Původ 90 miliard, které do banky v hotovosti nanosil směnárník, prověřuje finanční správa
Finanční správa pátrá po původu miliard korun, které v hotovosti nanosil do banky severočeský směnárník Libor Ondráček. Na případ upozornil v létě Radiožurnál. Celkem podnikatel na svůj účet vložil za patnáct let téměř 90 miliard korun. Kde peníze vzal, ale není dosud jasné.
Původ masivních vkladů už přitom dříve prověřovala policie s podezřením na praní špinavých peněz. Celou věc ale loni uložila k ledu. Detektivům se totiž nepodařilo prokázat, z jaké případné trestné činnosti mohly miliardy pocházet.
Směnárník s devadesáti miliardami v hotovosti má doložit jejich původ. Jinak hrozí zdanění
Číst článek
I proto nyní stát hledá cesty, jak vyšetřovatelům odhalování a zejména dokazování praní peněz do budoucna ulehčit. Jednou z možností je, že by v budoucnu nemuseli odhalit takzvaný zdrojový trestný čin.
Zatím u velkých majetků s nejasným původem hrozí pouze finanční postih, a to v rámci daňového řízení. V případě severočeského směnárníka by mohla doměřená daň i s penále dosáhnout až několika miliard korun.
Probíhající šetření potvrdil Radiožurnálu mluvčí finanční správy Lukáš Heřtus. „Finanční správa provádí v dané záležitosti vlastní úkony v rámci platné legislativy, které jí ukládá zákon,“ konstatoval.
V jaké fázi šetření aktuálně je, není jasné. „Sdělovat stav vedeného řízení ani jeho výsledek finanční správa nemůže, a to s ohledem na zákonnou povinnost mlčenlivosti,“ vysvětlil Heřtus.
Vysvětlovat musí kontrolovaný
Sám Ondráček ani na opakované dotazy redakce neodpověděl. V bance podle informací Radiožurnálu vykazoval miliardy jako výnosy dvou jiných směnáren v centru Prahy.
Jejich obraty tomu sice neodpovídaly, Národní centrála proti organizovanému zločinu ale skutečný zdroj peněz nenašla. Pracovala přitom podle zjištění Radiožurnálu zejména s verzí, že miliardy pocházely z Ruska.
V daňovém řízení se ale role obracejí. Zatímco v trestním řízení je to policie, kdo musí dokazovat původ peněz, v daňovém ho musí vysvětlit ten, kdo je kontrolovaný. Pokud Ondráček jasně nedoloží, kde miliardy vzal, může mu finanční správa doměřit daň.
K dispozici má totiž zákon o prokazování původu majetku, který platí od roku 2016 a má zamezit právě praní špinavých peněz a zapírání nabitého jmění.
Mluvčí Generálního finančního ředitelství Zuzana Mašátová v obecné rovině vysvětlila, že v rámci daňového řízení úřady prověřují, jestli kontrolovaný zdanil své příjmy, jak měl.
Pokud mají kontroloři pochybnosti, vyzvou ho, aby prokázal původ svých příjmů. „V případě, že neprokáže zdroj a výši příjmů vedoucí k nárůstu jmění, orgány finanční správy v souladu s procesním předpisem doměří daňovou povinnost a penále, případně další sankce,“ řekla Mašátová.
Příjmem jsou přitom i hotovostní vklady eur, které Ondráček nosil do banky. Byť zůstaly na jeho účtu jen pár hodin, než je banka vyměnila na dolary, které směnárník vzápětí vybíral. To potvrdila například daňová expertka Zuzana Hornochová, která byla v letech 2014 a 2015 náměstkyní ministra financí právě pro oblast daní a cel.
„Myslím, že je to přímo učebnicový příklad situace, na kterou ta právní úprava o prokazování původu majetku mířila,“ konstatovala Hornochová.
Sankce až tři miliardy
Finanční správa by měla podle ní nejprve vyhodnotit, o jakých příjmech toho dotyčného ví, jaké jí deklaroval, a porovnat to s příjmy, které vidí v rámci hotovostních vkladů na účtu v bance. A pokud je rozdíl aspoň pět milionů korun, poslat mu výzvu, aby prokázal zdroj takového rozdílu.
„Pokud to neprokáže, správce daně by doměřoval daň ve výši patnáct procent. Zároveň přichází v úvahu penále, což je až padesát procent z doměřené daně. A pokud by poplatník nespolupracoval, tak až sto procent. Za předpokladu, že by tam bylo stoprocentní penále, tak to ve výsledku znamená, že ta částka bude zdaněná třiceti procenty,“ vysvětlila Hornochová.
Finanční správa může podle zákona zpětně zdanit jen období posledních tří let. Ondráček přitom jen za toto tříleté období podle informací Radiožurnálu nanosil do banky přes deset miliard korun. Nejvyšší možná daň i s penále by tak v jeho případě mohla dosáhnout až tří miliard korun. Šlo by tak o rekordní sankci uloženou podle zákona o prokazování původu majetku.
Bezzubé úřady
Potírání takzvané legalizace výnosů ze zločinu v trestní rovině patří pro úřady dlouhodobě k jedné z nejkomplikovanějších disciplín. Podle ředitele specializovaného Finančního analytického úřadu Libora Kazdy naráží stíhání praní peněz právě na povinnost odhalit zároveň i původní zločin, ze kterého nelegální výnosy pocházejí.
‚Igelitková‘ pračka? Směnárník nanosil do banky téměř 90 miliard v hotovosti, přicházet měly z Ruska
Číst článek
Miliardové částky ze zahraničí přitom v České republice proudí často přes takzvané průtokové účty založené v tuzemských bankách jen pro účely praní peněz. „Zcela jistě se zde pohybujeme v problematice profesionálního a organizovaného praní peněz,“ upozornil Kazda.
Situaci podle něj letos v říjnu řešili na speciálním semináři zástupci finančních úřadů, policie, státního zastupitelství, České národní banky i resortů vnitra a spravedlnosti.
„Zásadní a nejdůležitější problém spojený s tranzitními účty je nemožnost stíhat či jiným způsobem řešit trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti bez detekovaného zdrojového trestného činu,“ přiblížil Kazda.
Úřady se totiž podle něj dostávají často do patové situace, kdy jim nezbývá než případ odložit. Například podle dřívějších vyjádření Národní centrály proti organizovanému zločinu se to týká především kauz se zahraničním přesahem. „Bez aktivní spolupráce cizozemských orgánů je prokázání uvedených skutečností obtížné,“ řekl k tomu mluvčí celostátního elitního útvaru Jaroslav Ibehej.
Hledání řešení
Podobně se aktuálně vyjádřilo i ministerstvo spravedlnosti. Podle resortu je totiž spolupráce cizích států často nedostatečná. Resort podle mluvčího Vladimíra Řepky aktuálně zřídil meziresortní pracovní skupinu, která hledá způsob, jak praní peněz ztížit i v případě, že se nepodaří odhalit trestný čin, z něhož pocházejí.
„Vzniká pak otázka, jak s takovými peněžními prostředky naložit,“ říká Řepka. „Ministerstvo shromáždilo zahraniční úpravy, které by mohly být zdrojem inspirace, a v tuto chvíli je analyzuje,“ konstatoval mluvčí.
Zatím ale není jasné, zda by stát mohl zajistit podezřelé peníze, které sice pravděpodobně pocházejí z trestné činnosti, ale které se policii nepodařilo spojit s žádným konkrétním trestným činem. Problematické je podle Řepky především to, aby byla zajištěna práva majitelů peněz i s ohledem na to, že jsou často v cizině mimo dosah českých orgánů.
„Proto v tuto chvíli není zřejmé, zda a jaké řešení bude zvoleno a v jaké oblasti práva,“ poznamenal Řepka. Kromě trestního práva se podle něj nabízí i řešení v oblasti práva správního nebo civilního.
Například podle poslední výroční zprávy protimafiánské centrály za rok 2020 proudí špinavé peníze na účty v českých bankách nejčastěji z postsovětských zemí. Cílovou destinací pak podle detektivů bývají zahraniční daňové ráje.
V roce 2020 zajistila policie ve spolupráci se státním zastupitelstvím podle výroční zprávy majetek v celkové výši zhruba 6,5 miliardy korun. To je o jeden a čtvrt miliardy více než v roce předchozím. Právě praní peněz přes tranzitní účty pak detektivové v souladu s tehdejším Národním hodnocením rizik označili za jednu z největších bezpečnostních hrozeb, se kterými se Česká republika potýká.
Kauza „igelitkové pračky“
Radiožurnál už v červenci informoval, že severočeský směnárník Libor Ondráček nanosil za uplynulých patnáct let do banky v přepočtu téměř 90 miliard korun. Peníze ukládal v eurech na svůj soukromý účet, aby je posléze vybral v dolarech zpět.
Odkud peníze bral, není dodnes jasné. Podle zdrojů Radiožurnálu podnikatel v bance tvrdil, že pravidelné stamiliónové vklady pocházejí ze dvou konkrétních směnáren poblíž Václavského náměstí. Ty jsou podle veřejně dostupných záznamů v obchodním rejstříku dlouhodobě v rukách ruských vlastníků.
Směnárny v ulicích Nekázanka a Jindřišská vlastní společnost Fiesta International. Tu v České republice zakládali podle výpisu z obchodního rejstříku před více než dvaceti lety ruští občané Kamil Saypuev, Ibragim Aziev a Nadyr a Zakir Mirzoevovi. Od roku 2014 už nicméně firmu se stotisícovým základním kapitálem ovládá jen Saypuev.
Společnost oficiálně sídlí v místě jeho bydliště v bytovém domě v pražských Stodůlkách. Svůj mobilní telefon Saypuev nezvedal, otázky k hotovostním vkladům mu tak Radiožurnál zaslal přes aplikaci WhatsApp. Saypuev si zprávu sice přečetl, ale na položené otázky nereagoval.
Detektivové z NCOZ v rámci svého dlouhodobého šetření zjistili hned několik konkrétních míst, odkud se měly peníze do Fiesty sbíhat. V celém řetězci podle informací Radiožurnálu figurovalo několik článků a lidí, kteří si je měli vzájemně předávat. Pravý původ peněz ale detektivové neodhalili.