Nejenom změna postoje státního zástupce Jaroslava Šarocha dozorujícího kauzu Čapí hnízdo. Ohlas tento týden vyvolal i postup Městského státního zastupitelství v Praze. Server iROZHLAS.cz se proto ptal, jaký signál tím vyslalo veřejnosti. „Ať už ta kauza skončí jakkoli, dopad to bude mít na důvěru v justici,“ říká v rozhovoru bývalý předseda a nynější soudce Nejvyššího správního soudu Josef Baxa. Státní zastupitelství podle něj vyvolalo chaos.

Rozhovor Praha 6:00 6. září 2019 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jaký podle vás Městské státní zastupitelství v Praze vyslalo svým počínáním v kauze Čapí hnízdo signál veřejnosti?
Obecně si myslím, že součástí důvěry v justici v širším slova smyslu, takže i v rozhodování státního zastupitelství, je přesvědčivost. Jestliže je spravedlnost věc veřejná a jde o věci veřejného zájmu, tím spíš. Pokud trestním řízením procházejí osoby, které jsou veřejně činné, které jsou vrcholnými ústavními činiteli, je logické, že se veřejnost zajímá.

Státní zastupitelství jako jeden z orgánů veřejné moci má informovat o své činnosti. A jestliže státní zastupitelství opakovaně říká, že má danou věc na stole, že do určité doby rozhodne a že s tím veřejnost seznámí, přitáhne veřejnou pozornost k tomu, že se něco stane. Když pak v kontrastu s tímto řeknou, že se nic nestalo, respektive že se něco stalo, ale neřeknou proč, jak a co se stalo, vyvolají tím totální chaos – chaos v očekávání té informace.

Šaroch dlouhodobě zastával jiný názor, musím vyhodnotit celý jeho postup, říká nadřízený Erazím

Číst článek

Všechny reakce odborníků, politiků nebo komentátorů potom v podstatě oscilovaly stylem „hurá, trestní stíhání je zastaveno“ nebo „to je hrozné, trestní stíhání je zastaveno“. Přitom šlo jen o to, že se spis v rámci jedné budovy posunul z jednoho patra do druhého. Podle trestního řádu se tak nic nestalo, bylo mi to zřejmé okamžitě. Trestní řád do ruky nevzali a vůbec nic nerozhodli. Tohle je opravdu hrubě nezvládnutá komunikace městského státního zastupitelství směrem k veřejnosti.

Městské státní zastupitelství v Praze pustilo ven v pondělí – tedy po zprávě Deníku N, že došlo k zastavení stíhání – informace, že dozorující státní zástupce Jaroslav Šaroch změnil na případ právní názor. Byl tento krok zbytečný, možná unáhlený?
Samozřejmě. Podívejte se na to v soustavě státního zastupitelství, která je na rozdíl od soudu hierarchicky uspořádaná. Je tam vedoucí státní zástupce a funguje tam nadřízenost a podřízenost, ty spisy tam cestují a informace se předávají. Státní zastupitelství ale vzbudilo očekávání, že tady bude opravdu meritorní rozhodnutí – že buď podá obžalobu, nebo zastaví trestní stíhání – které bude vzápětí doručeno všem stranám a budou následovat další procesní kroky podle trestního řádu.

Jestli sami řekli, že to bude do konce prázdnin, tak tomu měli časově přizpůsobit i vnitřní postupy, aby se to, co se odehrálo teď, odehrálo třeba před měsícem. A aby ten vedoucí městský státní zástupce měl dost času na to, aby mohl vykonat svoji pravomoc vnitřního dohledu. Ale tohle byla skutečně taková bramboračka. Přitom snad každý věděl, že tak důležitý případ, tak citlivý v kontextu s vývojem ve veřejném prostoru už dlouho neměli a možná dlouho mít nebudou.

Je to zásadní střet práva a politiky, takže o to důležitější bylo, aby zveřejněné informace byly jasné a jednoznačné. Když publikujeme soudní rozhodnutí, tak veřejnost také nezajímá jenom to, že jsme rozhodli, ale také to, jak jsme rozhodli a proč jsme tak rozhodli.

Čapí hnízdo na křižovatce

Tudíž by se měla u Čapího hnízda zveřejnit rovnou ucelená informace, jak se rozhodlo a proč?
Přesně tak. A ne stylem, že vy jako novinářka to budete loudit nebo iniciovat úniky informací, ale oni sami by to měli říct. Veřejný prostor je tady několik let zaplaven informacemi o tom, jak vypadá trestní řízení, v jakém je to aktuálně stadiu. A teď když končí přípravné řízení a případ se dostává na křižovatku, jestli skončí celé trestní stíhání, anebo jestli se přesune před soud, tak je to důležitý moment, který nemohou „vymlčet“ nebo ho schovat do nějakých frází.

Ať už bude výsledek jakýkoliv, státní zastupitelství si tedy musí být vždy schopno své rozhodnutí důvěryhodně obhájit?
Přesně tak. Nikdo teď asi nevíme, jaký je jeho obsah a jaké jsou ty důvody. Pochopitelně se nebudeme tvářit, že je to banalita. Je to složitá věc a to rozhodnutí, ať už bude jakékoli, bude mít nejenom právní, ale možná i politické důsledky. Ozvěny toho všeho budou také ve veřejné debatě. To neskončí. O to důležitější je, aby řeč žalobců byla jasná a srozumitelná.

Co se tedy podle vás stalo? Nemohlo státní zastupitelství podlehnout přímému, nebo nepřímému tlaku? Přece jenom je to velmi citlivá a exponovaná kauza.
To nikdo nevíme, proto je zde prostor pro spekulace, které se ujmou podle toho, kdo má, nebo nemá rád předsedu vlády nebo státní zastupitelství. Někteří budou třeba říkat, že ten daný státní je nekompetentní, slabý, zbabělý, alibistický nebo že je pod tlakem, že je podplacený. To všechno se prostě nabízí a přitom nic z toho nemusí být pravda. Pouze to tak vypadá pro tu nejistotu v té prezentaci. Když už někdo něco vypátral, tak státní zástupce musí zkrátka na ten vítr jít. Postavit se a říct, co přesně udělal a proč. A za deset minut by bylo jasno. Na to musí být přece připravený.

Vyšetřování se táhne už čtvrtým rokem, tak by s tímto měl asi počítat…
No jistě. Nemůže se schovávat a říkat, že má moc práce. Já se obávám, že opravdu významný výsledek toho všeho bude velký pokles důvěry v justici.

Ať už to skončí jakkoliv?
Ať už to skončí jakkoliv. Přesně tak. Důvěra v policii, ve veřejnou žalobu a nakonec i v soudy se testuje na těch těžkých případech.

A to jeden z nich?
A to je jeden z nich. My vám můžeme stokrát ukazovat statistiky, jak jsme pracovití a kolik věcí jsme rozhodli, ale nikoho to nebude zajímat. Protože lidi nesledují práci orgánů v celé šíři. Udělají si obrázek na základě jednotlivých případů, které jsou třeba i mediálně popsané a podle nich si říkají, jestli platí rovnost před zákonem. Tu důvěru si nevynutíte.

Možná je dobře, co udělal pan státní zástupce Šaroch. My to nevíme. Ale součástí jeho práce, součástí výkonu spravedlnosti – ať už to dělá policie, státní zastupitelství, nebo soud – je přiměřeně informovat o své činnosti. Nic na tom nemění to, že přípravné řízení je neveřejné. Jistě že nebudeme nikde otevírat spisy. Ale ty důležité momenty, ty předěly – obvinili jsme někoho, obžalovali jsme někoho, odsoudili jsme někoho, odročili jsme ten případ, nastoupil výkon trestu, přerušil, byl propuštěn z vězení – to jsou ty momenty, které zasluhují vysvětlení.

Shromáždění nejlepších mozků

Po čtyřech letech vyšetřování státní zastupitelství oznámilo, že státní zástupce Jaroslav Šaroch změnil právní názor. Je to skutečně méně časté?
Na to není jednoznačná odpověď. Myslím, že se k tomu už zveřejnily statistiky, v kolika procentech případů se zastavuje trestní stíhání. Dokud řízení probíhá, tak se opatřují důkazy a vyvíjí se to. Co se zdálo zpočátku, se mohlo změnit. Proto na to státní zástupce dozírá, on nedělá práci místo policie nebo za policii. Policie vyšetřuje, on nad ní dozírá. Má k tomu kompetence, může jí dávat závazné pokyny, některé jednotlivé úkony může dokonce udělat i on osobně, třeba vyslechnout svědka, aby se prostě ujistil, že je stíhání důvodné.

Zastavení stíhání v kauze Čapí hnízdo? Vyšetřování Babišova syna pokračuje, stále se ho nepodařilo vyslechnout

Číst článek

Jsou to věci, které se dějí. My ale nevíme, jestli se teď – po čtyřech letech – objevil třeba nový svědek, o jehož existenci doteď nikdo nevěděl, a vypověděl něco zásadního, co by celý případ postavilo na hlavu. Nechci nějak příkře hodnotit organizaci práce na státním zastupitelství, ale přesto si dovolím takovou poznámku. Znovu říkám: tohle není běžný případ, takže státní zastupitelství mělo svolat ty nejlepší mozky, které má, aby se tomu věnovaly a aby to obstálo jak před veřejností, tak zejména před soudem, pokud k němu dojde.

Jestli je ten systém na tolik křehký, že jeden jednotlivec změní názor (a celý případ padne – pozn. red.), tak poté se ukazuje ta zranitelnost, že vlastně stačí pomoci tomu dotyčnému ke změně názoru a máme vyhráno. Měla by tam být jakási supervize, aby to bylo opřeno o pohled více očí, ale třeba to tam bylo. My ale nevíme, jestli městský státní zástupce třeba neřekl, že si vyhrazuje, aby ho pan Šaroch informoval o všech důležitých krocích, které v té věci dělá. Možné aktuální postup teď jenom naplnil předešlý obecný pokyn.

Během vyšetřování měly proběhnout kontrolní mechanismy, třeba vnitřní prověrky policejní práce nebo i dohled Vrchního státního zastupitelství v Praze. Pokud v případu bylo něco v nepořádku, nemělo se ukázat už dříve?
Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman je ve svém vyjádření pochopitelně limitován. Čekal bych ale, že městský státní zástupce Martin Erazím vysvětlí ten postup. A třeba i řekne, jestli je to běžné, nebo že je to výjimečné, a řekne, kdy očekávat další rozhodnutí. Ale zase mlčí.

Martin Erazím je nyní na dovolené, kde má už spis studovat…
No dobře. Pokud ale není někde na Antarktidě, tak by se měl vyjádřit. Anebo má nějaké náměstky. Neříkejme, že pokud je někdo na dovolené, tak se zastaví svět.

Neměla by se k tomu vyjádřit také pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, jejíž státní zastupitelství ve věci vykonávalo dohled?
To je otázka na ni. Nevíme, jestli si to vyhradila nebo jestli se k tomu chystá nebo jestli se to dělo s jejím vědomím. To prostě nevíme. Ale znovu říkám, že ti rozhodující aktéři by měli říct, jestli je postup podle procedury třeba trestního řádu nebo podle procedury zákona o státním zastupitelství. Měli by říct, jestli to dělají tak, jako to dělali v jiných věcech. Stačilo by říct: „Prostě pochopte to, jistě uznáte, že ten případ je mimořádně náročný a je to exponovaná osoba.“ Ale vystrčit tiskového mluvčího, který říká, že se něco stalo, ale neřekne, co a proč a počkejte, až se stane něco dalšího a nevíme, kdy se to stane a co se stane…

Jak byste vy osobně vnímal, kdyby se ten případ skutečně zastavil?
Jak bych to vnímal? Já nemám o nic víc informací než jiný člověk, který čte noviny nebo sleduje média. Těžko to můžu hodnotit.

Test důvěry

Spíš by mě zajímalo, jak by to na vás působilo.
Obecně: vůbec nemám radost z toho, když případy, které jsou jistě složité, ale nejsou to jediné složité případy, trvají tak dlouho. Už ta délka řízení ubírá na přesvědčivosti. Čas plyne, svědci zapomínají, listiny se ztrácejí. To ničemu nepomůže. Na velkých případech lidé testují svoji důvěru v systém. Ať to byl David Rath, nebo Vlasta Parkanová. To je zase věc vnitřní organizace, je to o tom soustředění mozků, aby se těm případům věnovala taková pozornost, aby se v rozumném čase dospělo k rozuzlení, ať už to bude jakékoliv.

Ať už bude jakékoliv? Tedy ať už to státní zástupce zastaví, nebo pošle k soudu?
Přesně tak. Vzpomeňte si před lety na případ Jiřího Čunka, kde se to také táhlo. Potom to zmizelo ze scény a zůstala tam jenom taková pachuť, protože se říkalo, že se ten člověk měl obhájit před soudem, třeba by byl zproštěn obžaloby. A bylo by to třeba takové to rozuzlení, katarze, veřejný proces. Místo toho se pouze dohadujeme, spekulujeme a přemýšlíme o tom, proč to je a jak to je.

Není to už zároveň vysilující pro všechny zapojené, když už se to táhne čtyři roky?
Jistě, že ano. Představte si, kdyby skutečně bylo řečeno, že to všechno bylo naprosto nedůvodné, žádný trestný čin se nestal. Tak všichni ti obvinění si řeknou: no tak vidíte, čtyři roky jsme tady byli všichni odstřelováni, popotahováni, museli jsme tomu čelit a nic z toho. Prostě ta délka řízení i v těchto velkých případech je špatná. Ale tím nechci říct, že ten, kdo to vyšetřuje, je nějaký neschopný lenoch. To absolutně ne. Oni také v těchto velkých případech obvinění a jejich obhájci nepřispívají k urychlení.

To je ale běžná součást obhajoby.
Ano, jsou tam různé snahy o zdržování, průtahy a obstrukce, ale to patří k obhajobě. Na druhou stranu představte si, že máte dělat svoji práci, které máte až nad hlavu, a vedle toho se musíte neustále vyjadřovat, vysvětlovat, objasňovat, snášet kritiku. To vám vezme koncentraci, vezme vám to psychickou stabilitu, protože to nemůžete vytěsnit. Tím spíš pokud to jsou lidé tak exponovaní jako čelní politici nebo ústavní činitelé. S tímto žít je těžké. Pak logicky trpí funkce, kterou vykonávají, nebo práce, kterou dělají a kterou, kdyby dělal někdo, kdo není takto zatížen, tak by se jí mohl víc věnovat, víc se na ni koncentrovat. A poté i věci, které dělají dobře, mají ten odér. Je to tím znehodnoceno. Možná vláda dělá řadu dobrých věcí, ale je to neustále znehodnocováno, relativizováno tím, že je tu možný střet zájmů, trestní stíhání.

Kristýna Guryčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít