Světové spiknutí, zbraň z tajné laboratoře i neexistence mrtvých. To jsou jen některé z dezinformací, které kolují v souvislosti s koronavirovou krizí. Expert na fake news František Vrabel jich denně zachytí kolem 50. O způsobu, jak s nimi bojovat, se s ním teď nově radí ministr zdravotnictví Roman Prymula (za ANO). „Nemá smysl řešit lidi, kteří věří, že jde o spiknutí. To by byl boj s větrnými mlýny,“ říká Vrabel v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.

Rozhovor Praha 6:37 22. října 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jaké dezinformace o koronaviru aktuálně v českém online prostoru převládají?
Vidíme tři typy dezinformací. První popírá existenci viru i globální pandemii obecně. Dezinformace tohoto typu tvrdí, že mrtví ani nakažení neexistují, že statistiky jsou kompletně vyfabrikované a že je to celé globální hoax. Tento typ dezinformací je u nás spíše minoritní, reprezentuje zhruba pět procent celkového dezinformačního obsahu.

Dezinformace i zastrašování politiků. Čína a Rusko se podle Koudelky nejvíc snaží ovlivnit správu v Česku

Číst článek

Druhý typ dezinformačního obsahu uznává, že koronavirus existuje, a soustřeďuje se na jeho původ. Objevuje se celá řada teorií, že covid-19 byl uměle vytvořen, cíleně rozšířen a že pandemie je kontrolovaná Světovou zdravotnickou organizací nebo americkým národním centrem pro veřejné zdraví (jde o Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí – pozn. red.).

Podnarativy tohoto typu dezinformací jsou, že se pandemie označuje za spiknutí globálních elit s cílem kontroly světové populace, obohacení nejbohatších jedinců, jako například Billa Gatese nebo farmaceutických společností. A česká vláda, která za to zodpovídá, počínaje tedy teď panem ministrem Romanem Prymulou, na tom údajném spiknutí podle nich spolupracuje.

A jaký je ten poslední typ dezinformačního rámce?
Poslední typ dezinformace nepopírá existenci viru ani se nesoustřeďuje na jeho původ. Jeho hlavním tématem je popírání nebo spíš zpochybňování závažnosti viru a potenciálních rizik s ním spojených. Samozřejmě s tím souvisí i kritika proticovidových opatření. Koneckonců jsme to viděli teď o víkendu na Staroměstském náměstí (lidé v neděli protestovali v centru Prahy proti vládním opatřením, demonstrace se však zvrhla v potyčku s policisty – pozn. red.).

A tento typ dezinformací je i nejčastější?
Přesně tak. Tvoří zhruba 50 až 60 procent covidového obsahu.

Kolik takových zpráv denně zachytíte?
Denně je jich kolem 50.

Narušení demokracie

Pokud byste to měl srovnat se situací na jaře, objevuje se nyní kolem koronavirové krize více, či naopak méně dezinformací?
Je jich více. Platí, že čím je situace vážnější, tím více se dezinformací ohledně covidu objevuje. Dezinformační tok je ale dlouhodobě poměrně stabilní, mění se jeho struktura. To znamená, že během pandemie jsou velmi silné dezinformace ve vztahu ke koronaviru. Před dvěma lety, když probíhalo cvičení NATO, se dezinformační obsah soustředil proti Severoatlantické alianci. Nebo když se loni blížily volby do Evropského parlamentu, zvyšoval se podíl protievropského obsahu. Takže žádný velký nárůst dezinformací nevidíme, mění se ale jejich zaměření.

Zmiňoval jste, že jeden z typů dezinformačních zpráv akcentuje tvrzení, že koronavirus vznikl jako biologická zbraň Spojených států. Objevovalo se to zejména zkraje koronavirové krize. Od té doby to řada odborníků označila za hoax, naposled se k tomu před pár dny vyjádřil také ministr zdravotnictví Roman Prymula (za ANO). Řekl byste, že to pomohlo? Že tento dezinformační narativ oslabil?
S tím, že koronavirus unikl s největší pravděpodobností z jedné ze čtyř tajných laboratoří Spojených států na výrobu biologických zbraní, přišla 20. ledna letošního roku TV Hvězda, oficiální ruský zdroj, který patří ruskému ministerstvu obrany. Snažili jsme se totiž zjistit, kdo vůbec jako první přišel s dezinformací ohledně koronaviru.

To byl tedy původní zdroj tohoto dezinformačního narativu?
Ano. Na to se potom nabalily další. 

Dříve byly dezinformace spojovány hlavně s migrační krizí, to byl dominantní proud. Nahradily konspirační teorie kolem koronaviru ty, které se týkaly uprchlické vlny?
Máte do značné míry pravdu. Stále však platí, že v českém prostředí byl vždy nejsilnější protievropský narativ. Teď samozřejmě zesílil ten kolem covidu a dezinformační zdroje tyto dva narativy kombinují.

Znamená to, že vždy se najde pomocné téma, na jehož základě lze dezinformace stavět s cílem narušit důvěru lidí v demokracii a stávající elity země?
Je to skutečně tak. Tady je potřeba si uvědomit, že nejde o jednotlivé fake news, to je jenom pozadí. Důležité je, že ten proud neustává a že neobsahuje pouze nepravdivé údaje. V některých případech jsou dezinformace z velké míry pravdivé. Jde taky o to, že se používá nenávistný jazyk, polarizující mluva, jejímž důsledkem je to, že se trhliny ve společnosti rozšiřují.

Žně dezinformátorů

Řekl byste, že nebezpečnější dezinformace jsou ty, které jsou zčásti pravdivé, byť manipulativní a zavádějící? Že je pak mnohem složitější falešné zprávy identifikovat?
Určitě. Platí zlaté pravidlo, že když je zpráva z 95 procent pravdivá, tak že je pouze z 5 procent manipulativní nebo obsahující nepravdivá fakta. To je pro dezinformátory ideál.

Dá se pak říct, že současná pandemie koronaviru je pro dezinformátory vlastně obdobím žní? Lidé se více izolují doma, mají obavy z neznámého viru, více sledují zpravodajství a více se třeba upínají k tomu, co se dozvědí na internetu, a to i v neoficiálních, neseriózních zdrojích?
Mám to tak protichůdně. Jeden je směr, který jste popsala, druhý – ten pozitivní – je ten, že dochází k oddělování zrna od plev. Lidé více čtou nebo sledují spíše seriózní zdroje. A efekt je ten, že čtenost webů, které poskytují nejen manipulativní zprávy, ale i ty, které nemají dostatečnou redakci a obsah je málo hodnotný, tak ztrácejí sledovanost ve prospěch hlavních seriózních zdrojů. To má za následek, že jim ubývají příjmy z reklamy, které jsou za čtenost.

A také se to projevuje na agresivitě jednotlivých sdělení. Samozřejmě platí, že čím větší titulky mají a čím více jsou nabyté emocemi, tak přitahují větší pozornost. To jsem popsal situaci z velkého pohledu. Při bližším pohledu tu ale máme skupinu lidí, kteří dezinformační weby nesledují, a pak naopak skupinu, která je sleduje pravidelně. A ta se v tom svém světonázoru a hluboce negativním názoru na demokracii, Evropskou unii a obecně západní svět akorát utvrzuje. Tudíž bych řekl, že se společnost v průběhu této krize polarizuje.

Není to ale tak, že tu bude vždy část společnosti, která bude chtít dezinformacím věřit? Dá se odhadnout, o kolik lidí by se mohlo jednat?
To nikdo neví přesně. Čísla lze odvozovat od velkých sociologických průzkumů. Ten největší si zadalo ministerstvo vnitra na konci loňského roku. Ukazoval, že 29 procent populace důvěřuje té poměrně malé skupince dezinformačních webů v Česku. To je velké procento. Odráží se to na odpovědích na otázky typu „Pokud by z toho plynul České republice prospěch, souhlasili byste s omezením suverenity ve prospěch Ruska?“ nebo „ve prospěch Číny?“. Jde o skupinu lidí, která je tedy dezinformacemi dramaticky ovlivněna. A troufám si tvrdit, že stejné procento – možná i vyšší – je ovlivněno dezinformacemi kolem covidu.

Výroky politiků

Na druhou stranu nemají podíl na nejistotě lidí také politici? Že přispívají k jejich šíření tím, že se ne vždy vyjadřují jasně a zřetelně? A důvěra v ně a v to, co říkají, pak oslabuje?
Je to samozřejmě problém. Nejednotnost komunikace nepomáhá. V ideálním případě by vláda měla mluvit jedněmi ústy. Mám tím na mysli, že hlavní sdělení vládních politiků by mělo být jednotné, společné.

Lidé očekávají v těžších časech, že je někdo povede, a když dostávají rozdílné nebo matoucí zprávy, tak to narušuje důvěru v ty, kteří společnost vedou. Na druhou stranu – a to je můj empirický závěr – část lidí se staví negativně k vládním opatřením kvůli tomu, že nemají rádi Andreje Babiše. A to je velmi smutné.

Víme něco více o pozadí vzniku dezinformací?
Vidíme slábnoucí závislost českých dezinformačních webů na ruských zdrojích. Do značné míry fungují autonomně. Pro Rusko je to ideální stav, protože dokázalo dezinformační virus rozšířit mezi dobrovolně spolupracující lidi. Koneckonců v ruském zpravodajském žargonu se jim říká užiteční idioti.

To znamená, že tedy pracují už podle naučených vzorců a připravují obsah šitý na míru českému prostředí?
Přesně tak. A velmi často odmítají jakoukoli vazbu na Rusko. Když si ty zprávy ale zanalyzujete, tak jsou jasně orientované pro Rusko a pouze papouškují jeho narativy.

Vašich služeb se rozhodl využít také ministr zdravotnictví Roman Prymula (za ANO). Co přesně pro resort děláte? Už jste odevzdal nějaké výstupy?
Spolupráce se rozjela minulý týden, začali jsme každý den ráno posílat souhrn dezinformací, které náš systém objevil. Kromě toho posíláme upozornění i v reálném čase, když se objeví na internetu článek dezinformačního charakteru. Tým kolem pana ministra Prymuly to dostane prostřednictvím e-mailu.

Dohodli jsme se taky, že vždy na konci pracovního týdne pošleme analýzu toho, co se v uplynulém týdnu dělo. V příštím týdnu ještě spustíme třetí službu, a sice že budou mít přístup k interaktivnímu dashboardu (interaktivní online nástěnka, kde se shlukují nejdůležitější informace – pozn. red.), kde uvidí nejrůznější grafy a budou se moci do tématu dostat hlouběji.

Práce pro Prymulu

První analýzu jste ministerstvu předali tedy minulý pátek? Co bylo jejím obsahem?
Sdělili jsme jim, jaké jsou hlavní dezinformační zdroje. Že dezinformačního obsahu je zhruba pět procent toho, co se ke covidu v českém prostředí publikuje. A řekli jsme jim, že to není vůbec málo, naopak že je to velmi vysoké číslo, protože dezinformace jsou dále zveličovány prostřednictvím sociálních sítí, takže dopad je veliký.

Sdělili jsme jim, že podle našeho názoru je to nejméně těch 29 procent lidí, kteří důvěřují dezinformačním zdrojům. Já si ale osobně myslím, že to číslo je mnohem vyšší. Nadefinovali jsme jim taky ty tři typy dezinformací. Potom jsme jim doporučili, na co by se měli podle našeho názoru soustředit.

Tvrdil, že koronavirus neexistuje. Ukrajinský fitness influencer se ale sám nakazil a v nemocnici zemřel

Číst článek

A to je co?
Především vysvětlování spolehlivosti testů, dat týkajících se úmrtí a případů nákazy. Dále vysvětlování přínosů a potřebnosti roušek a vakcín. Bohužel existuje nejen v českém prostředí, ale v celém západním světě nedůvěra ve vakcíny proti koronaviru.

Zajímavé na tom je – protože většina dezinformací vychází z tradičních dezinformačních zdrojů, které jsou velmi nakloněny Rusku – že potenciální vakcíny, které jsou vyvíjeny na Západě, jsou démonizovány, zatímco ruská vakcína Sputnik V je glorifikována.

A to třetí doporučení bylo, aby došlo k vykreslení celkové závažnosti viru a rizik s ním spojených, aby lidé neodmítali vládní nařízení jenom proto, že nesouhlasí s politikou premiéra, respektive vlády.

Z toho mi vychází, že jste vyhodnotili, že pro vládu je nejvíce nebezpečný ten třetí dezinformační rámec, který zpochybňuje účinnost zavedených opatření?
Ano. Také jsme jim řekli, že se na pozadí covidu nemá cenu věnovat boji proti typu A a B, že je lepší se soustředit na oblast, kde je šance vnímání lidí ovlivnit. To znamená, že nemá smysl, aby se ministerstvo v boji proti dezinformacím soustředilo na lidi, kteří existenci viru popírají, nebo na tvrzení, že jde o globální spiknutí. To by byl v současnosti boj s větrnými mlýny.

Kristýna Guryčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít