„Já mám těch deníků několik,“ směje se světlovlasá žena a v ruce drží sešit popsaný dobře čitelným písmem. Jako pracovna jí slouží kočárkárna v bytovce v pražských Hájích, kam každý den seběhne z bytu, nasadí sluchátka, zaposlouchá se do audioknihy a u malého stolu opatřeného lampou maluje podle fotografií a na zakázku.

„Kdo mi doručí potvrzení o daru, může si vybrat ptáčka a já se pustím do práce. Zájemců je ale hodně, takže mám trochu skluz. Objednávku mám na už tisíc obrázků, přes dvě stě padesát mi jich chybí a ty musím domalovat,“ říká.

Lenka Benešová o své práci pravidelně píše na síti X a díky svému neobvyklému koníčku se ani trochu nenudí. „V červenci si chci vzít volno a nemalovat. A taky o Vánocích,“ říká pobaveně. „Tedy jestli mi to nebude chybět.“

Dlouhovlasá žena začala malovat teprve před pár lety úplnou náhodou na chalupě. Zjistila, že jí to jde a začala pilovat techniku. Do toho se seznámila přes sociální sítě s řadou rusistů a znalců Ruska, založila s nimi portál tapolitika.cz, a začala překládat text a beletrii z ruštiny do češtiny.

Přeložila například několik knih sovětského spisovatele abchazského původu Fazila Iskandera. Pracuje doma, stará se o domácnost a s manželem vychovala dvě děti. „Rozhodně se nenudím, toho mladšího mám ještě doma,“ ukazuje na elektrickou kytaru opřenou o skříň.

„Mě to malování ptáčků jako pomoc pro Ukrajinu hodně baví. I když to zabere obrovské množství času. Nepřeháním, je to krásná práce,“ vysvětluje.

Překladatelka stojí před knihovnou a lze snadno uhodnout, jaké jsou její literární zájmy. Těžko ji někdo může obvinit z nenávisti k Rusku, protože s ruskou literaturou je jedna ruka, ovšem je tu nějaké ale. „To je složitá otázka, oceňuju určitou ruskou literaturu, ale Rusko v současnosti ráda nemám,“ objasnila Benešová.

Kromě ptactva maluje i jiné motivy, například jako novoroční PF to byl ukrajinský voják u klavíru z rozbitém domě. „Nejvíc jsem ale namalovala asi modřinek, to snad stovku, ale nevadí, pokaždé jsou jiné,“ rozesměje se znovu Lenka, která se během dvou let naučila solidně rozeznávat druhy ptáků. Malovala ale třeba i orla.

Obrázky nosí na poštu sama, sama je i balí a platí poštovné. Vzhledem k tomu, že jich zatím poslala přes sedm set, je to docela vysoká částka. „Je to v průběhu dvou let, to se rozloží. To je můj příspěvek,“ říká opět s úsměvem.

„Občas mi někdo přispěje na kávu, což je na sítích populární způsob. Ať je to, jak je, s tímto projektem rozhodně nekončím. Budu v něm pokračovat, dokud válka neskončí,“ přechází Lenka Benešová do nesmlouvavého tónu. „Pokud lidi budou mít zájem a budou chtít dál pomáhat Ukrajině, já jsem ten poslední, kdo by jim v tom bránil.“

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít