Kolem onemocnění mpox koluje řada konspiračních teorií, varuje Pačes. Pandemie podle něj nehrozí
14. srpna vyhlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) nejvyšší stupeň varování kvůli nové variantě virového onemocnění mpox v Africe. O den později se objevil první případ ve Švédsku. „Kdyby se taková nemoc rozšířila do celého světa, byl by to problém větší než covid-19 z hlediska smrtnosti, ale protože to není respirační onemocnění, šíření je mnohem menší,“ vysvětluje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál genetik Jan Pačes.
Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila nejvyšší stupeň varování kvůli šíření nové varianty viru mpox. Co o něm víme?
Nejprve je třeba vysvětlit, že nemoc, o které zde mluvíme, se jmenuje mpox a virus, který ji způsobuje, se nazývá monkeypox. Dříve se tato nemoc jmenovala opičí neštovice, což je název, který vznikl, protože nemoc byla poprvé objevena u opic, i když opice nejsou typickými přenašeči. To byla spíš náhoda.
Jan Pačes
Molekulární genetik, který pracuje v Ústavu molekulární genetiky při Akademii věd. Vystudoval PřF UK. Zabývá se strukturou genomů a zaměřuje se především na lidské retroviry.
Jedná se o virus, který se podobá pravým neštovicím, ale kromě toho, že nemocný má pupínky, nemá s pravými neštovicemi nic společného. Jsou to velmi odlišné viry, což může způsobovat zmatek.
Nemoc mpox, kterou známe od roku 1958, se vyskytuje v Africe ve dvou velkých oblastech, přičemž v každé oblasti má trochu jiné vlastnosti. Existují dvě varianty viru: klad 1 a klad 2.
Můžeme si je představit jako dvě varianty covidu-19, tedy jako deltu a omikron. První klad se původně nazýval Kongo nebo Kongo-Basin klad a druhý je West African klad. V obou případech jde o tentýž virus, ale každý má trochu jiné vlastnosti a průběh.
Klad 2, tedy West African klad, je mírnější a úmrtnost na něj, takzvaná smrtnost, je v rámci promile. Horší je klad 1, tedy Kongo klad, kde úmrtnost dosahuje hodnot mezi jedním až deseti procenty. Je však obtížné to přesně určit, protože až do roku 2020 se mpox prakticky nestudoval.
Proč?
Jedná se o jednu z mnoha nemocí, které se vyskytují v Africe. Ačkoli tuto nemoc mohou dostat lidé, příliš se mezi nimi nešíří. Hlavními nositeli jsou drobní hlodavci, opice a křečci. Člověk se může nakazit kontaktem s nakaženým zvířetem, škrábnutím nebo konzumací nedostatečně tepelně upraveného masa.
Pokud se člověk nakazí, obvykle nenakazí další osoby. I když je tato nemoc infekční, není respirační. To znamená, že se nejčastěji přenáší dotykem. Virus se nachází v tělních tekutinách, slinách a také v semenu, takže se dá říci, že se nemoc může šířit i sexuálně, ačkoli nejde o klasickou pohlavně přenosnou nemoc. Nejvíce infekční jsou boláky, které při prasknutí uvolňují velké množství viru.
Průběh nemoci se liší. U některých pacientů se pupínky objeví zhruba čtyři až deset dní po infekci, pět procent pacientů má symptomy již během tří dnů a u některých se projevy objeví až po 21 dnech. Nemoc tedy může mít velmi různorodý průběh.
Minulý týden byl ve Švédsku prokázán jeden případ kladu 1, tedy té více nebezpečné varianty. Ministr zdravotnictví Jakob Forssmed ujistil veřejnost, že zásoby vakcín v zemi jsou dostatečné a není třeba přijímat žádná další bezpečnostní opatření. Jak se lidé mohou kromě očkování před nemocí chránit?Specifickou léčbu nemáme, ale fungují na to vakcíny proti pravým neštovicím. Studie, které máme, pocházejí z Afriky a tam byla účinnost vakcíny mezi 80 a 90 procenty.
Smůla je, že jsme pravé neštovice eradikovali (vymýtili – pozn. red.) a v roce 1980 se proti nim přestalo očkovat. Tedy ti, kteří jsou starší ročník než 1980, by měli být očkovaní proti pravým neštovicím a být tím pádem rezistentní proti mpox.
Zatím se nikde nehlásí doporučení očkování, snad vyjma některých extra ohrožených skupin, protože těch případů není mnoho a klad 2 není tak nebezpečný. Chránit se proti tomu dá relativně dobře.
Mpox je rizikový jen pro malou část obyvatel. ‚Nepočítejme s plošným očkováním,’ říká epidemiolog
Číst článek
Stačí si mýt ruce a nebýt v kontaktu s nakaženými. Naštěstí je hodně vidět, když je člověk nakažený, takže se tomu dá poměrně lehce vyvarovat. Kromě pupínků má nemoc podobný průběh jako pravé neštovice, tedy člověk má pupínky, bolí ho v krku a může mít horečku.
Stejné varování, které vyhlásila WHO 14. srpna, učinila také před dvěma lety. V čem je současná situace jiná?
Ano, před dvěma lety se mpox dostal z Afriky do světa, což se občas stává, když se nemoc, která se vyskytuje v určitém regionu, najednou objeví i jinde, protože se někdo nakazí buď od člověka, nebo od zvířete.
To se poprvé stalo v roce 2003 ve Spojených státech, když se lidé nakazili od psounů. Větší výskyt byl v roce 2022, kdy se nemoc najednou objevila na mnoha místech a těch případů bylo nakonec v Evropě, Severní Americe a Austrálii celkem zhruba čtyři a půl tisíce, což je hodně. Pět případů se objevilo také v České republice.
Mezi lidmi se tehdy začal šířit tzv. West African klad, který není tak nebezpečný. Na základě toho, že se nemoc dostala mimo Afriku, vyhlásila WHO v květnu 2022 nejvyšší stupeň varování, který se nazývá WHO Global Health Emergency. Důvodem, proč se taková varování vyhlašují, je to, že díky tomu se musí alokovat nějaké peníze na výzkum a prevenci.
Tento stav trval rok a v květnu 2023 byl ukončen. Nedá se říct, že by mpox byl endemický ve světě, ale v Africe endemický je a nedá se eradikovat. Nyní přichází současný stav, kdy se začal šířit klad 1, tedy ten problematičtější, u kterého může být vyšší smrtnost. Takto vysoká smrtnost je problematická u neprozkoumaných nemocí, protože v Africe může být o hodně jiná než třeba v Evropě.
Minulý týden oznámili ve Švédsku, že mají první případ, a proto se na to teď upíná pozornost, ačkoliv jsme před dvěma lety měli čtyři a půl tisíce případů a žádné velké haló kolem toho nebylo.
Důvodem je, že jsou všichni nervózní a opatrní, aby se neřeklo, že něco skrývají kvůli zkušenostem z pandemie, ale objektivně řečeno se nic zásadního neděje. Pochopitelně, kdyby se taková nemoc rozšířila do celého světa, byl by to problém asi i trochu větší než covid z hlediska smrtnosti, ale protože to není respirační onemocnění, šíření je mnohem menší.
Republikánka Valentina Gomezová na síti X napsala, že se v žádném případě nenechá očkovat proti opičím neštovicím, které podle ní přicházejí před volbami. Zaznamenal jste nějaké dezinformace týkající se mpox, na které byste rád upozornil?
Jistě, kolem mpox koluje celá řada konspiračních teorií. Například se tvrdí, že se nemoc šíří mezi homosexuály, kteří si ji předávají tělními tekutinami. To je samozřejmě nesmysl, jak jsme se poučili například při epidemii HIV, která se netýká jen této komunity.
🦠Starting the Pandemic of the Unvaccinated: Monkeypox Edition pic.twitter.com/uoetkMGgjG
— Valentina Gomez (@ValentinaForUSA) August 14, 2024
Dezinformací je opravdu mnoho. Další, co jsem zaznamenal, je, že jde o uměle vytvořený virus, aby se vyhladila Afrika, nebo že je to vymyšlená nemoc, abychom mohli znovu zavřít hranice a omezit pohyb lidí.
A jak moc se tedy máme mpox obávat? Může se z něj stát druhý covid-19?
Doposud to byla nemoc, která byla čistě lokální ve smyslu šíření pouze zoonoticky (šíření mezi zvířaty – pozn. red.) nebo v podobě lokálních výskytů. Teď se však šíří mezi lidmi, takže je možné, a dokonce velmi pravděpodobné, že se z ní stane lidská nemoc.
Nicméně pandemický dopad zde pravděpodobně nehrozí, ale například Čína už oznámila, že bude všechny pacienty, kteří přilétají z Konga, testovat na letišti. Je důležité situaci sledovat. Není to tak, že bychom se museli bát, ale potenciál masivního zásahu je menší než u covidu-19. Mpox je virus, který nebyl dosud příliš studován a nezajímal tolik odborníků.
Výhodou oproti koronaviru je, že proti němu existuje očkování. V Africe je těchto vakcín málo, takže se tato situace bude muset řešit. U nás je vakcín dostatek a zatím nikdo nevyhlásil, že by bylo vhodné začít očkovat.
