„Záliba vznikla zhruba ve čtyřech letech, kdy jsem dostal od rodičů pod stromeček první krabici s vláčky. Pak jsem lepil obrázky, sbíral kdejakou zmínku o železnici, na kterou jsem narazil, a už se to vezlo,“ vzpomíná Petr Záhorský.

Jedním z objektů jeho zájmu je teď opuštěný vagon na kopci nad obcí Vlachovo Březí směrem k Nakvasovicím.

„Je to přívěsný vůz k motorovému vozu M 131.1 přezdívaný Hurvínek. Vznikl po válce, začal se vyrábět v roce 1948 a vyráběl se do roku 1956,“ popisuje.

Na karoserii vagonu je číslo, které označuje domovské depo. „To znamená, že jezdil někde tady v jižních Čechách. Teď už zbývá jenom podle nějakých archivů dopátrat, na jaké trati sloužil. Budu muset oslovit někoho, kdo má přístup do archivu,“ dodává Petr Záhorský.

Vnitřek vozu momentálně připomíná skladiště. „Sloužit už asi nebude. Renovaci bych zavrhl, maximálně využít pár dílů, které by se možná k něčemu hodily. Používal se pravděpodobně jako přístřešek pro ovečky,“ ukazuje.

Druhým nadšencem pro historické vagony je Jiří Houser. Ten má momentálně vyhlídnuté dva vozy.

Dva artefakty

„Jeden je u obce Škarez, jeho minulost zřejmě sahá do první republiky, poté byl určený jako sklad pro vojáky. Dále máme vyhlídnutý kořistní vůz, to je jednotná stavba německých říšských drah, která zůstala ve Volarech po válečných událostech, kdy Volary spadaly pod ředitelství v Pasově,“ prozrazuje.

Oba vagony jsou podle něj už artefakty, které se nikdy na koleje nevrátí. „Vagon u Škareze slouží jako chatka, je to privátní vagon. Vagon německých říšských drah je v areálu depa Volary jako zázemí pro odpočinek strojvůdců,“ dodává Jiří Houser.

I on miluje vlaky už od dětství. „Pocházím ze železničářské rodiny, mašinky se mi líbily odmala a tohle je pěkné, protože se mi líbí historické typy,“ uzavírá.

Václav Malina Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít