Historie Velikonoc sahá do pohanských dob. Aneb od zajíčka k beránkovi
Máme velikonoční Velký pátek, a i když ho v Česku na rozdíl od desítek jiných evropských zemí nesvětíme dnem volna, tak či onak už žijeme svátky. Většina z nás má ovšem Velikonoce spojené v první řadě s lidovými tradicemi – s pomlázkou, kraslicemi a beránkem. Ale už málokdo dnes ví, jaký je jejich původ.
Nejstarší velikonoční zvyky jsou vlastně zbytky rituálů vítání jara a oslav nového roku, který pro naše pohanské předky zemědělce začínal na jarní rovnodennost. Změny v kalendářním systému za Julia Caesara a v 16. století, migrace národů Evropou a přijetí křesťanství je ovšem roztříštily do období od ledna až po Velikonoce.
Nejmladším zvířetem spojeným s Velikonocemi je beránek pečený v hliněné formě.
„U nás se začínají péct až tak na konci 19. a začátku 20. století. Je to jedno z posledních vývojových stádií velkých obřadních koláčů, toho obřadního pečiva,“ vysvětluje etnolog Jiří Mačuda z Jihomoravského muzea ve Znojmě.
Historii velikonočních zvyků zmapovala redaktorka Daniela Vrbová s pomocí etnologa Jiřího Mačudy
Beránek odkazuje jednak na křesťanského beránka božího, ale v minulosti také nahrazoval mladé jehněčí, které si lidé nemohli vždy dovolit.
Starší než beránek je velikonoční zajíček, který dnes stojí ve špalírech v obchodech v čokoládové podobě. Zajíček k nám přišel z germánského prostoru. Ale i Germáni ho převzali – od Keltů.
„Ten zajíček nebo králíček, to bylo takové obřadní zvířátko, které pomáhalo keltské bohyni spojené s tímto jarním obdobím, Ostaře. Od toho jsou i Ostern. V podstatě je to symbol plodnosti, symbol probouzející se přírody. Stejně tak je doložena liška. Třeba u nás v Čechách a na Moravě ta první postní neděle se jmenovala liščí a to zase měla mít svatbu liška a darovat, nebo poztrácet dětem preclíky, které maminky pekly po nocích, pak je schovaly na zahradu a malé děti to pak hledaly.“
Ve slovanském prostoru, především na východ od nás, přinášeli jaro ptáčkové z těsta. Děti s nimi běhaly po obci a házely je přes střechy.
K jarním rituálům patřilo i vynášení a topení Morany, symbolu zimy a starého roku a přinášení létéčka, roku nového. Tyto tradice se leckde drží dodnes, ale Velikonocům předcházejí.
Zato pomlázka a barevné kraslice jsou v Česku symbolem lidových Velikonoc. Kraslice si jako novoročenky dávali již staří Peršané.
A co se vyšlehání žen a dívek pomlázkou týče, tento zvyk se v průběhu tisíciletí poněkud zdeformoval. Dříve se totiž šlehali všichni navzájem, upozorňuje Jiří Mačuda:
„No ale víte, říznout po zadku mladou hezkou holku se asi našim předkům líbilo víc než řezat támhle nějakého podsaditého pána. Koneckonců význam tohoto zvyku skutečně spočívá v té jarní obrodě a vrbový proutek, který má až neuvěřitelnou životaschopnost, tuto probouzející se přírodu a její vzkříšení symbolizuje.“
Chcete-li slyšet více o pohanské vrstvě Velikonoc v Česku, poslouchejte v sobotu ve 21.10 ČRo6 – Historie věčně živá.
