Náplast na otevřenou ránu. Jak Fiala obešel Válka a proč dohoda s lékaři nebude stačit

Praha 5. prosince 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Máte pocit, že premiér Petr Fiala z ODS slíbil lékařům a lékařským odborům něco, co nemůže splnit?
Pro lékaře bylo na jednání s panem premiérem zásadní, že získali určitou garanci, že objem peněz určený na navýšení platů ve zdravotnictví půjde do všech nemocnic, nejenom do těch, pro které platí vládní platové tabulky. Je to určitá politická garance od Petra Fialy a ukáže se, jestli ji naplní. Ale není to tak, že by premiér mohl napsat předpis, který lékařům může pomoci.

Premiér Fiala slíbil skoro 10 miliard korun. Slyšel jsem ale místopředsedu správní rady VZP Miroslava Kalouska, bývalého ministra, politika z TOP 09, který pro Právo řekl, že při dodržení současných zákonů to není možné uskutečnit. 
Premiérovo vyjádření nečtu tak, že by do zdravotnictví šlo o 10 miliard navíc, ale že z peněz, které už ve zdravotnictví jsou, půjde 10 miliard vysloveně na odměňování, platy a mzdy lékařů a pravděpodobně i dalších zdravotníků. V době, kdy Miroslav Kalousek psal to, co jste říkal, jsme si my všichni, kdo jsme na tom jednání nebyli, představovali, co asi je konkrétně obsahem dohody a na jakém mechanismu se lékaři s premiérem domluvili. Miroslav Kalousek patří mezi politiky, kteří mají přirozený respekt ke správným procesům, a proto u něj vzbudila obavy domluva, že vláda nařídí platové limity i nemocnicím, které svoje zaměstnance odměňují v mzdovém režimu, ne podle vládních tabulek. Dnes už ale víme, jakým mechanismem to chtějí udělat, a sice, že to bude VZP, kdo se v rámci dodatků ke smlouvám s nemocnicemi pokusí domluvit na tom, že v nich budou určitá pravidla odměňování. Myslím, že podle současných zákonů to lze a že to není něco, co by soudy po nějaké době shodily, i když to je v rozporu s myšlenkou nebo duchem systému veřejného zdravotního pojištění a systému svéprávných zdravotních pojišťoven, který máme. Je to svým způsobem násilí na systému, ale nemyslím si, že by to nešlo udělat v rámci platných zákonů.

Kdo s tím nápadem přišel?
Od počátku je tam požadavek, aby navýšení základních platů šlo v nemocnicích, které mají platové tabulky, i v těch, které je nemají. Byla to jedna ze základních věcí, na kterých se lékaři nemohli shodnout s ministrem Vlastimilem Válkem (TOP 09). Kdo přišel s tímto konkrétním řešením, nevíme. Víme ale, že do té úvahy byl zahrnut ředitel VZP Zdeněk Kabátek. Jestli to vyšlo z jeho hlavy, nebo s tím nakonec souhlasil, nevíme, ale asi tam někde má tato myšlenka základ. 

Zaznamenal jsem slova předsedy Lékařského odborového klubu Martina Engela, který v rozhovoru pro Seznam zprávy označil dění minulého týdne za hnusné divadlo. 10 miliard korun, které teď mají jít na platy lékařů a dalších pracovníků ve zdravotnictví, je podle něj málo a nestačí to. Tak jak to, že lékaři kývli na dohodu s premiérem Fialou?
Je pravda, že zástupci protestujících lékařů nejsou stoprocentně jednotní. Asi se shodují ve svých požadavcích, ale ne úplně v tom, jakou prioritu ten který požadavek má. Bylo to vidět i během jednání, kdy Jan Přáda z iniciativy Lékaři jsou jednom lidi byl poněkud vstřícnější nežli šéf lékařských odborů Martin Engel nebo šéf České lékařské komory Milan Kubek. Něco z toho vyplývá z jejich přirozené povahy, něco z určitých zkušeností. Lékařský odborový klub je velmi opatrný, pokud má věřit nějakým dohodám poté, jak hodnotí výsledek někdejšího takzvaného Hegerova memoranda. Zároveň tam dlouhodobě jsou i určité osobní nesympatie mezi ministrem Válkem a prezidentem ČLK Kubkem. Nějaké rozdíly vyplývají také z toho, že odbory mají určitou organizaci. Příslib premiéra těžko může být pro předsedu odborů dostatečným argumentem pro další členy, aby uvěřili, že všechno bude v pořádku a že už nemají protestovat. Každý z nich je v trochu jiné pozici, nicméně to, že odbory na dohodu s premiérem přistoupily, bylo reálně tím, že jde o velký posun. Ani ne v objemu peněz, ale ve vstřícnosti a pochopení toho, co lékaři skutečně potřebují. Jan Přáda od začátku říká, že nejde o to dostat víc peněz na platech, ale nasměrovat jasné množství prostředků přímo do základních platů, aby se ztratila motivace dělat neuvěřitelné množství přesčasů.

Feminizace zdravotnictví

Viděla jste o víkendu nějakou z politických debat? Velké množství se jich věnovalo zdravotnictví.
Viděla jsem debaty hned v několika složeních a byly zajímavé. Asi největší ohlas vzbudilo vystoupení profesora Pavla Pafka.

V pátečních Událostech, komentářích. 
Česká televize se pokusila posunout debatu k systematičtějším otázkám. Bylo to velmi zajímavé.

Jak si vysvětlujete jeho slova o feminizaci zdravotnictví a o tom, že tento obor ztrácí prestiž?
Má pravdu v tom, že feminizace zdravotnictví je významný faktor. Je to jeden z nejvýznamnějších faktorů, který ovlivňuje to, že dnes už nemůžeme počítat s tím, že péče v nemocnicích bude postavena na enormním množství přesčasů. V tom je feminizace spolu s určitou generační obměnou nesmírně důležitý faktor. Mně se moc líbilo, když sociolog Josef Vošmik nedávno na jedné debatě 1. lékařské fakulty konstatoval, že zatímco medicína se feminizuje, pracovní podmínky ve zdravotnictví nikoliv. Když si dnes představíme typického lékaře, tak si nemůžeme představit workoholika, který žije prací a jeho žena mu doma dělá zázemí. Představme si lékařku, která potřebuje mít svoji práci sladěnou s rodinou, pokud se má cítit úspěšně. Koneckonců i na muže se dnes klade požadavek, že pokud mají být opravdu dobří a úspěšní, tak se mají také věnovat dětem. To je určitý generační posun. S panem profesorem ale nesouhlasím v tom, že by medicína ztrácela prestiž. Na lékařské fakulty se hlásí v podstatě stejný počet uchazečů jako před deseti lety a ani v sociologických průzkumech nevychází, že by doktorské povolání ztrácelo na prestiži...

Je přece jedno, zda jsou to muži, nebo ženy.
Je to do velké míry jedno. Má to samozřejmě nějaké souvislosti a asi úplně optimální by bylo, kdyby to bylo 50 na 50 jako v každém kolektivu. Někteří lékaři a lidé, kteří o systému zdravotnictví přemýšlejí, vysvětlují, že čím více peněz budou lékaři brát, tím více mužů se bude na medicínu hlásit. Ale není to založené na důkazech nebo průzkumech a myslím, že by nás to mohlo svést na falešnou cestu, kdybychom se snažili genderové složení uchazečů o studium medicíny řídit tímto způsobem. Je víc faktorů, kvůli kterým se muži hlásí na jiné fakulty. 

Premiér a jeho ministr: výpomoc, nebo podraz?

Nejvíc mě zaujal politický rozměr. Na TV Nova jsem v neděli viděl debatu, ve které vystupoval očividně spokojený ministr zdravotnictví Válek.

Skoro mi připadalo, že byl rád, že dohodu za něj dojednal někdo jiný, že u jednání nakonec nemusel být a že s tím nemá tolik práce. Na druhou stranu u dohody nebyl - znamená to, že ho premiér Petr Fiala obešel?
Jednání mezi ministrem a představiteli lékařů reálně zamrzla a nebyla šance, že by se to kamkoliv pohnulo. Premiér toto nemá ve svojí gesci a svým způsobem svého ministra obešel. 

Není to ani jeho spolustraník.
Ale asi i kdyby byl jeho spolustraník, vyřešil by to podobně.

Byl to podraz?
Rozhodně to působí tak, že ministr Válek ve svém resortu nezvládl něco, co potom vyřešil nebo aspoň posunul premiér Fiala. Jestli se to dá vnímat jako podraz? Nejsem si jistá, jaká je jiná varianta, jestli by premiér na jednání nepřistoupil nebo se nepokusil vyjednat posun, kdyby měl větší loajalitu k jinému ministrovi například z vlastní strany. Nemyslím si to. Nepochybně může být spokojený s tím, že získal politické body, i když na úkor ministra Válka, prvního místopředsedy konkurenční strany. Pro premiéra jsou to body navíc, ale nemyslím si, že by se méně snažil dojednat nějaký úspěch, kdyby na ministerstvu byl někdo jiný. 

Tak jsem to ani nemyslel, naprosto chápu, že šéf vlády zasáhne do jednání, kde ministr mohl být v očích lékařů brzdou. Na druhou stranu si říkám, že pokud něco takového premiér dojedná, proč potom ministra nepozve aspoň na závěrečné jednání, protože jak teď asi ministr musí vypadat?
Souhlasím, že premiér si možná opravdu nedělal o toto starosti. Na druhou stranu nemyslím, že to může celkově zhoršit pozici ministra Válka, protože je jednoznačná. Má neochvějnou podporu ve svojí straně, jak se ukázalo nedávno na sjezdu TOP 09. Takovéto špílce nijak neovlivní jeho pozici prvního místopředsedy jedné z koaličních stran. Můžeme se dohadovat, nakolik některá vyjádření nebo postupy souvisí s blížícími se volbami do europarlamentu. Ale na výsledku by to podle mě moc nezměnilo. Připomeňme si, že když jednání premiéra Fialy s lékaři probíhalo, tak my novináři už jsme se zabývali tím, nakolik se omezí péče v nemocnicích kvůli tomu, že ministr Válek se s lékaři na žádném kompromisu nedohodl, a jestli to bude omezení jenom dlouhodobě plánovaných výkonů, u kterých se nám beztak po COVIDu prodloužily čekací doby, nebo jestli může být v některých případech ohrožena i akutní péče o pacienty. V této situaci by premiér asi nebyl schopen nadřadit to, jestli chce ministra zdravotnictví podržet, nebo ne. Výchozí bod byl, že ministr měsíce jednal se zástupci lékařů. Můžeme se bavit o tom, jak byli ochotní se domluvit zrovna s ministrem Válkem, ale neměli bychom asi brát úplně na lehkou váhu to, že všichni, kdo se jednání za lékaře účastnili, měli dlouhé měsíce pocit, že je ministr nebere vážně.

Blízkost voleb nenahrává reformám

Když jste narážela na volby do Evropského parlamentu, tak předjímám, že jste vycházela z toho, co se odehrálo mezi komentátory Václavem Dolejším a Thomasem Kulidakisem na CNN Prima News. Rozebírali možnost, že Fiala se mohl cítit dotčen tím, že Válek podporuje kandidaturu Miroslava Kalouska do europarlamentu. Je to potenciální kandidatura, která ještě závisí na tom, jak se vyjádří TOP 09, protože ODS by s ní nemusela souhlasit. Je to čirá spekulace, nebo je to něco, o čem se mluví? Mluvila jste totiž o podpoře ministra Válka, který ji má od šéfky TOP 09 Markéty Pekarové Adamové. Má ji ale dlouhodobě i od premiéra Fialy?
To bohužel neumím úplně rozlousknout. Že pan Kalousek usiluje o nominaci na kandidátku do europarlamentu, má určitě velký ohlas uvnitř TOP 09 a může tam fungovat nějaká spřízněnost s ministrem Válkem, s tím asi souhlasím.

Když pan Kalousek šel do správní rady VZP, tak ministr Válek vysvětloval, že ho prý ukecal.
Ministr Válek o něm mluví jako o svém politickém učiteli a rozhodně ho respektuje. Nakolik to může ovlivňovat vztah mezi premiérem a ministrem, ale nedohlédnu.

Ale dusno v koalici asi je už jenom kvůli tomu, když se páni ministři a vládní představitelé podívají na preference.
Už nám to blížící se volby opět ovlivňují, politická situace opět ovlivňuje politiku, která by měla být spíše věcná. Zase to bude nějakou dobu v tomto ohledu vážnější.

Chci se ještě vrátit k širší debatě, kterou jsme už nakousli, když jsme reagovali na to, co se odehrálo v pátečních Událostech, komentářích. Mluvil o tom i ministr Válek, když v neděli na Nově říkal, že děkuje lékařům za to, že mu umožňují otevřít větší reformy ve zdravotnictví. Neměl by je otevřít on sám, aniž by došlo k takovémuto impulzu? Chápu, že řeší dlouhodobě neřešený problém, který nevznikl za jeho ministrování, ale nějakou dobu už je u kormidla...
Jsou to už dva roky, co je pan Válek ministrem. Nastupoval v době, kdy už bylo jasné, že je potřeba ve zdravotnictví něco změnit. Ano, neměnily to ani předchozí vlády a byla tady mimořádná situace. Ale to, že mnoho ministrů před problémy utíkalo, pak na to nebyl čas, není omluva pro to, když ministr vlády pravicových stran během prvních dvou let svého působení na ministerstvu nepřijde se zásadní změnou zákonů. Víme, že čím zásadnější změny by vláda chtěla prosadit, tím hůř se budou prosazovat v posledním roce před sněmovními volbami. Ministr Válek dlouhodobě připravuje změnu zákona o zdravotním pojištění, který je pro zdravotnictví a jeho fungování zásadní. Nicméně představil teď ve vnitřním připomínkovém řízení jeho obrysy, a co slyším, je spíše zklamání z malého rozsahu změn. Slyšela jsem náměstka ministra Josefa Pavlovice (Piráti) říkat, že ještě něco přidají, že to ještě není kompletní. Ale upřímně řečeno vnímám v resortu určitou nedůvěru k tomu, že by se v tomto volebním období něco zásadního změnilo. Ne že by očekávání byla úplně velká, programové prohlášení vlády nebylo v oblasti zdravotnictví úplně ambiciózní, ale stojí v něm, že se vláda rozhodla zavést možnost dobrovolného připojištění, což vyžaduje poměrně velké změny a byl by to asi docela velký posun. To už se ale bavíme o tom, co se během příštích dvou let stihne nebo nestihne a zda to vláda vůbec do svého vládního návrhu dá.

Když použiju metaforu, tak jak dlouho vydrží tato náplast na otevřenou ránu? Mluvím o dohodě, o které se teď jedná. 
Pokud dojde k navýšení financí odměn lékařů tak, aby se navýšil základní plat a zároveň aby na to nemocnice nedostaly moc peněz navíc, aby každý ředitel nemocnice i lékař byl motivovaný zacházet s prací lékaře efektivněji, tak to může přispět k tomu, že systém to povede k lepší efektivitě. To je možné, ale i tak to nestačí, není to vyřešení problémů, koneckonců ani nemohl být. Lékaři přinesli do veřejného prostoru spoustu zajímavých otázek a problémů, které bude potřeba řešit dlouhodobě a které nešly vyřešit z měsíce na měsíc, ani během pěti měsíců. Jsou evropské země, které úspěšně reformovaly svoje zdravotnictví, ale trvalo jim to pět, deset let po tom, co se politická reprezentace shodla na tom, jak to má vypadat. 

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky ze CNN Prima News.