Jaké dojmy, myšlenky nebo vzpomínky vás provázejí vatikánským obřadem?
Tak především jednoduchost. Já jsem teď pohřeb sledoval. Žádná pompéznost a jednoduchost, to mě velmi oslovuje, protože často, když je člověk známý, tak je okolo něho mnoho ruchu a tady vůbec nic takového člověk necítil. To mě opravdu velmi oslovilo. I soustředěnost lidí, kteří se zúčastnili. Bylo jich mnoho, ale člověk cítil určitý duchovní náboj.

Utkvěl vám v paměti mimořádně nějaký výrazný moment ze setkání s Františkem?
Každý biskup má jednou za pět let podat účet ze svého biskupování. Před časem jsem tedy v rámci České biskupské konference byl na setkání s papežem v Římě a překvapilo mě, že měl úplně jednoduché boty, že byl naprosto neformální v hovoru s námi, že dovedl naslouchat, že nebyl plný svých nápadů, že se ptal, protože o České republice toho mnoho nevěděl.

Člověk se někdy setká s někým, kdo dělá, že všechno ví nebo má jednu informaci. To jsem vůbec necítil. Panovala u něj neformálnost. Na to vzpomínám velmi rád. A musím říci, že potom jsem na Svatopetrském náměstí při generální audienci papeže objal. Nic jsem mu neříkal, jen jsem ho objal a mě se líbilo, že to přijal, že se necukal. To je silný zážitek.

A ta neformálnost ale zase nebyla taková, že byste si mohl dovolit se ho zeptat, proč Česká republika nemá kardinála mladšího 80 let?
Ne, na to místo nebylo, protože tam se mluvilo o situaci české společnosti, o náboženské situaci, komunismu a podobně. Tato otázka tam nepadla.

Vaše biskupské heslo je pokora a pravda, takže vlastně souzní i s tím, o co usiloval František?
Já bych se nerad srovnával s papežem Františkem. Já jsem příliš malý. I kvůli mému jménu - jmenuji se Václav Malý. Člověk musí být při zemi.

‚Krok kupředu‘

Dá se říct, že se ne všechno papeži Františkovi podařilo, že ne vždycky dokázal naplnit něco z těch svých plánů a představ, s nimiž se ujímal úřadu?
Před časem založil odbornou komisi, která se měla zabývat otázkou jáhenství žen, ale zatím výsledek této komise není vidět. Tam myslím, že je ještě třeba pokračovat. Ale je pěkné, že už několika ženám svěřil významné posty v rámci vatikánské administrativy. To je opravdu krok kupředu. Ale chybí mi ještě výsledek práce několikaleté komise zabývající se případným jáhenstvím žen.

Do jaké míry se ta linie, kterou prosazoval František, promítla třeba do poměrů zdejší katolické církve?
Přirozeně i v naší církvi jsou lidé, kteří si myslí, že zašel příliš daleko. Samozřejmě jsou lidé, kteří ho podporují. Myslím, že mezi námi někdy chybí i v rámci naší katolické církve v Čechách větší vzájemná otevřenost a schopnost o věcech hovořit. A ne, když se mnou někdo nesouhlasí, v něm okamžitě vidět nepřítele. Já bych řekl, že jsme teprve na začátku.

Co se po pohřbu, za pár hodin, možná dní bude podle vašeho odhadu odehrávat ve vatikánských kuloárech před volbou příští hlavy katolické církve?
Existují různé spekulace. Já jsem byl až překvapen, kolik tomu bylo věnováno místa i v našich sdělovacích prostředcích. Jistěže kardinálové mezi sebou budou mluvit, vytvoří se určité skupiny, které budou usuzovat, kdo by asi byl tím hodným. Ale to se člověk nedozví, protože musíme čekat na výsledek konkláve. Ale je přirozené, že taková zákulisní jednání teď budou poměrně četná.

Pokud zaznívá z řad věřících, že kardinálskou volbu povede Duch svatý, jakou naději nebo přesvědčení tím vyjadřují?
Tím se vyjadřuje, že lidé by svůj hlas měli dát v pokoře tomu, kdo ukazuje cestu vpřed, ne pokrokářství za každou cenu, ale kdo navazuje kontinuálně a zároveň, kdo bude rozvíjet to, co je teprve teď vyjádřeno. To si myslím, že je důležité. Ale samozřejmě i kardinálové jsou lidé a i kardinálové mají někdy omezený pohled, takže člověk nemůže očekávat zázraky okamžitě, ale doufejme.

Jan Pokorný Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít