Jak motivovat k očkování? Možností volby vakcíny či stoprocentní nemocenskou, radí sociolog Prokop
Proč u nás klesá zájem o vakcínu proti covidu-19 a proč odmítají očkování mladí lidé, kteří o něj dříve jevili zájem? Podle sociologa Daniela Prokopa, autora průzkumného projektu Život během pandemie, se stát zaměřil na špatné motivace. Jako řešení vidí třeba možnost výběru vakcíny nebo poskytnutí stoprocentní nemocenské pro lidi, kteří po očkování trpí některým z běžných vedlejších účinků.
Naočkováno je kolem 66 procent těch, kteří mohou být naočkováni. Kolik z těch zbývajících je podle vás za nějakých okolností ochotno uvažovat o tom, že by na očkování přišlo?
My jsme zkoumali motivace. Ono se hodně mluví o loteriích, nějakých poplatcích a podobně, ale paradoxně mnohem spíš než tyto věci nám lidé říkají, že by se nechali naočkovat, pokud by si mohli vybrat typ vakcíny.
Vyplatí se vysílat mobilní očkovací týmy? Týden na JIPce stojí společnost 400 tisíc, připomíná Prokop
Zejména mezi staršími lidmi, kteří si na stránkách očkovacích center neumí najít, co podávají, zvyšuje ochotu, když s někým mohou probrat vedlejší efekty. Když mají možnost volby a jsou aktérem v tom rozhodnutí. Takže možnost si vybrat typ vakcíny, to by fungovalo na část starší populace, společně s tím, že by se očkování rozšířilo regionálně mezi praktiky v oblastech, kde je daleko k očkovacím centrům a lidé by se obepsali dopisy.
Co se týče mladé populace, my se hodně bavíme o konspiračních teoriích, že to má vliv na plodnost a podobně, ale tam jsou obavy z mnohem banálnějších vedlejších účinků: bolest hlavy, teploty. Malá, ale významná část očkovaných nám říká, že tyto vedlejší efekty měli, a část těch lidí se bojí toho, že prostě nebude moct dva tři dny přijít do práce. Některé státy se přiklánějí k tomu, že buďto mají stoprocentní nemocenskou, anebo ji zavedli na očkování – když máte teplotu, nemusíte jít do práce a neklesne vám příjem. A to je druhý největší motivátor, o kterém nám lidé říkají. Ta jistota, že nepřijdete o příjmy, že vy neponesete náklad vedlejších efektů, které mohou být takhle banální, ne dlouho trvající, ale zejména pro některé nízkopříjmové skupiny mají dopady.
Mezi pracujícími nejsou naočkovaní právě ti nízkopříjmoví, u nichž se kombinuje to, že ne úplně cestují, nechodí za kulturou – takže nemají pragmatické motivace. Mají také větší náklady, když vypadnou z práce, protože nemohou dělat doma na home office a o tu práci přijdou. Tam je potřeba pracovat s jejich nejistotou, aby si jednak ti starší mohli vybrat typ vakcíny a měli to blízko, jednak aby nenesli náklady vedlejších efektů. Má to větší smysl než je přemlouvat loterií nebo odměnami. To by možná zabralo na jaře, dneska už zbývá specifická část lidí, která není očkovaná.
Zájem o očkování proti covidu v Česku klesá. Na vakcínu čeká ještě 300 tisíc registrovaných pacientů
Číst článek
Vliv dezinformací
Částečně jste se už dotkl vlivu různých dezinformací, ty se šíří na různých sociálních sítích a třeba i v řetězových mailech. Jak zásadní roli tyto dezinformace mají?
Určitě pokles ochoty k očkování, který jsme viděli na podzim roku 2020, s nimi souvisel, protože obrovsky narostl počet lidí, kteří se báli vedlejších efektů vakcíny, ačkoli vedlejší efekty ještě vůbec nebyly známé. Tam hrál roli příběh, že se spěchá na schválení vakcín a podobně. Ale já myslím, že to trochu přeceňujeme. Když se ptáme na věci jako ‚měl jste po očkování teplotu, bolesti hlavy?‘, tak tyto různé vedlejší efekty má mezi deseti a dvaceti procenty lidí.
My se pořád bavíme o konspiračních vedlejších efektech, ale bylo by možná dobré být upřímní v těchto reálných a pracovat s nimi. Připravit na ně lidi, tak aby neděsili svoje okolí, když se u nich objeví. Pracovat s tím, aby nepřišli o práci, aby měli stoprocentní nemocenskou v týdnu po očkování. Zdá se mi, že se vždycky zaměříme na konspirační teorie a vede nás to k tomu, že část populace odsoudíme trochu jako hlupáky a nejsme schopní pracovat s tím, co má reálně smysl ovlivňovat.
Teď jsme mluvili spíš o starších lidech, ovšem když se podíváme na statistiky, tak nejmenší procento naočkovaných je naopak u nejmladších skupin. Ve skupině 20-39 let je naočkováno 53-60 procent lidí. Co je u nich důvodem toho, že nejdou k očkování? Je to pocit, že je covid neohrožuje?
Jsou tam podle mě asi dvě věci. První je, že u mladších se obrovsky liší proočkovanost lidí bez maturity a lidí s vysokou školou. Ta proočkovanost je třeba o 25 procent vyšší u mladých – tím myslím do 55 let – s vysokou školou. Neříkám, že by to bylo tím, že jsou chytřejší. Oni víc cestují, víc chodí za kulturou, měli větší pragmatické důvody se nechat očkovat. To zpětně trochu vyčítám české kampani, že uděláme Tečku, abychom mohli cestovat a podobně. Ale řada lidí prostě nemá tyto pragmatické motivace tak silné, protože třeba necestuje.
Vysokoškoláci mají také vyšší důvěru v experty. Ochota se očkovat souvisí s důvěrou jak ve vládu a politiky obecně, tak ve zdravotníky a experty, což je v České republice hodně socioekonomicky podmíněno. Takže nižší třída nemá pragmatické motivace, nemá důvěru, se kterou jdete do toho očkovacího centra se naočkovat bez jakýchkoli otázek. To hraje svou roli, to jsou vlivy, které způsobují, že se velmi liší proočkovanost sociálních tříd.
Další věc je regionální dostupnost, protože lze vidět, že i v mladé generaci se obrovsky liší proočkovanost v obcích, kde je to relativně blízko do očkovacích center, a v těch okrajových.
A potom si musíme přiznat, že pro část lidí je to pragmatická volba, považují subjektivní důležitost očkování pro sebe a pro společnost proti obavě z vedlejších efektů. A pragmaticky se rozhodli, byť třeba na základě ne úplně přesných informací. Musíte s tím pracovat tak, že buďto snížíte rizika, třeba pomocí nemocenské – že aspoň nepřijdou o práci a podobně – anebo zvýšíte důležitost, kterou očkování přikládají.
Tam je důležité, že jsme v kampani vůbec neměli společenské efekty očkování: to, že můžete zabránit šíření, že omezíte vznik nových variant, že můžete částečně ochránit 500 tisíc starších lidí, kteří se nenaočkovali.
Co dělat s duševní pohodou dětí po více než roce s pandemií? Jak se dodržují opatření oproti loňskému září? Poslechněte si celý rozhovor se sociologem Danielem Prokopem.
