Kolaps dětské psychiatrie:
mříže na oknech, nedostatek personálu a děti na izolaci

Na prosklených vstupních dveřích do neútulné budovy, kterou má dětská psychiatrická klinika v pronájmu, stojí „STOP-STAV do odvolání“. Úzkou chodbou se line pach ze špatně ventilované kuchyně do jedenácti chlapeckých pokojů o dvou až čtyřech lůžkách. Na oknech jsou mříže. U toalet chybí dveře. Tak vypadá Dětská psychiatrická nemocnice v Lounech, jedna ze tří v Česku.

Právě do Dětské psychiatrické nemocnice v Lounech (DPN Louny) se v roce 2020 dostal šestnáctiletý Lukáš s diagnózou autismu a obsesivní kompulzivní poruchou. Po propuštění z nemocnice přestal mluvit. Podle matky za to může trauma z hospitalizace.

Na alarmující stav upozornil ombudsman i zřizovatel zařízení, kterým je ministerstvo zdravotnictví.

Server iROZHLAS.cz již v minulosti upozornil na zásahy do lidských práv v psychiatrických nemocnicích. Veřejný ochránce práv i utajované zprávy ministerstva zdravotnictví, jejichž závěry server iROZHLAS.cz zveřejnil, upozorňují i na závažné nedostatky týkající se dětských psychiatrických pacientů. Jedním z kritizovaných zařízení je právě Dětská psychiatrická nemocnice v Lounech.

„Měl odřené nohy, plísně za nehty, bylo nám řečeno, že ho vlastně myli jenom ve spánku, jindy že to nebylo možné. Než jsme dali syna na léčení, tak to zvládal. Nechci křivdit, ale stačilo mi, když v době covidu žádal sestřičku, aby mu nandala ponožku, protože je autista a potřebuje všechno akorát, tak na něj neměla trpělivost a třískala dveřmi,“ popisuje matka chlapce, která si přála, aby její rodina zůstala v anonymitě. Server iROZHLAS.cz její identitu zná.

Záběry Lukáše s otlučenýma nohama z chodeb lounské nemocnice ukázala serveru iROZHLAS.cz.

„Těžko říct, co se mu odehrává v hlavě. Člověk to může přikládat poruše, ale z hospitalizace může mít trauma, které bude trvat roky, jestli se z toho někdy dostane,“ míní matka chlapce, který dva roky po hospitalizaci stále nemluví.

Další anonymizované případy dětí, kterým nebyla poskytnuta adekvátní péče, zmiňuje ombudsman ve zprávě z návštěvy zařízení z roku 2021.

‚Je to blbé a víme to‘

Ředitelka lounské nemocnice Nikol Přibilová některé z vytýkaných nedostatků připouští. „Tady máme ty zašupovačky, které jsou teda blbé a víme to všichni… Není to ideální, ano,“ říká a ukazuje na zašupovací dveře u toalet, jeden z hlavních technických nedostatků budovy, který kritizoval ombudsman po návštěvě zařízení v roce 2021. „Podmínky zasahují do důstojnosti dětí a hraničí se špatným zacházením,“ uvádí v závěrečné zprávě z návštěvy.

Zpráva kritizuje také mříže na oknech. „Představují vězeňský prvek, který může mít vliv na pohodu dětí i na to, jakou roli si v nemocnici osvojí.“

Podle Přibilové jsou mříže v současné době jediným možným řešením. „Je to čistě z praktického hlediska, chtěli bychom speciální okna, nejlépe novou budovu a fungující vzduchotechniku,“ podotýká.

Ředitelka popisuje, že hlavní problém je to, že nemocnice sídlí v pronajaté budově. „Potřebovali bychom, aby nás daleko víc podporoval zřizovatel, nemáme vlastní budovu, jsme v nájmu a kvůli tomu se nedají dělat stavební úpravy. Nemůžeme investovat do cizího majetku,“ vysvětluje v kanceláři, kde vykonává ředitelské povinnosti, když se zrovna nestará o malé pacienty, protože v nemocnici chybí personál.

Server iROZHLAS.cz opakovaně žádal ministra zdravotnivctí Vlastimila Válka (TOP 09) o rozhovor k tématu, ale ministr nereagoval. Neodpověděl ani na zaslané dotazy. 

Stručné odpovědi poskytl tiskový mluvčí resortu Ondřej Jakob s tím, že o problémech ví, ale řešení nemá. „Ministerstvo zdravotnictví si plně uvědomuje složitou situaci v oblasti dětské a dorostové psychiatrie, rovněž si uvědomujeme nevyhovující postavení DPN Louny, která sídlí v pronajatých prostorách, neboť tento fakt omezuje investice do zvyšování kvality poskytované péče. Zatím se ale nepodařilo najít alternativní řešení a DPN Louny představuje jediné psychiatrické lůžkové zařízení pro děti a dorost v Ústeckém kraji,“ sdělil serveru iROZHLAS.cz mluvčí ministerstva Jakob.

Zbytečné hospitalizace

Na padesát dětí je v nemocnici pouze pět psychiatrů. Ne všichni pracují na plný úvazek. Přibilová připouští, že situace není ideální. „Doufám, že poskytujeme maximum, ale je rozdíl, když má člověk na starosti 25 dětí nebo pět. Pak se jim můžete věnovat úplně jinak,“ uznává Přibilová.

Podle ministerstva je nedostatek dětských psychiatrů zapříčiněn nastaveným systémem vzdělávání. „Dětská psychiatrie byla až nadstavbou na obor psychiatrie pro dospělé formou atestace. Od roku 2015 je dětská psychiatrie samostatným oborem, čímž se usnadnilo vzdělávání lékařů v tomto oboru a vzrostl i počet lékařů, kteří vstoupili do samostatného oboru dětské psychiatrie. Uvědomujeme si, že i díky generační obměně je stále počet dětských psychiatrů nedostatečný,” uvedl mluvčí Jakob.

Kromě posílení počtu zdravotnického personálu by ředitelka nemocnice Přibilová také uvítala více terénních pracovníků, kteří by byli ochotni chodit přímo do rodin. To by podle ní pomohlo snížit počet hospitalizací zhruba o čtvrtinu hlavně u mladých pacientů s kognitivním deficitem, tedy dětí, které mají narušené mentální funkce.

„Tyto děti se tu pořád točí, protože vždycky, když vznikne problém, tak to rodiče nejsou schopni řešit a ty děti se sem vrací,“ vysvětluje Přibilová. Podle ředitelky by takovým dětem stačila ambulantní psychiatrická péče a větší podpora sociálních pracovníků v rámci rodin.

Více personálu, další oddělení a modernější zázemí, to vše by pomohlo zkvalitnit péči o nezletilé pacienty, kteří by mohli být rozděleni podle věku a diagnóz.

„Na odděleních jsou děti od pěti, šesti let až do osmnácti a my nemáme možnost je segregovat. Když je tam depresivní chlapec, kterému je patnáct šestnáct let, je chytrý, po suicidálním pokusu (pokus o sebevraždu, pozn.red.) a do toho tam lítají sedmileté ADHD děti... No, představovala bych si to tedy úplně jinak,“ tvrdí Přibilová.

Děti na izolaci

V nemocnici v Lounech je podobně jako v běžných psychiatrických zařízeních pro dospělé izolační místnost. Ta slouží pro odloučení neklidných pacientů. Ředitelka Přibilová tvrdí, že se k omezení uchylují jen v nejnutnějších případech a na co nejkratší dobu. „Je to individuální, ale u těch nejtěžších případů je to v řádu dnů s tím, že tam za ním dochází personál, normálně dostávají jídlo, můžou provádět hygienu,“ líčí Přibilová. „Je to hrozně těžké, protože volíte mezi jedním nebo druhým zlem. Rozumím, že často je tohle terčem kritiky, ale ono bohužel často jiná cesta není,“ hájí postupy ředitelka.

Server iROZHLAS.cz získal anonymizovaná rozhodnutí týkající se použití omezovacích prostředků od Okresního soudu v Lounech za první čtvrtletí roku 2022. Vyplývá z nich, že během prvních třech měsíců letošního roku bylo zaznamenáno deset případu omezení dětských pacientů. 

Zástupci z kanceláře veřejného ochránce práv zařízení navštívili v roce 2021 a v závěrečné zprávě upozorňují na případy „špatného zacházení“ v případě použití omezení jako je například kurtování nebo umístění do izolační místnosti. „Špatné zacházení shledávám i v případě dívky, která byla umístěna s přerušeními v místnosti určené k bezpečnému pohybu více než měsíc. Nemocnice byla přesvědčena o tom, že tuto dívku měla přijmout, nebyla však pro ni schopna vytvořit podmínky, které by jí umožňovaly bezpečný pobyt mimo omezení,“ stojí v dokumentu.

Zpráva veřejného ochránce také kritizuje nemocnici za délku některých omezení. „Ve zdůvodnění použití omezovacího prostředku není vždy jasně popsáno, jakému ohrožení má omezení předejít a některá omezení trvala i v situaci, kdy bylo dítě podle záznamů ve zdravotnické dokumentaci klidné,“ popisuje veřejný ochránce práv.

Umístění na izolaci je podle zákona o zdravotních službách jeden z omezovacích prostředků spolu s kurtováním a farmaky. Zuzana Durajová, lidskoprávní právnička, která se dlouhodobě zabývá právy lidí s duševní nemocí, upozorňuje, že česká legislativa neurčuje rámec pro používání omezovacích prostředků u dětí.

„U nás není jak používat omezovací prostředky u nezletilých. Platí pouze obecná právní úprava, ale žádný zákon je přesněji nedefinuje. Právní úprava chybí i přesto, že děti jsou v tomhle zranitelnější a důsledky i režimových opatření mohou mít psychický i fyzický dopad na dítě,“ upozorňuje Durajová.

Na používání omezovacích prostředků existují doporučení Evropského výboru pro zabránění mučení. Podle nich by omezení pacienta mělo trvat co nejkratší dobu, a to spíše v řádu minut než hodin. U dětí pod šestnáct let se použití mechanických omezovacích prostředků jako izolace a kurtování nedoporučuje vůbec.

Podle OSN „může jakékoliv použití omezovacích prostředků na lidech s duševním onemocněním potenciálně naplňovat definici mučení při špatném zacházení“. Server iROZHLAS.cz v minulosti popsal případy 12 let kurtované pacienty z opavské nemocnice a pacienta Marka, který strávil týden v izolační místnosti.

V utajovaných dokumentech z návštěv psychiatrických zařízení v roce 2018, které se serveru iROZHLAS.cz podařilo získat, stojí, že lounská nemocnice nedisponuje komfortním pokojem, který by nebyl zamykán a který by mohl uživatel využít ke zklidnění. Zaměstnanci nejsou podle dokumentů proškolování v deeskalačních technikách, ani se tomuto tématu zařízení nevěnuje.

Členka hodnoticího týmu ministerstva zdravotnictví, která v roce 2018 zařízení navštívila, potvrdila, že používání omezovacích prostředků v případě dětských pacientů je obzvlášť problematické, protože nezletilí pacienti nemají vůbec žádnou moc za sebe rozhodovat.

„Veškerou odpovědnost za děti mají zákonní zástupci a nemocnice. Pokud s hospitalizací nesouhlasí, tak už jen samotná hospitalizace je pro dítě silným omezením. Použití dalších omezovacích prostředků je v mnoha případech závažnou zátěží na psychiku,“ komentuje členka ministerské komise. Server iROZHLAS.cz její identitu zná, ale respektuje její přání zůstat v anonymitě.

Podle členky hodnoticího týmu chybí zákon, který by striktně definoval používání omezovacích prostředků u dětí.

Celkový stav psychiatrické nemocnice v Lounech hodnotí jako „absolutně nevyhovující potřebám dětí“. „Vždy přemýšlím o tom, jak vypadají jiná dětská oddělení, například onkologie, to je ve srovnání s dětskou psychiatrií jak nebe a dudy. Nebyly tam ani základní věci, jako například dodržené standardy výšek umyvadel pro děti.“ 

Bodový systém jako na táboře

Členka ministerské komise hodnotí pozitivně přístup personálu nemocnice. „Bylo vidět, že se personál opravdu snaží a na dětech jim záleží. Kvalitu péče však omezovala tvrdá režimová opatření, jako například bodový systém.“

Pravidla bodového systému jsou popsaná na nástěnce na chodbě v nemocnici. Děti mohou ztratit body například odmítnutím zapojit se do denních aktivit nebo použitím sprostých slov. Získat body mohou pomocí personálu nebo za dobré výsledky ve škole.

Podle ředitelky nemocnice je bodový systém jedno z režimových opatření. „Je to takové orientační, mají základní povinnosti, jako je vstát, ustlat si, jít na rozcvičku a udržovat si pořádek na pokoji, snažit se neprat, neposlat personál někam anebo alespoň ne mockrát,“ říká.

Na dotaz, zda režimová opatření fungují, odpovídá, že jak na koho. „Adolescenti vás s tím občas pošlou tam, kde slunce nesvítí anebo dál,“ přiznává. A dodává, že režimová léčba je důležitá.

Podle členky ministerské komise však bodový systém je pro dětské psychiatrické pacienty nevhodný. „Popíráte tím jakoukoliv individualizaci péče. Na táborech se děti také bodují, ale tohle není tábor a nemá tam platit stejný léčebný režim. Nemocnice argumentuje, že bodový systém je součást léčebného procesu, ale to by každé dítě mělo mít svůj vlastní bodový systém, protože každé dítě potřebuje individualizovanou léčbu.“

Na bodový systém poukazuje jak ministerstvo ve zprávě z roku 2018, tak veřejný ochránce v čerstvě publikované zprávě z návštěvy zařízení v roce 2021.

Ministerstvo ve zprávě kritizuje, že „bodový systém značně omezuje některé aspekty života uživatelů (komunikace s rodinou a přáteli apod.)“. Autoři zprávy dále kritizují, že bodový systém nezohledňuje věk a individuální potřeby dětských pacientů a že body jsou strhávány i například za absenci gumičky ve vlasech při jídle u dívek.

Ombudsman dále kritizuje způsob, kterým je používání mobilních telefonů navázáno na systém bodového hodnocení, že v případě, že dítě nedosáhne minimálního počtu bodů, může být používání mobilního telefonu omezeno na patnáct minut místo jedné hodiny.

„Nestane se tak, že by bylo dítě od mobilního telefonu a možnosti zavolat rodičům úplně odstřihnuto. I přesto nesouhlasím s tím, aby byla dětem možnost kontaktu s vnějším světem omezována hodnoticím systémem,“ píše ombudsman. „Apeluji na nemocnici, aby od této praxe upustila a dětem s nízkým počtem bodů umožňovala používání telefonu ve stejném rozsahu jako ostatním.“

Čekací doba? I rok

Na rizika používání bodového systému v nemocnici upozorňuje také právnička Durajová. „Některé nemocnice mají tendence zavádět bodovací systémy nebo například to, že se dětem nedovoluje používání telefonu. Taková opatření by se měla používat jen v těch nejnutnější případech,“ míní Durajová.

Podotýká, že zákaz telefonů také není vhodný z pohledu mezinárodního práva. „Rozumím tomu, že v odůvodněných případech, například když by dítě kontaktovalo osoby, které mu v minulosti ubližovaly, tak je takové opatření vhodné. Plošně zakazovat telefony je však špatně.“

Jenže podle primáře dětské a dorostové psychiatrie Tomáše Havelky sahají problémy dětské psychiatrie dál než jen za dveře lounské nemocnice. „Dostupnost psychiatrické péče zkolabovala,“ říká Havelka. Míní, že to není jen o kvalitě péče, ale především o její dostupností. „Děti, které potřebují psychiatrickou péči, tak v mnoha případech, možná bych řekl ve většině případů, ji nedostanou včas. Oni ji nakonec dostanou, ale třeba za rok.“

Havelka popisuje, že čekací lhůty do ambulancí mohou být až rok dlouhé, a to kvůli narůstajícímu počtu dětských pacientů, hlavně dívek s anorexií. „Když jsme dřív měli na oddělení čtyři nebo pět dětí a z toho maximálně jedno bylo v takto závažném stavu, tak teď máme deset dětí s anorexií a z toho jsou čtyři v závažném stavu.“

Vzrostl podle něj také počet případů sebepoškozování a sebevražd. „Obrovský nárůst sebepoškozování a sebevražd, závažné sebevražedné chování. K nám na oddělení se dostávají děti, které opravdu mohly zemřít. A těch dětí je zase mnohonásobně víc,“ konstatuje.

Anna Košlerová a Eva Mikulka Šelepová

Související témata: dětská psychologie, dětská psychiatrie, psychiatrie, Louny, reforma psychiatrické péče, duševní nemoci, duševní zdraví, Telegram Feed