřed jsem to zkoušela s Jiřičnou, ale nikam to nevedlo. Tak jsem to po čase vzdala. Musela jsem se tomu trochu přizpůsobit a zvyknout si. Jsem tedy zvyklá na Evu Jiřičnou i na Ívu Džiriknou,“ směje se architektka a designérka Eva Jiřičná, host Osobnosti Plus a Barbory Tachecí.
Když jsem přijela do Anglie, za rok to bude padesát let, vše jsem překládala podvědomě z češtiny do angličtiny. A teď všechno překládám z angličtiny do češtiny. Tedy se mně to myšlení celé obrátilo,“ dodává.
Je to fifty-fifty
„V Anglii i Česku je momentálně situace fifty-fifty. Když poslouchám politické pořady, tak se často taky rozčílím. Mám problém poslouchat (předsedu hnutí ANO Andreje) Babiše. Mám problém poslouchat i fůru britských politiků, kteří říkají něco, co je evidentně nesprávné, dokonce to může být i lež nebo výmysl. To mě rozčílí. Pak si to ale vysvětlím a uklidním se,“ srovnává povolební atmosféru v Česku a politické dění ve Velké Británii světová architektka a pokračuje v úvaze dál s tématem brexitu.
„V Anglii nemůže člověk otevřít rádio, aby se konstantně nediskutoval Brexit. Celá historie Brexitu je velmi smutná kapitola anglické politiky. Ta situace vznikla omylem. Lidé šli k volbám, aniž by kdokoli věděl, co volí. Výsledek byl takový, jak se dalo očekávat. A teď nikdo neví, co s tím.
Politické strany se zabývají ne tím, co je nejlepší budoucnost pro Anglii, ale to, co je nejlepší politický krok, aby se dostaly k moci a aby zničily druhou politickou stranu. Nikdo už se nesnaží o to, aby ti, co volili odchod z Evropské unie, protože doufali, že se jejich životní standard zvýší, nebo že budou mít lepší služby, nemocnice, to opravdu měli. O tom už se vůbec nikdo nebaví. Skutečnost je taková, že se jedna strana snaží získat moc, tedy využívá jakékoli příležitosti ke kritice oponentů,“ dodává.
Miluju sklo, ale musí být skutečně sklem
Na otázku moderátorky, které budovy v Praze by měly být zbourány, nejdříve Eva Jiřičná skromně hovoří o tom, že na takovou věc mohou mít lidé různý názor.
„Omlouvám se všem, kteří se mnou nesouhlasí. První pražská budova, kterou bych zbourala, je Nová scéna vedle Národního divadla. Sklo je materiál, který miluji. Ale když je použité ve formě, kdy není průsvitné a není skleněné – vypadá to jako těžká hnědá hmota, tak mně to vadí. Celá budova, beton, měřítko i artikulace detailu. A když se vejde dovnitř, je to ještě horší. Bez této budovy bych klidně mohla existovat.“
Kdo je Eva Jiřičná
Architektka a designérka Eva Jiřičná se narodila 3. března 1939 ve Zlíně. Na ČVUT v Praze vystudovala obor Architektura, poté ve studiích pokračovala na AVU v ateliéru Jaroslava Fragnera. Od roku 1967 pracovala v pražském ÚBOKu. V létě 1968 odjela na stáž do Londýna, ale československé úřady jí zabránily v návratu. Nastoupila v Ateliéru Louis de Soisson, kde projektovala přístav v Brightonu. Začala spolupracovat se známým architektem Richardem Rogersem. Třináct let učila na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Známá je hlavně díky interiérům londýnských a newyorských módních obchodů a butiků, které navrhovala. Má vlastní architektonické studio v Londýně Eva Jiricna Architects a od roku 1999 s Petrem Vágnerem pražský ateliér AI Design. Od roku 1997 je členkou londýnské Royal Academy of Arts. V roce 2007 byla předsedkyní mezinárodní komise vybírající projekt stavby nové budovy Národní knihovny na Letné. Pracovala pro pojišťovnu Lloyds, Lorda Rothschilda nebo Václava Havla. Byl jí udělen titul Královský průmyslový designér, řád britského impéria za design a byla uvedena do Americké síně slávy. Žije střídavě v Londýně a v Praze. Je svobodná a bezdětná.
