Vedení kliniky jakékoliv pochybení odmítá s tím, že za nastalé potíže nemůže. Péče prý byla standardní a dostatečná.

„Začala jsem pociťovat bolesti, zvýšenou citlivost na světlo. Neumím popsat tu bolest, ta byla tak strašně silná, že nestačily závěsy, musela jsem nainstalovat deky na okna. Musela jsem žít v úplně zatemněném prostoru, ani paprsek světla nemohl projít do prostoru, kde jsem byla,“ popisuje pro Radiožurnál ve svém bratislavském bytě Rožňáková.

Kvůli zánětu dvě další operace

Na začátku jejích problémů byla prostá touha žít bez brýlí. Brněnskou kliniku Gemini si podle svých slov vybrala na základě doporučení známých.

Na operaci nastoupila v říjnu 2014 a jakýmkoliv komplikacím zpočátku nic nenasvědčovalo. Právnička podle svých slov pouze upozornila lékaře na svou alergii na penicilin. A nechala se ujistit, že nedostane žádný lék, který by ho obsahoval.

„Komunikovalo se to i s operující lékařkou, která rozhodla, že namísto přípravku, který dávají všem pacientům, což je Tobradex, tedy dvojsložkový lék, kde jsou antibiotika a kortikosteroidy, mi naordinuje kapky Oftaquix. Takže jsem spokojeně odešla na sál, že nedostanu penicilin do očí,“ vypráví Rožňáková.

Kortikosteroidy mají v tomto případě působit preventivně proti zánětům. A právě v tom byl hlavní problém, náhradní kapky je totiž neobsahovaly. A komplikace prý přišly už pár dní po operaci: „Ty bolesti i tlak neustále stoupaly, objevil se mi otok. Opakovaně jsem kontaktovala kliniku, ten stav byl špatný, vymínila jsem si mimořádnou kontrolu. Lékařka zkontrolovala můj zrak a tvrdila, že tam nic závažného nevidí.“

Rožňáková se tedy na radu své praktické lékařky vypravila na oční kliniku v Bratislavě, kde jí zjistili rozsáhlý zánět v očích a nařídili okamžitě další operaci. Tu pak kvůli vlekoucím se komplikacím prodělala ještě jednou. V pracovní neschopnosti byla podle svých slov více než půl roku a zdravotní obtíže a omezení pociťuje dodnes.

‚Přišla jsem o rok života‘

Až zpětně se přitom dozvěděla, že běžně používané kapky s kortikosteroidy mohla i přes svou alergii na penicilin bez problémů dostat. Zkrátka proto, že v nich žádný není. Ostatně právě kortikosteroidy jí pak lékaři v Bratislavě komplikovaný zánět dlouhodobě léčili.

„Domáhala jsem se odpovědi od majitele kliniky, proč jsem nedostala Tobradex. Nedostala jsem vůbec odpověď. Poslal mi akorát omluvný dopis, kde se omlouvá, že jsem byla nespokojená s léčbou,“ říká Rožňáková.

Na lékaře se rozhodla podat trestní oznámení a zároveň kliniku zažalovala u civilního soudu. Opírá se přitom o znalecké posudky, které si sama opatřila. Má s tím zkušenosti, sama se totiž na Slovensku trestním právem dlouhodobě zabývá.

Posudky přitom potvrzují, že kortikosteroidy jsou při obdobných zákrocích nutnou součástí pooperační péče a že následný rozsáhlý zánět pacientky vznikl právě proto, že je nedostala. Personálu kliniky pak Rožňáková vyčítá i to, že ji z pooperační kontroly i přes její stížnosti na bolesti a další komplikace poslali domů s tím, že je vše v pořádku.

„Já jsem zklamaná, přišla jsem o rok života, nevím, proč se ti lékaři takto zachovali. Přitom ty příznaky už byly zjevné,“ poznamenala k tomu právnička. Za operaci prý zaplatila zhruba 40 tisíc korun.

‚Pacientka kapky odmítla‘

V trestním oznámení, které podala zhruba rok po zákroku a které Radiožurnál prostudoval, přitom Rožňáková možnou motivaci lékařů naznačila: „Klinika láká na operace pacienty i pooperační péčí zdarma s doživotní zárukou. Můj stav už byl při kontrole vážný a vyžadoval reoperaci a další nákladnou léčbu, kterou by musela klinika hradit.“

Šéf kliniky Pavel Stodůlka práci svých lékařů brání, podle něj nijak nepochybili. „My jsme k tomu podali písemné vyjádření, mám pocit, že naši lékaři byli kvůli tomu i na výslechu. A máme za to, že jsme provedli péči, jaká se v lékařské terminologii označuje lege artis čili v pořádku,“ konstatuje.

Zdůrazňuje přitom, že Rožňáková byla po kontrole na klinice objednaná na další kontrolu k němu osobně, ale už nedorazila. Více se k případu nechtěl vyjadřovat s tím, že jde o spor kliniky a pacientkou, který nechce vést přes média. Doplnil pouze, že ročně provede jeho zařízení 30 tisíc těchto operací a žádný podobný rozpor přitom s pacienty neřeší.

Samotní ošetřující lékaři argumentují, že potřebné kapky Rožňáková sama výslovně odmítla, a to kvůli obavám z alergické reakce. Vyplývá to z dokumentů k případu, se kterými se Radiožurnál seznámil.

Právnička ale něco takového vylučuje: „Tento argument je z mého pohledu jen účelovou obranou, já jsem žádné kapky neodmítla, já jsem jen upozornila na moji alergii na penicilin.“

Vše posoudí žalobci v Brně

Trestní oznámení Rožňákové brněnská policie v lednu 2017 napodruhé odložila s tím, že jakákoliv přímá souvislost mezi postupem lékařů a následnými komplikacemi prokázána nebyla. Jenže podle slovenské právničky policisté zcela opomenuli některé zásadní důkazy – zmíněné znalecké posudky, ale také záznamy telefonátů na kliniku, ve kterých si pacientka stěžuje na bolesti a další komplikace, nebo lékařské zprávy.

I proto se letos obrátila na českého nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, aby celý případ přezkoumal. Ten kauzu předal začátkem letošního srpna krajským žalobcům v Brně, kteří tak aktuálně posuzují, zda odložení kauzy nebylo předčasné nebo chybné. Potvrdil to mluvčí úřadu Hynek Olma: „V této věci byl zahájen dohled. Výsledky zatím k dispozici nejsou.“

Vleklým sporem se nicméně v České republice zabývá také civilní soud, u kterého Rožňáková žaluje kliniku jako takovou. Líčení má u soudu pokračovat tento měsíc výslechy svědků.

Žaloba jako nejúčinnější zbraň

Právě občanskoprávní žaloby na zdravotnická zařízení jsou přitom podle expertů nejúčinnějším nástrojem, jak se pacienti mohou domoci svých práv a také odškodnění. Říká to například právník Ondřej Dostál ze společnosti PriceWaterhouseCoopers, který se na oblast zdravotnictví specializuje.

Podle něj musí pacient u soudu prokázat pomocí zdravotnické dokumentace nebo znaleckých posudků, že lékaři v jeho případě pochybili a že v důsledku jejich chyb vznikla škoda. „Ta škoda musí být vyčíslena. Pokud se to vše pacientovi zdaří, potom má nárok na odškodnění,“ vysvětlil Dostál.

Mnohamilionové odškodné, jaké se poškozeným přiznává třeba v USA, je ale podle něj u nás spíše výjimkou. „V médiích se často citují případy deseti patnácti či více milionových odškodnění, toto jsou však jednotky případů,“ poznamenává právník.

Domoci se u soudu toho, aby mu byla nahrazena veškerá škoda, je podle něj pro pacienty v České republice stále velmi složité.

Jakub Troníček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít