Na Ukrajině zaplatí, v Česku vyzvednou. Reportér mapoval, jak si lidé objednávají děti na zakázku

Praha 3. února 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Mluvil jsi s mužem, který chtěl dítě. Zaplatil za něj na Ukrajině a vyzvedl si ho v Česku. A ten muž byl z Číny. Jak k tomuhle došlo?
Je to Číňan z Pekingu. V článku, který jsme vydali, říkáme Dong. Změnili jsme mu identitu, abychom ho ochránili před úřady a veřejností. Dong je z homosexuálního páru. Nyní žije v Číně, ale dříve pobýval několik let na Ukrajině, odkud je i přítel. A jednou si řekli, že jsou spolu už dostatečně dlouho a že by chtěli mít dítě a plnit rodičovské povinnosti.

A první volba tedy byla reprodukční klinika právě na Ukrajině…?
Popisoval nám, že si sedli k počítači a začali vyhledávat možnosti, jak si přes náhradní mateřství pořídit dítě. A první odkaz, který na ně vyskočil, byl právě na kliniku z Charkova na Ukrajině. To jim přišlo jako dobrá volba, protože zemi znali a měli s ní zkušenosti. Přes své známé, které na Ukrajině měli, se doptávali, jak to funguje a jestli se jim na to můžou taky podívat. A nakonec se rozhodli, že si tuhle kliniku vyberou.

Výběr kliniky

Přišli tam, poptali, co chtěli, a následovala nějaká vyšetření? Nebo co se dělo dál?
Klinika měla poměrně dobře rozpracované různé varianty náhradního mateřství, ze kterých si lidé můžou vybrat. 

Takže je kontaktovali přes e-mail a zeptali se na možnosti. Pak nám popisoval, že to šlo velmi rychle. Klinika byla velmi vstřícná a korektní. 

Takže přiletěl na Ukrajinu, do Charkova, kde podstoupil vyšetření, odebrání spermatu… A odletěl zpátky do Číny, kde čekal, co se bude dít dál.

A pak se mu ozvali, že našli náhradní matku a že se oplodnění podařilo?
To fungovalo tak, že Číňané na Ukrajině uzavřeli fingované sňatky s Ukrajinkami. Poté předstírali, že jsou neplodný pár, takže podstupovali náhradní mateřství. 

Aby to zlegalizovali…? 
Ano. Na Ukrajině totiž může náhradní mateřství podstoupit heterosexuální manželský pár, který doloží, že se jim dlouhodobě nedaří počít, že například selhaly pokusy IVF, umělého oplodnění. Ozvali se mu tedy s tím, jestli by mohl znovu přiletět na Ukrajinu a oženit se s Ukrajinkou, aby to proběhlo. Jemu se to nezdálo, protože se od začátku ptal a chtěl, aby to bylo všechno legální, aby nikde nepřekračoval jakýkoliv zákon. Nicméně přiletěl na Ukrajinu a tento sňatek podstoupil.

V tu dobu se ale na Ukrajině rozjela jakási policejní akce, kde právě zjistili, že Číňanů, kteří tam podstoupili sňatek, je víc. Takže mu ukrajinská klinika sdělila, že by to na Ukrajině mohlo znamenat problém – to nespecifikovali – a dala mu alternativu, že by bylo lepší, kdyby ta žena porodila v Praze. Dong v tu dobu nevěděl, že se tam i ostatní Číňané berou a že to vyšetřuje policie. 

Takže takhle se zrodilo to, že měla náhradní matka porodit v Praze. 

Dong měl možnost si náhradní matku vybrat, protože na Ukrajině je jednak jinak nastavená legislativa, ale celkově i etické vnímání náhradního mateřství i umělého oplodnění. Existují tam databáze jak dárkyň vajíček, tak náhradních matek. Je tam seznam několika desítek žen s fotografií a údaji o věku, výšce, váze, co vystudovaly, čím si živí, jaké mají koníčky… To je v Česku nepředstavitelné. Zatím je to tedy v jakési šedé zóně, ale třeba dárkyně vajíček jsou anonymní.

Takže tímto způsobem si vybral náhradní matku. Do ní vložili embryo a v pozdější fázi těhotenství ji přesunuli do Prahy.

Cesta do Prahy

A Dong jel s ní?
Ne, Dong už byl tou dobou v Číně. Neměl důvod se s tou matkou potkat. Poprvé se viděli až v Praze. Cesta se jim ale zkomplikovala, protože se bavíme o roku 2020... 

… takže období pandemie, kdy nešlo cestovat. 
Přesně tak. Ukrajinka to ještě stihla, ale Dong se už z Číny do Česka nedostal, protože jako první byly zakázány lety z Číny do Evropy. Řešilo se, jak se o dítě, které teprve přijde na svět, postarat. Ptal se tedy kliniky, jaké jsou možnosti, jestli se o to dítě může třeba po porodu postarat náhradní matka, nebo jestli je možnost chůvy a podobně. Klinika mu nejdřív řekla, že se všechno vyřeší, že to je krátkodobá záležitost. Covid pomine, on sem přiletí a potkají se. Je taky důležité říct, že se s náhradní matkou museli potkat, protože náhradní matka a biologický otec museli na matrice prohlásit souhlasné otcovství a předstírat, že jsou pár. Žena musela potvrdit, že je muž otcem jejího dítěte, čímž ho zapsali do rodného listu. Následně pár podepsal dokumenty, kde se matka vzdala práv na dítě a svěřila ho do péče otce. Ten pak s dítětem šel na konzulární úřad, kde mu vystavili nějaký doklad, třeba cestovní pas, aby s ním mohl kamkoliv odletět.

Tohle se stalo až několik měsíců po porodu kvůli koronavirové pandemii, kdy nešlo cestovat. To znamená, že v mezidobí se o dítě starala chůva. Nenaúčtovali pak tohle všechno Číňanovi?
Přesně tak. Dong sem kvůli covidu nemohl několik měsíců, takže se o dítě starala chůva, kterou najala klinika. Měla tu totiž velkou síť spolupracovnic z ukrajinské komunity, které zajišťovaly servis náhradním matkám. Mezi nimi tedy byly chůvy. A ano, klinika Dongovi naúčtovala velké částky za každý měsíc, kdy se chůva o dítě starala. Dong si v rozhovoru, který jsme s ním vedli, stěžoval na to, že to byly opravdu vysoké částky. Bavíme se zhruba o sumě 4,5 tisíce eur za jeden kalendářní měsíc, což je zhruba 120 tisíc korun. Také si stěžoval na to, že položky nebyly vůbec rozepsané. Klinika mu prostě poslala fakturu, ať zaplatí 4,5 tisíce eur a na nic víc se neptá. Když namítal, že by chtěl vidět, na co peníze jdou, a že chce mít přehled, za co si platí, tak na to klinika nereagovala úplně dobře. Začala mu vyhrožovat, že mu přestane poskytovat informace o dítěti a že pokud bude pokračovat ve stěžování, dítě umístí do dětského domova. 

V tu dobu už navštívil i českou ambasádu v Číně, kde se dotazoval na možnosti, jak se k dítěti dostat. Zástupci kliniky se to ale dozvěděli, takže mu pak tvrdili, že si ho české ministerstvo kvůli tomu, že byl na ambasádě, zapsalo na jakousi černou listinu a že už nemůže do Česka nikdy přicestovat. Zkrátka se z něj snažili dostat peníze. A Dong tvrdí, že mu úplně nenabízeli alternativu, jak by se k dítěti mohl dostat.

Nakonec se viděli, ale asi po roce a půl. Trvalo to skutečně dlouho…?
Bylo to po třinácti měsících od porodu.

Kolik nakonec tedy tahle anabáze Donga stála?
Říkal, že ho to celé nakonec vyšlo na zhruba sto tisíc eur s tím, že v tom byla odměna pro kliniku, chůvu, náhradní matku, ale třeba i letenky, které zaplatil do Česka. Pronajímal si tu i byt, takže to je souhrnná suma.

„Mezery v zákonech“

Je to obchod s dětmi? Takových případů je víc. Národní centrála proti organizovanému zločinu za poslední roky rozkryla asi třicet podobných případů.
Případy se odehrály zhruba mezi roky 2017 a 2020. Otázka, zda je to obchod s dětmi nebo s lidmi, je složitá. Právně bychom to tak nazvat nemohli. Pokud se na to ale díváme z etického pohledu, tak je to minimálně sporné. V Česku se dítě nemůže stát komoditou. Nikdo si nemůže zaplatit za to, že si pořídí dítě, což se v tomhle případě stalo. Odměna pro kliniku byla obrovská. Ta slibovala, že dítě bude zdravé, že se narodí, že ho pak předají… Ale jak říkám, je to problematické. Klinika využívala mezer v zákonech.

Jak v ukrajinských, tak v českých. Ve Vinohradské 12 jsme už řešili český případ a to, že náhradní mateřství není legálně ukotvené. Jak jsi sám říkal, je v šedé zóně. Na Ukrajině je to podobně?
Na Ukrajině to právě může podstoupit manželský pár, kterému se nedaří dlouhodobě počít. Ale ano, využívali mezer v zákonech obou států, protože kdyby celý tento proces proběhl jen v jednom státě, tak by to trestné bylo. V Česku, v těchto případech, náhradní mateřství fakticky neprobíhalo. Proběhlo na Ukrajině, kde se to podařilo, i když to taky bylo trochu v šedé zóně, protože se to tvářilo všelijak. Na porod ale pak náhradní matky vždycky přiletěly do Prahy. Ukrajinským úřadům se tak úplně ztratily z hledáčku. A v Česku jde o to, že může kdokoliv přijít na matriku a prohlásit, že toto je otec dítěte. Pracovníci na matrikách to podle zákona to nemusí nijak přezkoumávat. Pokud pár splní všechny formální požadavky, které vyžaduje zákon – doložení rodného listu, potvrzení, že je žena těhotná a podobně – tak pokud jsou všechny v pořádku, tak to musí schválit.

Kdo všechno služby využíval? Byli to lidé z celého světa?
Ano, využívali je lidé z celého světa. Jak Evropa, tak Amerika nebo Asie. Sjížděli se sem ze všech koutů. Pokud se pak zaměříme na to, v jakém byli třeba vztahu, tak se jednalo buď o single muže, kteří chtěli dítě, nebo homosexuální páry, které dítě mít nemohli, anebo šlo o páry, které byly staršího věku, a děti už také mít nemohli mít.

Jen pro ilustraci, co to bylo za lidi – napadá mě šedesátiletý muž z Itálie, který si přijel pro dvě děti. V Praze strávil několik měsíců, protože mu sem musely přijet dvě náhradní matky. Kriminalistům řekl, že chtěl děti, takže si je prostě pořídil. Nebo další pár z USA, muž ve věku 64 let a žena ve věku 55 let – popisovali, že svoje děti sice mají, ale nelíbí se jim, jak se chovají. Muž řekl, že někomu potřebuje předat svůj byznys. Chce si tedy vychovat nové dítě, ale už nemůže se ženou počít. Proto zvolil tuhle variantu.

Náhradní matky byly vždycky Ukrajinky?
Ano. Většinou to byly samoživitelky, které už třeba dítě měly a byly ve složité finanční situaci. 

Takže je reprodukční klinika mohla tímhle v podstatě využívat? 
Přesně tak. Kriminalisté mluví o vykořisťování náhradních matek, protože ony tu možnost, že budou náhradní matkou, vnímaly jako finanční přilepšení. 

Nicméně pokud jsme se bavili o tom, kolik páry ukrajinské klinice platily, tak náhradní matky z toho dostávaly pouze zlomek. 

 Tady narážíme na vykořisťování. 

Následky

Fungovalo to vždy tak, jak tomu bylo v případě pana Donga?
Bylo to vždy totožné. U pana Donga narážíme na to, že to zkomplikoval koronavirus. V dřívějších případech to bylo mnohem jednodušší právě kvůli tomu, že těsně před porodem se náhradní matka setkala s biologickým otcem v Praze, došli na matriku, žena porodila, odmítla dítě kojit a muž za pár dní po porodu přebíral úplné novorozeně. A buď s ním zůstal ještě chvíli v Česku, nebo rovnou odjížděl do zahraničí. V tom je Dongův příběh jiný, protože jeho cesta se velmi zkomplikovala právě tím, že do Česka nemohl přiletět.

Je už program ukončený? Po tom, co jste se o to ty a policie začala zajímat?
Česká policie říká, že nemá zprávy o tom, že by to dál probíhalo. Nicméně když jsme si dohledali stránky kliniky na Ukrajině, tak jsou stále aktivní. Podle toho, co je tam uvedené, jsou aktualizovány k 15. lednu letošního roku. Stále je tam nabídka pro single lidi nebo nesezdané páry s tím, že proběhne početí na Ukrajině a porod v Česku. Je otázka, jestli to někdo využívá. Na druhou stranu právní zástupkyně, která kliniku zastupovala v Česku, nám tvrdila, že Česko už pro kliniku ztratilo atraktivitu a už to dál neprobíhá.

Co klinika, hájí se nějak?
Tím, že to bylo pro českou policii asi těžko trestně stíhatelné – jsou na Ukrajině, jde o mezeru v zákonech, náhradní matky byly spíš oběti – tak celý spis předala Ukrajině, kde probíhá trestní stíhání. Před soudem stojí čtyři lidé z kliniky, kteří jsou obžalovaní za obchod s lidmi a hrozí jim 15 let a více. Pokud se ptáš na obhajobu, tak na webových stránkách kliniky můžeme přímo najít otázky a odpovědi, kde se klinika vyjadřuje k tomu, zda je něco pravdy na operaci Španěl, jak se celé policejní vyšetřování nazývá. 

Podle jednoho z původních otců, podle jiného případu. 
Ano. A zda byl někdo v této souvislosti zadržen – trochu využívají toho, že česká policie nikoho nestíhala a předala to na Ukrajinu. Tvrdí tedy, že za to nebyl nikdo stíhaný. Podle nich to bylo legální a pouze se potvrdilo to, že to dělají správně a že dodržují všechny etické principy, které mají nastaveny.

Mluvil jsi o tom i se šéfem NCOZ. Neptal ses ho i na to, jak podobným případům předcházet, zdali to je vůbec možné?
NCOZ by asi přivítala legislativní změnu, která by vzešla z Poslanecké sněmovny. Co ale pan ředitel Mazánek zdůrazňuje, je, že i z jiných trestných činností mají tu zkušenost, že když se o to začnou zajímat, začnou se kliniky ptát a začnou si je zvát na výslechy, tak i to je nástroj k tomu, aby v tom klinika nebo někdo jiný, kdo se něčeho takového dopouští, nepokračovala. I tohle je podle něj trochu preventivní. Na druhou stranu si jsou vědomi, že zákonná úprava ne vždy a ne stoprocentně dokáže podobným případům zabránit. 

Jak se má pan Dong?
Pan Dong žije v Číně s přítelem a se svým dítětem, kterému jsou čtyři roky. Popisoval nám, že se mají dobře a že se snaží dítě podporovat v tom, co ho baví. Učí se angličtinu, chodí plavat, takže to asi dopadlo dobře. Na druhou stranu ne všechny případy a všechny děti skončily happy endem. Policii se nepotvrdilo, že by došlo k trestné činnosti ve smyslu například pedofilie nebo třeba obchodu s orgány, ale ta péče o děti není vždy úplně ideální. V některých případech se o ně starají třeba chůvy, v jednom případě péči o dítě nakonec převzala babička, tedy matka biologického otce, protože on na něj neměl čas. Neměl ani znalosti, jak se o takové dítě starat, což nebyl pouze jeho případ.

A jak se má náhradní matka dítěte pana Donga, případně další náhradní matky těch ostatních dětí?
O tom nejsou žádné informace. Matky se vrátily na Ukrajinu s tím, že tehdy většina z nich byla z Charkovské oblasti. Co s nimi je dál i v kontextu toho, že právě tam probíhají asi jedny z největších bojů, těžko říct.