Kdo působí nátlak na ministra? Resort kultury odmítl poskytnout informace pomocí novinky v infozákoně
Novela zákona o svobodném přístupu k informacím nabízí od letoška úřadům možnost odmítnout jakoukoliv žádost, u které vyhodnotí, že by mohla působit nátlak na osoby či úřady, kterých se týká. Nový paragraf byl kritizovaný s tím, že dává úředníkům nástroj k obstrukci. Politici přesto novelu hájili s tím, že takto chtějí pouze bránit šikaně úřadů, a ne omezovat novináře. Jak ale ukazuje případ webu iROZHLAS.cz, ne každý úředník to vidí stejně.
Novela informačního zákona zpřesňuje některé parametry původní legislativy a bude zároveň efektivněji bránit šikaně povinných subjektů. Tak třeba takové argumenty politiků a úředníků zaznívaly, když úpravu takzvané „stošestky“ připravovali.
‚Zase proti transparentnosti.‘ Změnu infozákona ve prospěch Hradu vláda prosazuje hned třemi způsoby
Číst článek
Na druhou stranu zaznívala i značná kritika, zejména vůči nově zaváděnému paragrafu, díky kterému mají úředníci možnost odmítnout poskytnutí informací v případě, že by usoudili, že je cílem na vybranou osobu či úřad vyvíjet nátlak.
A právě tento paragraf využil proti žádosti o informace webu iROZHLAS.cz úředník resortu kultury. Redakce chtěla informace, které se týkají využívání veřejných financí ministrem Martinem Baxou (ODS) i jeho předchůdcem Lubomírem Zaorálkem (SOCDEM). Úředník ale bez důkazů a jen s krátkým a neurčitým vysvětlením tvrdil, že cílem žádosti je na ministra vytvořit nátlak.
„Bývá to obvyklá taktika povinných subjektů při nepříjemných žádostech,“ komentuje případ spoluautor původního informačního zákona z roku 1999 Oldřich Kužílek. Jak se totiž ukázalo při následném přezkoumání rozhodnutí ministrem, paragraf vůbec neměl být v tomto případě použitý.
Ministr Baxa následně rozhodnutí svého podřízeného zrušil. „Jsem přesvědčen, že v nyní řešeném případě byla pouze podána žádost o informace, jejíž cílem je výhradně získat informace (...), přičemž tato žádost není ze strany žadatele doprovázena dalšími formami nátlaku,“ napsal Baxa v rozhodnutí.
Proč je to problém?
Podle Kužílka, který je aktuálně komunálním politikem za hnutí STAN a poradcem pro otevřenost veřejné správy z organizace Otevřená společnost, jde ze strany úředníka o „zlovolné porušení zákona“.
Pragraf 11a
Paragraf 11a novely informačního zákona konkrétně říká: „Povinný subjekt může odmítnout žádost nebo její část do sedmi dnů ode dne jejího přijetí, pokud lze ve vztahu k ní dovodit, že cílem žadatele je způsobit a) nátlak na fyzickou osobu, jíž se týkají požadované informace, nebo b) nepřiměřenou zátěž povinného subjektu; za způsobení nepřiměřené zátěže se považuje také podávání žádostí o informace u většího počtu povinných subjektů bez zjevné obsahové souvislosti požadovaných informací.“
„Úředník by měl být pracovněprávně potrestán a měl by ze svého platu hradit vzniklé náklady. V zásadě to lze připodobnit k úředníkovi stavebního odboru, který nevydá povolení ke stavbě garáže s odůvodněním, že se mu dnes nechce,“ připodobňuje případ Kužílek.
„Vyložil si paragraf zcela mimo jeho logiku tak nesmyslně, že to vyvolává otázku, zda nešlo o dohodnutý trik v rámci ministerstva, jak prodloužit dobu vyřizování a možná získat čas pro manipulaci s informacemi, které nakonec musejí být poskytnuté,“ upozorňuje odborník.
Postup ministra Baxy pak Kužílek hodnotí jako mnohem racionálnější. I on ale prý jednal protiprávně. Měl totiž podle Kužílka rozhodnutí svého podřízeného nejen zrušit, ale ze zákona také okamžitě nařídit poskytnutí požadované informace. To se ale nestalo, jak vysvětluje ve svém rozhodnutí ministr.
„Rozhodl jsem, jak je uvedeno ve výroku, že se rozkladem napadené rozhodnutí ruší a věc se vrací Ministerstvu kultury k novému projednání. V této souvislosti upozorňuji, že ministr kultury jako nadřízený orgán nemůže rozhodnout o poskytnutí či neposkytnutí požadovaných informací, neboť nemůže nahrazovat svým hodnocením předmětné žádosti správní uvážení prvoinstančního orgánu,“ napsal Baxa.
Kužílek s touto argumentací ale opět polemizuje. „Povinnost hned nařídit poskytnutí informací navíc od začátku tohoto roku konkretizovalo nové ustanovení Infozákona o tzv. ‚koncentraci řízení‘, kdy si ministr měl zrychleně vyžádat doplnění spisu a vyjasnit, zda něco brání informace poskytnout. Namísto toho jeho rozhodnutí obsahuje řeči o dvojstupňovosti správního řízení, ačkoliv nové ustanovení právě dvojstupňovost výslovně řeší,“ říká odborník.
‚Zdržovat a rozmělnit‘
Toto rozhodnutí Baxy proto svědčí podle Kužílka spíše o předem domluveném postupu, který má za cíl něco „zamést pod koberec“. Úředníci ministerstva totiž použili sporný paragraf až po uplynutí lhůty sedmi dní, kterou na vyřízení pomocí tohoto paragrafu měli – což ministr ve svém rozhodnutí také přiznává.
‚Zase proti transparentnosti.‘ Změnu infozákona ve prospěch Hradu vláda prosazuje hned třemi způsoby
Číst článek
„Představuji si ho tak, že nejprve na ministerstvu probíhá zmatený bzukot, co s tím. Proto se prošvihla lhůta pro vyřízení. V rozporu s tím pak někdo vymyslí, že se nejdříve žádost (i po lhůtě) odmítne pro údajné zneužití zákona (§ 11a), to pak po odvolání žadatele ministr zruší jako úplný nesmysl, ale nasměruje věc ke spekulacím o ochraně soukromí. Tím se proces zase protáhne, věc se rozmělní, nakonec se pár drobků poskytne a doufejme, že potom vše vyšumí,“ nastiňuje Kužílek možný scénář.
Tento „postup“ podle odborníka vychází z letité praxe úřadů, které tento typ obstrukčních mechanismů využívají pokaždé, když nějakou informaci zkrátka nechtějí poskytnout.
„Právě proti takové taktice Ústavní soud nedávno v uvedeném rozsudku razantně zasáhl. Ministr si to buď neuvědomuje, protože mu to jeho rádci neřekli, nebo to vědět nechce. Obě možnosti jsou alarmující,“ uzavírá Kužílek.
Rozšíříme i ubereme
Novela informačního zákona měla původně vstoupit v platnost už v červenci 2021, a to v souvislosti s přijatou evropskou směrnicí o otevřených datech. Sněmovna ale před volbami 2021 nestihla normu projednat. Ministr Vít Rakušan (STAN) tehdy uvedl, že by Česku hrozil finanční postih, pokud by novela nebyla schválena v nejbližší době.
„Ministrovi, jak koneckonců sám uvádí v další podivné pasáži svého rozhodnutí, bylo jasné, jaká část požadované informace se případně má chránit, aby neprozrazovala příliš ze soukromého života ministra a jeho předchůdce. Povinnost hned nařídit poskytnutí informací navíc od začátku tohoto roku konkretizovalo nové ustanovení Infozákona o tzv. ‚koncentraci řízení‘.“
Oldřich Kužílek (aktivista Otevřené společnosti)
Vláda schválila rozšíření informační povinnosti jen tam, kde to vysloveně evropská směrnice, jejímž cílem bylo reagovat na technologický pokrok rozšířením možnosti získávat informace z veřejného sektoru, požadovala. Součástí novely tak bylo i rozšíření počtu povinných subjektů a okruhu poskytovaných informací.
Naopak ale byla prosazena třeba i zmiňovaná ochrana před šikanózními žádostmi o informace, větší ochrana informování o kritické infrastruktuře a soudních či rozhodčích řízeních. Právě zavádění omezujících paragrafů hájil pro Novinky.cz třeba šéf poslaneckého klubu ODS Marek Benda či v tiskové zprávě ministerstva vnitra jeho šéf Vít Rakušan.
„Novela reaguje i na to, že někteří žadatelé zneužívají právo na informace za účelem nedůvodného zatěžování až šikany povinných subjektů. Pro tyto případy je zaváděna ochrana v podobě možnosti takové žádosti o informace odmítnout,“ citovalo šéfa resortu ministerstvo.
